Pokud jsme správně počítali, už osmkrát jste kandidoval do Senátu, čtyřikrát do Sněmovny, jednou do europarlamentu. Pokaždé jste skončil okolo desátého místa a s mizivým ziskem hlasů. Co vás na tom ještě baví?
Víte, kolikrát jsem dostal nabídku kandidovat za nějakou velkou a právě frčící stranu? Všechno jsem odmítl. Nikdy jsem nebyl v žádné jiné straně, než je Strana zdravého rozumu. Ani za minulého režimu, ani teď. Jsem velký bojovník. Když mě sám od sebe podpořil bývalý boxer Rosťa Osička, řekl mi: Mně se na tobě líbí, že jdeš do předem prohrané bitvy a bojuješ jako lev. Ale jednou to vyjde, já jsem takhle začínal, říkal mi Rosťa Osička.
Nepřipadáte si kvůli svým věčně marným kandidaturám trochu legračně? Jako taková Jana Bobošíková v kalhotách? Přiblíží se jakékoli volby a je v nich Hannig a možná ještě Petr Cibulka se siderickým kyvadlem...
Jana Bobošíková kandidovala v poslední nepřímé volbě prezidenta za komunisty. Já vždycky jenom za Stranu zdravého rozumu, která se později jmenovala Suverenita a dnes Rozumní. Možná je to legrační pro vás, mně to tak nepřipadá. Při posledních volbách do Sněmovny jsme dostali 0,72 procenta a do kampaně dali 300 tisíc plus dalších 266 tisíc na poplatcích. Třeba Realisté získali 0,71 procenta a dali do toho 36 milionů, jak jsem slyšel. ODA dala nad 10 milionů. SPO zemi oblepila tváří Františka Ringo Čecha. Také je to něco stálo a dostali méně než my. To je přece úspěch.
Sběr podpisů pod vaši prezidentskou kandidaturu byl dost neobvyklý. Postavil jste si auto před Sněmovnu a procházející zákonodárci prý kolikrát ani nevěděli, co podepisují. Takto to v HN popsal exposlanec TOP 09 Jaroslav Lobkowicz: „Chytil mě na ulici. Měl to už napůl vyplněné, já jsem to podepsal. Bylo mi to celkem jedno, měl jsem úplně jiné myšlenky. Myslím, že je to muzikant, nabízel mi nějaká cédéčka. Zdržel jsem se tam nanejvýš minutu a běžel jsem dál.“
Co to je za kravinu? Jestli se mnou nebudete dělat rozhovor o mé prezidentské kampani, tak odejdu. Nenabízel jsem mu žádná cédéčka. Tak běžte za ním, ať vám to cédéčko dá. To nějaký novinář udělal tuto legendu. Chtěl bych se zeptat, jestli je pan Lobkowicz dostatečně dospělý na to, aby věděl, co podepisuje. No je. Tak to tam napište!
Proč jste se vlastně rozhodl kandidovat na prezidenta?
I když jsem kandidoval všude možně, tak jsem nikdy nechtěl kandidovat na prezidenta. Jsem člověk, který nade vše miluje svobodu. A když jste prezident, máte všude ochranku a nemůžete v podstatě nic. Takže já se nerozhodl, já k tomu byl v podstatě vyzván. Vyzvali mě předsedové stran, které podporovaly Rozumné ve volbách. To znamená ostravská Změna pro lidi, Národní demokracie, Demokratická strana zelených a další tři menší strany. Všichni říkali, abych kandidoval, že jsem z nich nejznámější, že mě každý zná jako objevitele hvězd a toho, kdo napsal spoustu hitů. Nechal jsem si měsíc na rozmyšlenou. Pak jsem volal synovi, který s mojí politickou činností nesouhlasí, protože je na druhé straně politického spektra. Ale řekl: Tati, jdi do toho. Protože jsi člověk, který dokáže naslouchat druhým, byl bys dobrý prezident, kdyby se to povedlo. No, tak jsem řekl, že jo.
Mluvčího vám začal dělat předseda Národní demokracie, antisemita Adam B. Bartoš. Vám jeho názory nevadí?
On mluvčí nebyl. Pomáhal mi s Facebookem a podobně, protože to neumím. On ale není antisemita.
Když někdo sestavuje seznamy známých českých Židů nebo píše protižidovské texty u hrobu Anežky Hrůzové v Polné, tak nejspíš ano, nemyslíte?
Proto jsem se s ním seznámil. Měl mě na tom seznamu, tak jsem mu vyčinil – a od té doby nic takového nedělá. Do té Polné měl jet původně někdo jiný, ale vycouval z toho a Adam Benjamin Bartoš tam byl jako předseda strany. Nesouhlasím s tím. Ale říkal mi, že děkuje, že se se mnou seznámil, protože na něj mám velmi dobrý vliv. Udělal spoustu mladických nerozvážností, ale je úžasně inteligentní, sečtělý a spolehlivý a dokáže si poslechnout jiný názor.
V rámci své kandidatury jste vyhlásil program, že budete úplně stejný jako Miloš Zeman. Jaký to dává smysl, když prezident také kandiduje?
Nejsem úplně stejný. V první řadě bych sundal vlajku Evropské unie z Hradu. Zadruhé bych nikdy nechtěl euro, protože všude ochudilo důchodce. Zeman euro někdy chce.
