Výroky europoslanců ke Klausovu desateru

  • 5
Pětice poslanců EP zastupujících tři hlavní politické proudy a dvě euroskeptické skupiny se vyjádřila k argumentům Václava Klause proti ústavní smlouvě EU. Klaus své desatero zveřejnily o víkendu MF DNES a iDNES.

Výroky europoslanců ke Klausovu desateru

Pětice poslanců EP zastupujících tři hlavní politické proudy a dvě euroskeptické skupiny se vyjádřila k argumentům Václava Klause proti ústavní smlouvě EU. - více zde

Klaus své desatero zveřejnil o víkendu v MF DNES. - více zde

Na desatero reagovali španělský konzervativec Inigo Méndez de Vigo za Evropskou lidovou stranu, český sociální demokrat Libor Rouček za Evropskou socialistickou stranu, Andrew Duff za britské evropské liberály, Jens-Peter Bonde z Dánska za euroskeptiky Nezávislí/Demokraté a Timothy Kirkhope za britskou Konzervativní stranu:
 
1. Unie se stane státem

Duff: Nemůže k tomu dojít, protože EU prostě nemá povahu státu. Nemůže například budovat armádu, vybírat daně nebo pěstovat rozpočtový deficit. Zdaleka nemá prostředky na fungování státu - její rozpočet představuje jen zhruba jedno procento HDP členských zemí.

Mendez de Vigo: Hned podle článku jedna ústavy jde o "unii států a občanů", tedy o žádný nadstát, ale o entitu, jejíž existence je odvozena od existence členských států.

Bonde: EU ještě státem není, ale ústava umožňuje, aby se jím stala. Už tomu nic nebrání. Může se stát na jejím základě silnější federací, než jsou Spojené státy.

2. Dnešní členské státy se stanou pouhými regiony nebo provinciemi

Rouček: Unie výslovně respektuje základní funkce členských států, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti. Státy nikdo nezpochybňuje.

Mendez se Vigo: Celá koncepce je založena na členských státech, ty jsou podstavcem, na kterém se buduje. Bez jejich vůle se neděje nic. Jejich role a role jejich parlamentů je v ústavě posílena, zejména na úkor Evropské komise.

Bonde: Zatímco v Americe mohou jednotlivé státy provozovat trest smrti nebo mít vlastní DPH, evropské státy takovou autonomii nemají. Musejí se podřídit jednotným pravidlům, stávají se regiony.
 
3. Ústava Evropské unie bude nadřazena ústavám členských států.

Duff: Nadřazenost evropského práva národnímu platí od začátku existence Evropských společenství; zde zřejmě šokuje jen fakt, že to bylo vepsáno do ústavy. Členské státy jsou vzájemně závislé a musejí se při tvorbě zákonů v některých oblastech podřídit společné kázni, a to v zájmu všech.

Mendez de Vigo: Členské státy předaly unii pravomoci, protože dospěly k přesvědčení, že na evropské úrovni se některé věci dají dělat účinněji. Nikdo je k tomu nenutil. Zákony navrhuje Evropská komise, ale rozhodují členské státy a Evropský parlament, protože nejde o nadstát, ale o unii států a občanů.

Bonde: Dosud se uznávalo, že evropské právo má přednost, nebylo to však nikde napsáno. Nyní to už nebude moci nikdo zpochybňovat. Státy se budou muset podřídit jurisdikci Evropského soudního dvora a dokonce platit i pokuty za neplnění jeho rozhodnutí.
 
4. Termín ústavní smlouva je nepřesný

Duff: Naopak, je velmi přesný. Dokonale vystihuje povahu mezinárodní smlouvy, která je ustavujícím dokumentem mezinárodní organizace.

Kirkhope: Kdybychom se vyhnuli termínu ústava, bylo by leccos jiné, jinak by se argumentovalo, nastolovaly by se jiné otázky. Jenže ten název byl vybrán programově.

Bonde: Vzniká to jako smlouva, ale jakmile projde ratifikací, stane se z toho ústava. Klaus má naprostou pravdu.
 
5. Vzniká nová celoevropská suverenita

Rouček: Ústava nijak nerozšiřuje seznam výlučných pravomocí EU, kterými jsou celní unie, společná obchodní politika, hospodářská soutěž a měnová politika. Unie rozhoduje jen tam, kde má od členských zemí mandát.

Mendez de Vigo: Suverénní zůstávají členské státy, které dobrovolně předaly některé kompetence společnému klubu, v jehož správní radě sedí, protože v něm spatřují přidanou hodnotu. Nepěstují obvykle jednomyslnost, protože tím by tuto výhodu ztratily. Unie by se ocitla v paralýze a Evropský parlament by pozbyl smyslu.

Kirkhope: Smyslem celého počínání je vytvořit nějakou novou entitu, a to vyvolává podezření. Britové nechtějí, aby vznikala nad jejich hlavami nová entita. Nechceme dál odevzdávat svrchovanost. Vymanili jsme se z jednotné měny; nic proti ní nemáme, přejeme jí to nejlepší, ale pro sebe ji nechceme.
 
6. Občané jednotlivých států se stanou občany státu Evropská unie

Rouček: Každý občan členského státu unie je zároveň občanem Evropské unie, toto občanství je však "nad rámec" občanství národního a nenahrazuje je. Z titulu evropského občanství požívá občan některá dodatečná práva.

Mendez de Vigo: K žádné změně nedochází; evropské občanství je koncipováno jako jistý nadstandard a na vztah k národnímu státu nemá vliv.

Kirkhope: Chceme rozhodovat sami o tom, kdo je a není náš občan, a také o jeho právním postavení. Nestojíme o to, aby zde byl nějaký zastřešující koncept evropského občanství. 

7. Členské státy budou moci vykonávat jen ty pravomoci, které jim ústava ponechá

Mendez de Vigo: Členské státy dobrovolně odevzdaly unii některé pravomoci. Článek 11 ústavy však jasně říká, že všechny kompetence, které nebyly unii výslovně v ústavě přiznány, zůstávají ve sféře členských států. Ty tudíž nemohou zmizet, starají se nadále o rozhodující masu věcí.

Bonde: Unie má zajisté jen ty pravomoci, které jí členské státy odevzdaly. Ale i těch je už příliš. Je centralizovanější než USA. Jménem států při odevzdání svrchovanosti rozhodovaly často jejich vlády a ne parlamenty.

8. Pouze EU bude moci uzavírat mezinárodní smlouvy

Mendez de Vigo: Členské státy mohou v oblasti zahraniční politiky dělat, co se jim zlíbí, pokud to neodporuje politice, na které se shodly s ostatními. Uzavírání smluv je složitější v oblasti zahraničního obchodu, kde má EU výlučnou pravomoc. Tak tomu bylo posledních 13 let.

Bonde: Díky ústavě bude EU moci uzavírat smlouvy se třetími zeměmi ve všech oblastech, nejen v obchodu. Státy se jimi pak musí řídit. Praha si s cizí zemí nebude moci domluvit nic, co by jim odporovalo. Její svoboda bude omezena.
 
9. Ústava snižuje váhu menších členských států v Radě EU

Mendez de Vigo: Rozdíl ve váze Česka mezi systémem podle Smlouvy z Nice a ústavou je minimální. Jediná země, která na změně opravdu prodělala, je Španělsko, které navíc přichází o většinu podpor z fondů EU. Přesto Španělé v referendu hlasovali masově pro ústavu - ukázali, že stojí o společný projekt s ostatními evropskými národy.

Duff: Vliv ČR v EU nesnižuje změna pravidel hlasování, ale politikové, kteří trpí pocitem méněcennosti. Češi nemají důvod naříkat - mají úplně stejné postavení jako srovnatelně velké země. Vliv v EU se zajišťuje tím, že nejlepší politici se vysílají do Evropského parlamentu, do Evropské komise a do Rady EU; takoví, kteří vědí, jak slaďovat národní zájem s obecným zájmem celé Evropy.

Bonde: Cílem je předat moc do rukou velkých zemí, Německa, Francie, příště Turecka. Dnes země musejí spolupracovat, aby se dohodly. V budoucnu bude stačit, když se domluví ti velcí a lidnatí.

10. Oblasti většinového rozhodování mohou být rozšířeny bez souhlasu členského státu, obdobně lze měnit ústavu

Rouček: Představitelé států se musí shodnout jednomyslně. Platí tedy právo veta! Jde o politiky zvolené v řádných volbách, kteří mají demokratickou legitimitu hovořit v Radě hlasem odpovídajícím jejich mandátu.

Mendez de Vigo: Vždycky platí zásada jednomyslnosti. Kdokoli může takový posun zablokovat. Navíc u ústavy drží pojistku v ruce národní parlamenty. Kde je tedy nebezpečí?

Bonde: Zde se Klaus poněkud mýlí, když říká, že národní parlamenty nemají žádné slovo - podle ústavy mohou jednomyslné rozhodnutí vlád členských států zablokovat. Ovšem jen z vlastní iniciativy, povinně se tím zabývat nemusí. 

ČTK

Video