Kanchana vypadá ve štířím "teráriu" přirozeně a neohroženě. Dnes "kroutí" svůj čtvrtý den s jedovatými zvířaty, takže jí zbývá ještě necelý měsíc. Každý den může místnost třikrát opustit, vždy na patnáct minut.
Nejnebezpečnější jsou podle ní noci, kdy jsou zhasnutá světla a škorpioni se plazí po celém prostoru. "Když je tma, musím být zvlášť opatrná. Kdybych na některého z nich šlápla, hned zaútočí," řekla.
Podle organizátorů akce je pro Kanchanu nejobtížnější žít se škorpiony na tak malém prostoru. "Nejtvrdší na tom je, že má jen místnost o dvanácti metrech čtverečních, kolem níž navíc celý den někdo chodí. Někteří návštěvníci přicházejí, aby ji povzbudili, jiní jsou prostě jen zvědaví, co dělá," řekl organizátor Somporn Naksuetrong.
Jeden škorpion už Kanchanu kousl. Stalo se to hned první den pobytu. V roce 2002 si za 32 dní odnesla celkem devět kousnutí. Říká, že po deseti letech života se štíry se její tělo umí s jejich jedem vypořádat. "Když je nezraňuji a nešlapu po nich, nezaútočí," říká.
Ještě před startem nynějšího pokusu překonala Thajka jinou metu. Přes dvě minuty držela v puse sedmnácticentimetrového škorpiona, čímž z Guinessovy knihy vymazala starý, minutový rekord.
