Nešlo o náhodné vrypy. Rýhy vyžadovaly dovednou práci. Mohly sloužit k identifikaci.
Nejprve si přitom výzkumy myslely, že rýhy v zubech vikingských pohřbených mužů byly následkem toho, že chrup Vikingové používali jako nástroj, například při obdělávání kůže, připomíná server Live Science. Další práce však mínily, že zuby se ve vikingské společnosti modifikovaly záměrně, dokonce s velkou zručností, jak si všimla studie z roku 2005.
Společenství pilovaných zubů
Aktuální práce, která vyšla v magazínu Current Swedish Archaelogy, souhlasí. „Pilování muselo být úmyslné. Moderní pokusy naznačují, že k tomu, aby se dosáhlo takto zřetelných, specifických rýh, bylo třeba železného pilníku,“ vysvětluje vedoucí práce Matthias Toplak. Práce jeho týmu však měla za cíl osvětlit, jaký byl účel oněch zásahů. Proč si Vikingové dávali takovou práci s tak náročnými úpravami?
Pilované zuby, protáhlé lebky |
Od roku 1989, kdy se našel první takto modifikovaný zub, jich přitom archeologové nashromáždili 130. Všechny vyhlížejí obdobně, nesou hluboký, zřetelný vodorovný zářez. Všechny zuby patřily mužům, jimž bylo nejméně dvacet let.
Autoři studie soudí, že modifikace neměla jen estetický smysl. Jejím posláním bylo přenášet společností informaci o svém nositeli. O jeho sociálním statusu, příslušnosti k jisté společenské skupině, snad i kulturním zázemí. A práce si dokonce troufá navrhnout, z jaké komunity se nositelé pilovaných zubů rekrutovali.
Modifikované zuby se totiž původně objevily ve východošvédské oblasti Uppland, největší koncentrace však dosáhly na ostrovu Gotland. A to bylo za pozdního vikingského období centrum pro všechny baltské obchodní aktivity. Studie má za to, že rýhy vpilované do chrupu byly dokladem iniciačního rituálu, kterým se přijímal do specifického společenství kupců nový člen.
KVÍZ: Jak znáte Vikingy? |
A nejen to, rovněž se poté při svých cestách a aktivitách oním znamením prokazoval. Členové oněch komunit se tak dovedli navzájem poznat a mohli si tak poskytovat obchodní výhody, ochranu, jiná privilegia, soudí autorský tým podle serveru NewsWeek. To by bylo významné zjištění, znamenalo by totiž, že ve vikingské době existovaly komplexní, velké obchodní komunity obdobné pozdějším středověkým guildům.
Po dvanáctém století se však modifikované zuby ze Skandinávie vytrácejí. „Úpadek onoho obyčeje odpovídá rozvoji klasických obchodních guildů ve středověku,“ uvádí Toplak.
Studie však nehloubala pouze nad touto vikingskou tělesnou úpravou. Pozornost věnovala i ještě bizarnější modifikaci, protahovaným lebkám.
Záhada kuželových hlav
Jedna z lebek patřila ženě, kterou na Gotlandu pohřbili v jedenáctém století. Důstojně, s poctami.
O onom zvyku se archeologie dověděla z nálezu tří koster, i ty se nacházely na Gotlandu. Patřily ženám, jedna zemřela ve věku mezi pětadvaceti a třiceti lety, zbylým dvěma bylo v době smrti od pětapadesáti do šedesáti, popisuje server ArkeoNews. Komunita je do hrobů uložila s klenoty, patřily mezi ně i čtyři brože ve tvaru zvířecích hlav, artefakty svědčí o tom, že ženy byly ze zámožné vrstvy.
Brutální rituál byl proveditelný. Věda zkoumala vikingského krvavého orla |
Nejpozoruhodnější prvek však představovaly kostry samotné, jejich lebky. Byly deformované do protáhlého, kuželovitého tvaru. Žádný jiný nález z Gotlandu nebo jiného vikingského území takovouto modifikaci nenabídl. V čem byly ony tři vikingské dámy jiné?
Pro vědu je to stále otevřená otázka. Server Medievalist připomíná, že prodlužování lebek bylo praktikované mnohými starodávnými i středověkými kulturami, ovšem v docela jiných geografických zónách, v Jižní Americe, střední Asii, jihovýchodní Evropě, v Bulharsku mezi devátým a jedenáctým stoletím. Modifikace se aplikovala především na děvčátka, stihnout se musela do věku jejich tří let, spočívala v deformování hlaviček s pomocí dřeva nebo látky.
Všechny tři ženy pocházely, domnívá se studie, z jedné rodiny. Odpovídala by tomu posloupnost jejich pohřbů – a rovněž zcela shodné provedení lebeční modifikace. Přinejmenším jedna z žen pocházela z Gotlandu, o dvou si výzkumníci nejsou jistí. Možná si je vikingští obchodníci přivedli z oblastí na jihovýchodě Evropy.
Jisté však je, že taková výstřední, kuželovitá lebka, ať byl účes dam jakýkoli, nešla ve vikingské společnosti zastřít. Musela být výrazná, viditelná, musela upozorňovat na výjimečnost oněch žen. Snad to bylo schválně, aby zdůraznila jejich exotický původ, odlišnou identitu? Možná též daleké kontakty vikingských rodin, do nichž patřily?
Jistí si však jsou výzkumníci tím, že odlišnost žen byla jejich společností akceptována pozitivně. Byly váženými členkami gotlandské komunity. Přinejmenším jedna z nich byla do hrobu uložena s nadstandardní výbavou, která se z gotlandských poměrů vymykala.
Existence kuželovitých lebečních deformací je podle autorů studie zásadní. Buď totiž znamená, že vikingští obchodníci dosáhli svými cestami dalekých oblastí. Nebo se modifikace odehrály na Gotlandu nebo východobaltských oblastech, a potom je novým poznatkem o tamní kultuře.
