Neznámé sporty: při siláckém hodu kládou vůbec nejde o vzdálenost

  • 1
Už jen uzvednout vysokou a mohutnou kládu a udržet ji, aby se nepřevážila a nesklátila zase k zemi, je náročné. Vyhodit ji tak, aby vás při tom nepřizabila, ještě víc. A dopřát jí výlet vzduchem i předpisový dopad, je výzvou pro mistry. Skotské házení kládou prověří sílu, výdrž a přesnost.

„Když vám kládu předají, stojí vertikálně na zemi. Musíte ji dole sevřít v dlaních, nadhodit si ji do vzduchu, strčit ruce pod ní a chytnout ji,“ popisuje pro server barbend.com několikanásobný mistr světa v hodu kládou ze skotských Highland Games Matt Vincent

A připomíná, že kláda mívá obvykle v průměru 17 centimetrů, je dlouhá 6,1 metru a její hmotnost bývá přes 60 kilogramů. Držíte ji přitom za užší konec.

To je však pouze začátek. „Musíte kmen vybalancovat a rozběhnout se s ním, dokud nemá jeho vrchol dostatečnou rychlost, a vymrštit ho do vzduchu,“ popisuje. A nezastírá, že pokud se vrcholek začne klátit dozadu, je vše ztraceno. Jako první se totiž země musí podle pravidel dotknout horní část klády.

Síla a přesnost

Kde se pravidla vzala, se u tak lidového sportu skotských horalů přesně samozřejmě neví. Není ostatně známo ani to, jak se splétaly kořeny samotného sportu. A sami organizátoři Highland Games varují, že mnohé spekulace a zkazky o původech hodu kládou jsou příliš divoké na to, aby byly pravdou. Jisté je, že název „caber tossing“ odkazuje na slovo „cabar“ nebo „kaber“, které ve skotské keltštině označuje trám.

Pravidla jsou přitom relativně pružná dodnes, striktně nejsou například dané rozměry klády. Na závodech je k výběru několik kmenů. Obecné pravidlo říká, že soutěžní by mělo dokázat zvednout a vyhodit jen několik závodníků, tak velký a těžký by měl být. Pokud porota usoudí, že je příliš snadnou výzvou, přikáže nahradit ho těžším. Pokud však naopak kládu neovládne nikdo, povolí lehčí a menší.

Nejklíčovějším aspektem starodávného sportu přitom není síla, ale přesnost. Nejde totiž o to, jak vysoko nebo daleko silák kládu vymrští. Důležité je, jak a kam dopadne. Zaprvé, to už víme, je nezbytné, aby kláda dopadla na zem nejprve svým horním, tlustším koncem. Ovšem nejen to. Představíme-li si rozložení hodinek a stanovíme-li pozici siláka s kládou na šestce, musí ji do vzduchu vyslat tak, aby dopadla přesně na dvanáctku. A krásně rovně.

Jak daleko od siláka na zem kmen žuchne, je vedeljší. Měří se odchylka od pozice dvanáct. Server Appalachian History upozorňuje, že leckterému borcovi trvá i roky, než dvanáctkové pozice dosáhne. V soutěžích mnohdy vyhrává ten, kdo kládu po přistání umístí co nejblíže ideálu mezi jedenáctkou a jedničkou.

První zaznamenaná soutěž v hodu kládou se ve Skotsku konala v roce 1574, dodnes má své místo na působivých Highland Games, které se konají kromě skotského Dunoonu též v americké Kalifornii. Kromě hodu kládou na nich siláci v kiltech zápolí například v přetahování lanem, vrhu kamenem či hodu závažím do dálky a do výšky.

Jak však upozorňuje server Health Fitness Revolution, nejde jen o poměřování síly a tak trochu i ega. Hod kládou je i zdravý. Stát a udržet kládu v rovnováze vyžaduje pevný a silný střed těla. Kromě toho sport vyžaduje též silné svaly na zádech a vyrýsované hýžďové svalstvo, právě to pracuje při zvedání kmene a stabilizuje střed těla při vyvažování. Nadto je trénink výtečným kardiovaskulárním cvičením, posiluje soustředěnost a přesnost.