Obrovský strach zažívaly také děti těch rodičů, kteří v Semtíně pracují. "Když se to kámoši ve škole dozvěděli, někteří hned volali. Jeden z nich tam má tátu, který mu hned vzal mobil a uklidnil ho. Jen nevím, jak dopadl jeden spolužák, který se nemohl spojit se strejdou," líčil jeden ze studentů svému spolužákovi v pardubickém trolejbuse.
U Ivety Jaklové chybělo málo, aby si nepředstavitelné lidské obavy o život svého manžela neprožila také. Jako vždy šla před sedmou hodinou do práce. Cestou ještě zaběhla poslat velikonoční pohledy známým. Na náměstí, těsně před jejím holičstvím, ji zastihla ohlušující rána. Pak už jen viděla, jak se z výloh vietnamské tržnice sype sklo.
"Nedošlo mi hned, co to může být za ránu. Těch pár kroků do práce mi ale stačilo na to, aby mi všechno došlo. Bouchnul Semtín," říká žena. Než se naplno rozjely její obavy o manžela, který na výbušninách dělá údržbáře, zazvonil telefon.
V místě nehody mu zůstali dva kamarádi
"To byla rána, slyšela jsi to? Tady to prásklo, ale já jsem v pořádku," ozval se na druhém konci manžel. "Je to na oslavu, nebo ještě spíš na panáka," říká.
Muž, který nechtěl uvést své jméno, popsal místo nehody: "Barák, výrobna, všechno zmizelo. Je tam jen díra v zemi a kolem ochranné valy, násypy a na nich rozmetané kusy zdiva."
Že by čtyři pohřešovaní mohli přežít, odmítá. "To není možné, museli byste to vidět," kroutí hlavou. Dva z pohřešovaných patřili k jeho kamarádům.
