Náboženský život společnosti bychom mohli připodobnit, se čtenářovým laskavým svolením, k něčemu tak prostému, jako je polévka s játrovými knedlíčky.
Nalezneme v něm samozřejmě pevné, organizované útvary (církve a další náboženská společenství), ale ty nejsou zdaleka vším. Kromě nich existuje velká spousta drobných aktivit, které nemusí být výslovně nábožensky zaměřené, ale přesto v nich hraje duchovní rozměr velkou úlohu. A hlavně je tu prostředí, v němž tato pevná i volnější společenství "plavou" - to tvoří naše sdílené představy, mýty a hodnoty, kterým sice neříkáme náboženství, ale které z nějaké duchovní tradice vyplývají a funkci náboženství více či méně zřetelně plní. Jakou polévku tedy asi budeme mít na stole za dvacet let?
Velké budou menší...
Patrně ještě řidší než dnes. I dnes se větší část duchovního života české společnosti odehrává mimo církve a náboženské organizace. Velké církve budou pravděpodobně i v dalších letech nadále ztrácet ty, kdo se k nim hlásí. Počet těch, kdo se cítí být katolíky, jistě poklesne, ale tento pokles se patrně časem téměř či úplně zastaví a katolíci budou nadále naší největší náboženskou společností. Dosud statisícové církve (českobratrská evangelická a československá husitská) jistě také ztratí, přičemž citlivější ztrátu je možné očekávat především u husitů.
Naproti tomu menší církve a náboženská společenství mohou stagnovat, ale některé z nich jistě dále pomalu, ale vytrvale porostou. Nárůst lze očekávat hlavně u tzv. evangelikálních (probuzeneckých) křesťanů, kteří sdružují rozhodné, misijně aktivní vyznavače a kteří poskytují celý vějíř aktivit a úzké, téměř rodinné společenství. Počet příslušníků tohoto křesťanského proudu je nicméně malý (jde přibližně o 20 tisíc lidí) a jejich růst nepřinese velký průlom. Významný a rychlý růst v některých církvích lze očekávat jen v případě masivního přistěhovalectví, podobně jako v posledních letech přispěli Ukrajinci pravoslavné církvi.
... ale jejich význam nezmizí
Celkové zmenšování počtu těch, kdo se hlásí k církvím, však nemusí provázet pokles jejich významu ve veřejném životě. Naopak. Je možné očekávat, že autorita církevních představitelů spíše vzroste. Bude záležet nejen na nich, ale i na stupni důvěryhodnosti dalších veřejných činitelů. Pokud bude nadále vzrůstat zklamání z veřejného života, církevní představitelé by mohli být ve veřejném prostoru více viditelní díky poselství povzbuzujícímu ideály, po nichž bude stále větší poptávka.
Kromě toho může význam křesťanství vzrůst i tím, že v něm česká společnost začne ve větší míře nacházet své kořeny a identitu. To by patrně nastalo tehdy, pokud by se Češi cítili ohroženi a kdyby populističtí politici pocit ohrožení stupňovali hrou na náboženskou notu. Tento nebezpečný scénář je bohužel představitelný v případě vlny přistěhovalectví z muslimských zemí.
Mírné zviditelnění náboženství patrně způsobí odmítavou reakci, a zrychlí tak tendenci ve směru nového ateismu. Nejde samozřejmě o unylý ("vědecký") ateismus, který provázel komunistickou ideologii v posledních letech její moci, nýbrž o aktivismus, jenž je přesvědčený, že náboženství (zvláště monoteistická) podněcují k násilí a bez nich by bylo možné dosáhnout klidnějšího světa.
Dojde-li k dalšímu zatlačení českých křesťanů do role menšiny a zaujetí obranné pozice z pocitu ohrožení a zklamání, že populisté znesvěcují jejich ideály, posílí to křesťanskou uzavřenost, konzervatismus a možná až fundamentalismus. Na náboženské scéně nás patrně čeká jistá polarizace, v jejímž důsledku bude méně těch, kdo o náboženství přemýšlejí svobodně a otevřeně.
Menších bude více...
Na lžíci polévky českého náboženského života se v příštích dvaceti letech pravděpodobně objeví ještě více malých náboženských útvarů, než jich je dnes. Lze předpokládat, že spektrum duchovních tradic se bude dále rozšiřovat. Přibudou patrně ještě některé formy amerického, spíše fundamentalistického křesťanství, shromáždí se ještě několik málo židovských obcí, v několika dalších městech vyrostou mešity, rozšíří se spektrum buddhistických meditačních skupin a vznikne několik dalších ašramů, tedy středisek pro pěstování indické duchovní tradice.
Mimo pozornost veřejnosti budou určitě nadále rozvíjet své skryté nauky nenápadná ezoterická společenství. Avšak tyto malé skupiny celkový obraz českého náboženského života příliš nezmění.
Náboženské společnosti, které jsou nové nyní a které kvůli své novosti přitahují i negativní pozornost (a jsou proto považovány za tzv. sekty), se patrně v Česku v následujících dvaceti letech plně uchytí (pokud se samy nerozpadnou).
Týká se to hnutí Hare Krišna, poměrně rychle se rozvíjejícího buddhismu Diamantové cesty a dalších případů. Cestu mezi respektované církve také možná dokončí svědkové Jehovovi, jejichž americké vedení již nyní pomalu oslabuje kontroverzní zákaz transfuze krve.
Celkově bude konflikt mezi většinovou společností a nově vznikajícími protestními náboženskými skupinami (tzv. sektami) spíše oslabovat. Ve stále různorodější české společnosti bude pro nová společenství čím dál tím těžší zaujmout. Různorodá společnost se také čím dál méně shodne na odporu proti nábožensky protestujícím "sektářům". Celonárodní pozornost by mohlo získat jen společenství, které by se "prezentovalo" překročením právních norem.
...ale uspějí hlavně léčitelé
Daleko rychlejší nárůst než u výslovně náboženských skupin lze čekat u aktivit (sdružení i firem), které pracují s lidskou náboženskostí, aniž by přímo o náboženství hovořily. Zvláštní obliby budou dosahovat aktivity "lidové", skrytě náboženské psychoterapie, sebezlepšování, osobnostního růstu apod. Nedávno oblíbené holotropní dýchání, nyní módní rodinné konstelace nebo Principy života, stále populární Silvova metoda a desítky podobných aktivit budou mít stovky nástupců, napodobitelů a konkurentů.
Podobně dobrou perspektivu má i další praktické využití náboženských předpokladů v léčitelství, ve věštbě nebo třeba i ve zvyšování kvality sexuálního života (v oblíbených západních verzích indické tantry). Tento způsob náboženského života, který však není za náboženství považován, je ostatně pro českou společnost velmi typický.
České rozpuštěné náboženství
Tím se dostáváme k tomu, co tvoří těžko popsatelnou, ale přitom stále důležitější složku české náboženské polévky. Jsou to důrazy a praktiky, které ani nebývají jako náboženství chápány.
Zatímco mnoho sdílených hodnot a mravních norem má stále křesťanské kořeny, chuť české náboženské polévce stále více budou dodávat jiné náboženské tradice. Patrně bude sdílena víra v kosmické duchovní energie, aury či minulé a budoucí životy lidské duše. O věštebných metodách, silách jin a jang, čakrách, telepatických kontaktech s mimozemšťany nebo třeba o nákupu homeopatik budeme stále méně uvažovat v náboženském kontextu.
A tak i za dvacet let budou českou společnost tvořit hlavně tzv. ateisté, kteří však věří čemukoli, jen když se to nejmenuje "náboženství".
O autoroviZdeněk Vojtíšek
Zabývá se současným náboženstvím, především novými náboženskými hnutími. Je autorem mj. rozsáhlé Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice. |
Narodil se v roce 1963. Religionista, docent na katedře psychosociálních věd a etiky Husitské teologické fakulty a na katedře religionistiky Evangelické teologické fakulty UK.
