Příznivci trabantů, které se mimochodem už více jak deset let nevyrábějí, ale na tato auta nedají dodnes dopustit. Důkazem byl i páteční sraz v Kladně, kde se na parkovišti u Tesca sešlo vpodvečer více jak dvacet trabantů nejrůznějších barev a úprav.
"To je rekord ! Zatím se nás nejvíc sešlo dvacet !", hlásil kolem půl sedmé hlavní organizátor setkání, Vladimír Lážnovský junior. Kolona trabantů přitom vyvolala docela rozruch a sbíhali s k nim lidé z celého parkoviště, kteří si pro mnohé již auta z kategorie veteránů fotografovali a natáčeli na video. "U nás doma jsme měli vždycky trabanty a tak když jsem si udělal řidičák, žádné jiné auto jsem nechtěl," říká Vladimír Lážnovský mladší a jeho otec dodává : "Pro mladé je to recese, pro nás už trochu nostalgie".
Na parkovišti byla včera k vidění řada exponátů od těch, na kterých byl letopočet výroby z minulého století znát až po nablýskaného trabanta s přívěsem či trabanta v provedení „džíp“. "V České republice je odhadem asi 40 tisíc trabantisů, ale ubývá nás," dodává další z účastníků kladenského srazu. Ti nejskalnější přitom neváhají jezdit na srazy i pro náhradní díly až do Německa. „Náhradní díly ale seženete bez problémů i u nás,“ dodává Vladimír Lážnovský.
Majitelem zřejmě nejobdivovanějšího trabantu na srazu, béžového vozu se zelenobílým přívěsem byl Martin Štefl. „Já mám trabantů víc, tenhle je nejlepší, do práce třeba jezdím jiným. Nejdál jsem s trabantem bez problémů dojel až do Spišské Nové Vsi na Slovensku a nikdy mne nezradil, nikdy mne nikdo nemusel odtáhnout na laně,“ chválil si své auto Štefl. Jeho auto prý jede rychlostí „co to dá“ - dokáže prý i stodvacet kilometrů v hodině.
Pestrobarevná kolona „zázraků z duroplastu“, jak se kdysi také o trabantech psalo, se chystala projet Kladnem do přírodního parku Čabárna. „Takhle se setkáváme v Kladně už potřetí. Vždy jednou za rok posedíme u táboráku a řekneme si co je nového. Jinak se ale po celé republice koná ročně dalších deset až patnáct srazů,“ dodal Lážnovský.
