Na výšku měří pětapadesát metrů, na šířku o čtyři metry méně, jeho kyj má sedmatřicet metrů. Je úctyhodný. Mezi nohama mu trčí pyj v erekci. Bojovníkovy obrysy svítí do krajiny z kopce u vesnice Cerne Abbas na jihozápadě Anglie, jsou široké třicet centimetrů, jeho tvůrci je vyškrábali do půdy, až se odkrylo křídové podloží.
Obr z Cerne Abbas zaměstnával úvahy odborníků i představivost příznivců záhad dlouhé roky. Vědecký zájem jeho tajemství do velké míry rozkryl.
Přijeďte ke mně. A buďte silní jako já
Nejprve britští archeologové v roce 2021 vyjasnili, že obraz pochází z raného středověku, vznikl mezi lety 700 a 1100 našeho letopočtu, nejspíš kolem roku 908. Bylo to velké překvapení, předpokládalo se totiž, že je z prehistorického období, nebo je naopak mnohem mladší. Zneklidňující otázky však nemizely ani po identifikaci stáří monstra s kyjem. Koho ztvárňuje? Jaké bylo jeho poslání, význam, kontext? Koho měl děsit, na co měl upomínat? Co sděloval?
Odpovědi nyní navrhuje hypotéza oxfordských vědců, předkládají ji v magazínu Speculum. Nahý obr z Cerne má být Herkulem. Podle Helen Gittosové a Thomase Morcoma to naznačuje několik bodů. Herkules byl v anglosaské společnosti známý, ovšem právě v devátém století, kdy byla oblast terčem vikingských útoků, zájem o jeho postavu, schopnosti a činy stoupal. Chrabrost a mužnost, jejichž byl antický hrdina ztělesněním, byly vlastnostmi, které si doba žádala. Již předchozí výzkum z roku 2008 přitom doložil, že původně visel pod volnou, levou rukou bojovníka kus kůže. Mohla to být kůže Herkulova Nemejského lva, zněla domněnka.
Autorské duo aktuální studie si poté všímá přesného umístění obrazu. Nachází se poblíž významných středověkých cest, ale ne přímo na nich. Leží u vrcholku pohoří, na výběžku z hřebenu, ale o něco níže, ne na hřebenu samotném. Právě takové lokace byly v oné době typickými místy, kde se shromažďovala vojska, vysvětluje studie. Vyžadovaly blízkost velkých cest a dobrý výhled. Místo pod vrcholem pohoří, kde se Herkulův obraz nachází, navíc oplývalo zdroji čerstvé vody, bylo tedy perfektním bodem pro formování vojska, dodává portál Heritage Daily.
Mohlo však nabídnout též další nezbytnou náležitost, významného místního „ealdormana“, vůdce, který dovedl zajistit zásoby pro vojáky i pro koně, jídlo, materiál. A takového oblast Cerne Abbas měla, v desátém století tam vlastnil půdu, včetně samotného panství Cerne, Ethelmaer, přímý potomek anglosaského krále Ethelreda a jeden z nejmocnějších mužů královského dvora.
Navíc je třeba nezapomínat, poznamenává na podporu své hypotézy autorská dvojice, že první zaznamenaný vojenský střet mezi anglosaskými a vikingskými vojsky se odehrál jen pětadvacet kilometrů od herkulovského výjevu směrem na jih, v Portlandu.
Místo bylo pro seskupování vojska příhodné, bylo však třeba ho však zvýraznit, aby bylo pro přijíždějící armádní skupiny snadno rozpoznatelné. Velkorysý vyrytý Herkules byl skvostnou volbou. „S ohledem na dlouhou charakterizaci Herkula jako symbolu mužnosti, zejména mezi mladými bojovníky, a jeho oblibou v devátém a desátém století, byl jeho obří obraz ideálním prostředkem, jak v krajině shromaždiště vojsk zvýraznit, monumentalizovat,“ cituje studii list The Guardian. Obří legendární bojovník s kyjem byl svým způsobem motivačním, burcujícím projevem, vyrytým do pohoří. A práce na něm navíc mohla povolané vojáky během čekání na další přijíždějící spolubojovníky zaměstnat, uvažuje studie.
Výjev tak byl něčím víc než mystickým artefaktem, byl podle výzkumu aktivním účastníkem života tehdejší lokální komunity, její kultury a její obrany před vikingskými nájezdníky. To však neznamená, že se nedočkal, ještě během středověku, jiných interpretací.
Svatý muž s pyjem
Jiný výklad totiž zmiňuje středověký rukopis, který vyrytého obra spojuje se svatým Eadwoldem, poustevníkem, který žil na vrcholku kopce u Cerne Abbas v devátém století. Podle Morcoma je to dávný příklad toho, co bychom dnes nazvali kulturním přivlastněním si. Tehdy se ho měla dopustit křesťanská církev, mniši z opatství v Cerne.
„Mít před dveřmi obří, zjevně nahou pohanskou postavu, bylo pro mnichy nepříjemným faktem. Dopustili se proto intelektuální interpretace, která figuru ztotožnila s jejich svatým patronem Eadwoldem,“ uvedl Morcom serveru BBC.
