Na české poměry jde bezpochyby o unikátní akci. "Je tam a má věž," říká suše a s jistotou Jiří Mach, vedoucí střediska Dolní Labe státního podniku Povodí Labe.
Historické okolnosti nález určitě nevylučují. Na samém konci války tudy ustupovaly o překot zbytky německých jednotek z Čech přes Hřensko směrem k Drážďanům. "Neznaly to tady, mohly zmatkovat. Také jim docházelo palivo. Některá vozidla vrhli vojáci do řeky, jiná vyhodili do povětří, aby je nemohl protivník využít," vysvětluje Mach pohled řady dalších lidí na tehdejší události.
Čas od času se na dně něco z války najde. Nedávno bagrista v Dobkovicích nabral do lžíce dvě bomby. Nález tanku by byl ale jedinečný. Podle pátračů má jít o menší německý tank. Není znám typ, o jeho hmotnosti se vedou jen dohady, snad třicet tun.
Právě těchto třicet tisíc kilogramů železa někdy před deseti roky začalo provokovat jistého Děčíňana, který prý tank na dně náhodou našel. Neviděl ho, ale při potápění po hmatu válečný stroj poznal. Přičinlivý muž s dobrou fantazií pak sondoval u správce řeky, zda by nešlo ten "kus železa" ze dna vyzvednout a dát do sběru. S tím neuspěl, dodnes ale nechce přesnou polohu stroje prozradit.
Myšlenky se nedávno chopili lidé z Českého rozhlasu a odstartovali akci nazvanou Do hlubin historie. Včera začalo na jeden a půl kilometrovém úseku řeky u Hřenska její finále.
Zatímco na řece probíhala zkouška magnetometru, na břehu se nad mapami říčního koryta radil Mach a autor projektu Petr Slavík. První z nich ze záznamů, pořízených už předtím speciální lodí s několika sondami, vytipoval třináct míst, kde cosi nápadně převyšuje dno. Před polednem je Slavík metodicky čísluje.
Pak nastupuje Jiří Chládek, pyrotechnik s vysokoškolským diplomem. S magnetometrem, který má tank v hloubce odhalit, už úspěšně podnikl čtyři pyrotechnické mise, a to z volné i zamrzlé hladiny. S přístrojem našel starou munici.
"V jak velké hloubce předmět magnetometrem zachytíme, záleží na jeho velikosti. Bombu jsme schopni nalézt tak asi ve čtyřech metrech, potopený automobil asi dvanáct metrů pod hladinou," dodává.
Se svou "anténou" prozkoumá vytipovaná místa a zaznamená přesné souřadnice v systému GPS. Pak přijdou na řadu potápěči Rudolf Klusáček a Radek Hadrovský. Ti to nebudou mít jednoduché.
"Tohle je voda plná kalů ze sedimentu, kterou neprosvítí žádné umělé světlo, spíš naopak. Je to jako jízda autem v mlze, tam nejsou silné reflektory také nic platné," vysvětluje úskalí své mise Klusáček.
Při ohledávání tanku budou tedy potápěči závislí pouze na svém hmatu. Teprve podle jejich úsudku bude možné alespoň přibližně určit typ tanku, a tudíž jeho velikost a hmotnost.
Už tahali buldozer a byli u ponorek
Oba potápěči mají už podobnou zkušenost. Ze dna štěrkovny pomáhali vyprostit buldozer, pod kterým se utrhl celý břeh. Navíc mají za sebou ponory k vrakům lodí a ponorek na dně Baltu.
Podle potápěčů nebude nejspíš nutné, aby pracovali uvázáni na laně.
Případným nálezem tanku ale věc nekončí. "Vyzvednutí je velký problém. Pokud má třicet tun, a je navíc zaklíněný v nějaké průrvě na dně, zvládl by to jeřáb o nosnosti tak 70 až 100 tun. A takové plavidlo v dosahu není," říká Mach.
Úvahy o průrvě nejsou zbytečné, na dně Labe jich je prý mnoho, některé až osm metrů hluboké. A co pak s nalezeným obrněncem? Je vyloučeno, aby se k břehu u místa nálezu dostal těžký silniční jeřáb. A není jasné, kdo bude mít peníze na takovou operaci ani komu pak bude tank patřit.
Ve čtvrtek by ale mohlo být alespoň jisté, že tank na dně skutečně je.
