Pouštím knipl, pilotování se ujímá kapitán. Bude to mistrovský kousek. V náklonu kroužíme nad Paříží ve výšce tři sta metrů. Vidím Seinu, eiffelovku, Vítězný oblouk. Že se tak nízko letět nesmí? Vem to čert! Tak úžasný zážitek stojí za porušení všech předpisů.
Toho bych se nenadál ani v nejbujnějších dětských snech, přestože byly dost ambiciózní. V šesti letech jsem chtěl být řidičem kropicího auta. O dva nebo tři roky později jsem se stal šoférem autobusu, prozatím jen doma u kulaté židličky od piana, s níž se dalo točit jako s volantem. A někdy v šesté třídě jsem svůj motoristický sen naposledy modifikoval. Řidič tiráku, to bude nejlepší, co mě může potkat.
Ačkoliv jsem si myslel, že mířím vysoko, pořád jsem vlastně zůstával při zemi, na nebeské výšky v kokpitu letadla jsem se neodvážil pomyslet. A přesto se mi to po bezmála půlstoletí poštěstilo. Stal jsem se totiž pilotem Boeingu 737 MAX 8, dopravního letadla pro 189 cestujících!
Až teď jsem pochopil, že mi instruktor při prvním a mnou nezaznamenaném ptačím hejnu v motoru předvedl mistrovský kousek.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
