Spojené státy, Rusko a Čína. To jsou tři mocnosti, které kvůli svým politickým a hospodářským zájmům po celém světě provozují globální špionáž. O případech tajných válek mezi Washingtonem a Moskvou se píše často, o pronikání Pekingu do zahraničí už méně.
Důstojník čínské rozvědky na Hradě?
Čínští vyzvědači působí i u nás. Poslední výroční zpráva Bezpečnostní informační služby (BIS), která se zabývá kontrašpionáží, identifikovala jejich cíle takto: „V případě čínské moci a jejich zpravodajských služeb se nesl rok 2014 ve znamení důrazu na vlivovou infiltraci do českých politických a státních struktur a sběru politického zpravodajství, a to vše za aktivní pomoci některých českých občanů včetně politiků a státních úředníků.“
Po dešifrování této kulantní věty je jasné, že Čína se snaží všemi způsoby ovlivňovat chování a jednání politiků ve svůj prospěch. V této souvislosti je otázkou, zda by například prezident republiky Miloš Zeman získal bezpečnostní prověrku, kdyby ji musel podstoupit. Svým poradcem totiž jmenoval šéfa čínské společnosti CEFC Jie Ťien-minga, o němž se spekuluje, že je spojen s čínskou rozvědkou.
Naši politici nereflektují na tvrzení Joshua Phillippa, amerického investigativního novináře orientovaného na Čínu, který napsal: „V Číně existuje mezi státními a soukromými podniky, vojenskými a státními zařízeními a soukromými a vojenskými subjekty pouze tenká a nepříliš zřetelná hranice. Systém ekonomických krádeží také funguje napříč těmito třemi sektory – státním, vojenským a soukromým.“
Riziko kybernetického útoku i u nás
Předloni BIS upozornila na čínské firmy Huawei a ZTE vyrábějící elektroniku, které jsou v podezření, že pracují podle pokynů pekingské zpravodajské služby. Toto nebezpečí ohlásili Američané, ale zatím bez důkazů. Nicméně podivných znaků nashromáždili tolik, že americká vláda zakázala před dvěma roky společnosti Huawei podílet se na datové infrastruktuře na území USA.
Podle počítačového analytika Petra Koubského mohou obě firmy provádět špionáž pomocí tzv. vsuvek (běžně se také používá výraz zadní vrátka). Teoreticky může jakýkoli výrobce podobných zařízení, nejen čínský, do svých zařízení vmontovat softwarové vsuvky, které potom takzvaně zavolají domů, to znamená, že informují výrobce, anebo kohokoli jiného, kdo je tam nastaven, o provozu na sítích a o všem dalším. Tohle je při dnešní složitosti výpočetní a komunikační techniky vždycky možné a neexistence takových věcí se dokazuje jenom velmi obtížně.
Obě čínské firmy dodávají zařízení pro tři mobilní sítě v republice. Mohou tedy čistě teoreticky nejen získávat informace z komunikací, ale i vyřadit tyto sítě z provozu. Peking má tedy (opět teoreticky) otevřené dveře i ke kybernetickému útoku.
Hlavní cíle: USA a SSSR-Rusko
Vyzvědačství má v Číně velkou tradici. Už v 5. století před Kristem je popisoval Sun-c‘ v knize Mistr Sun o umění válečném. V Čínské lidové republice odpovídá za civilní špionáž, kontrašpionáž a státní bezpečnost ministerstvo státní bezpečnosti, které vzniklo v roce 1983. Má tedy přibližně tak široký program jako za sovětské éry KGB. Kromě toho ještě existuje druhé oddělení generálního štábu, což je vojenská výzvědná služba. Vojenští zpravodajci měli podíl na několika převratech v Africe a snažili se využívat ke svému prospěchu domácí konflikty v Asii i v Africe.
V padesátých a šedesátých letech se čínská špionáž soustřeďovala na Tchaj-wan, který Peking stále považuje za své území, a na své sousedy – Sovětský svaz, Indii, Pákistán a Japonsko. Čínská komunistická vláda si chtěla vybudovat rozsáhlou sféru vlivu, a proto se začala zajímat i o oblast Pacifiku, zvláště pak o Indonésii, kde podnítila komunistické povstání, které skončilo krvavou katastrofou. Později se více věnovala Vietnamu i oběma korejským státům, ve kterých probíhal zajímavý vývoj, po roce 1990 Rusku, středoasijským zemím a obecně muslimskému obyvatelstvu doma i v zahraničí.
Pro Spojené státy se staly největším protivníkem po skončení druhé světové války Sovětský svaz a země Varšavské smlouvy. Proto proti nim vyvinuly americké špionážní a kontrašpionážní agentury obrovské úsilí. Ovšem se vzestupem vojenské a ekonomické váhy komunistické Číny začala narůstat i její hrozba vůči ostatnímu světu.
Dnes působí čínští vyzvědači velmi silně nejen v Asii a Pacifiku, ale i v USA a v dalších průmyslově vyspělých zemích. Přitom Čína s úspěchem rekrutuje agenty proti americkým institucím také v Evropě, často od nich nevyžaduje žádné tajné údaje, nýbrž důkladný sběr informací z otevřených pramenů.
Patrně nejdůležitějším zdrojem, z něhož může Peking verbovat nové špiony, jsou etničtí Číňané, žijící ve Spojených státech, s americkým občanstvím a pokud možno s příbuznými v kontinentální Číně. Právě vzhledem k nim jsou snáze vydíratelní. Verbíři jim slibují: „Nebudeme vaše rodiče, bratry a sestry doma pronásledovat, naopak jim začneme pomáhat, a umožníme vám vzájemné návštěvy.“ Za nebezpečné považuje FBI i Tchajwance – mohou být vyzvědači jak svého mateřského ostrova, tak komunistického státu na pevnině.
Špioni bývají rovněž mezi čínskými studenty, kterých ročně přijíždí do USA okolo 15 tisíc, stejně jako mezi disidenty, které komunistická vláda pouští za oceán. Někteří se sami hlásí v úřadovnách FBI, ale spíš než aby se stali dabléry a případně se vrátili, žádají o azyl. Stejně se chovají studenti vysílaní na univerzity v Japonsku, Austrálii a v Evropě.
Nejdůležitější údaje o nových zbraních
Vedle politického zpravodajství je pro komunistickou Čínu nejdůležitější vědecko-technická špionáž.
V listopadu 1988 oznámil šéf kontrašpionáže FBI Harry Godfrey, že Číňané ve výzvědných operacích na americké půdě už převýšili Rusy. „Měli jsme případy, kdy povzbuzovali lidi, aby vstoupili do CIA, FBI, Námořní vyšetřovací služby a dalších agentur ministerstva obrany,“ řekl Godfrey. „Také se pokoušejí získávat lidi v našich atomových výzkumných střediscích v Los Alamos a v Národní laboratoři Lawrence Livermora.“ Tedy na místech, kde se vyvíjejí atomové zbraně.
FBI se zpožděním zjistila, že první neutronovou bombu, kterou Peking vyzkoušel 29. září 1988, vyrobili čínští odborníci na základě dokumentace odcizené v Livermorově laboratoři v Kalifornii. Etničtí Číňané poslali z USA do své pravlasti rovněž plány na stíhačku F-14 a na nový přístroj pro noční vidění.
Západním výzvědným službám se proti této nejlidnatější zemi světa, jejíž počet obyvatel už dosáhl půldruhé miliardy, bojuje velmi obtížně. Agentů tam mají poskrovnu – jenom když se jim podaří zverbovat nějakého rodilého Číňana anebo reemigranta. Cizinci nemají šanci se k tajným pramenům dostat. Ani v KGB nebyli úspěšnější. Sinolog Nicholas Eftimiades napsal v knize Chinese Intelligence Operations (Čínské zpravodajské operace), že moskevská centrála pobízela od sedmdesátých let až do poloviny let osmdesátých své důstojníky, aby získávali na svou stranu čínské zpravodajce, neměli však úspěch.
Dalším velkým cílem Pekingu v USA jsou komunikace. V prosinci 1987 vyhostila americká vláda dva čínské diplomaty, kteří se snažili naverbovat do svých služeb pracovníka odposlouchávací agentury NSA – za něho se vydával agent FBI. O rok později zase Číňané tvrdě narazili na spojovacího důstojníka americké ambasády v Pekingu. Důstojník měl milostný vztah s místní dívkou, který kontrašpionáž považovala za kompromitující – není jasné, jestli tento poměr nebyl záměrně zinscenován čínskou státní bezpečností.
Stejně jako kdysi Sovětský svaz a dnes Rusko klade Čína ohromný důraz i na vysílání nelegálů – lidí s jinou identitou. Tento druh špionáže má na starosti druhé oddělení Generálního štábu. Odhalování nelegálů je náramně složité.
Americká žaloba na utajený oddíl 61 298
Množí se útoky zahraničních hackerů na různé federální úřady a instituce. V únoru 2013 obvinila firma Mandiant, která se zabývá kybernetickou bezpečností, tajný útvar čínské armády sídlící v Šanghaji ze 140 útoků z poslední doby. Ukradené informace se týkaly jaderné a solární energie a zpracování kovů. Americké ministerstvo spravedlnosti tento úderný oddíl za to obžalovalo. Samozřejmě Peking protestoval, tvrdil, že obvinění je smyšlené. Varoval, že poškodí čínsko-americkou spolupráci a důvěru. Ovšem to jsou obvyklé diplomatické tanečky.
Podle zjištění Pentagonu z května 2013 pochází 90 procent kybernetických útoků na americké cíle z čínských základen. Tímto způsobem ušetřila Čína miliardy dolarů a pětadvacet let výzkumu a vývoje – povzdechl si podle deníku Washington Post ředitel Národní bezpečnostní agentury (NSA) generál Keith Alexander.
Americké tajné služby objevily, že čínská armáda má nejméně jedenáct hackerských oddílů, které začínají číslem 61, řídí je Výzkumný ústav 61. Joshua Philipp z deníku Epoch Times upozornil, že zprávy o nich má z jednoho zdroje, jehož identitu nesmí prozradit, jinak by byl jejich autor „do týdne mrtvý“.
Klient firmy BLACKOPS Partnerts, která se zabývá počítačovou kriminalitou, tvrdí, že Výzkumný ústav 61 leží v Haidianu na severozápadě Pekingu. Řídí ho třetí oddělení generálního štábu, tedy elektrotechnická rozvědka. „Na základě své osobní zkušenosti klient potvrdil, že Výzkumný ústav 61 je jedním z hlavních center moci čínského režimu,“ uvedl Philipp.
Informace získávané z amerických sítí přispívají ke zvýšení ekonomického růstu Číny a její vojenské síly. „Jsme svědky zlomku skutečného narušení dat v USA,“ rozčiloval se před dvěma roky Casey Fleming, ředitel firmy BLACKOPS Partnerts. Číňany dokonce zajímají i osobní data zákazníků maloobchodníků. Celkové množství těchto útoků nelze zjistit, protože mnohé firmy je nehlásí, aby tím nezískaly nepříznivou nálepku, anebo – a to je ještě horší – to vůbec nezjistí. Ztráty jsou vysoké, jejich odhady se různí. Nicméně Fleming prorokoval: „Nebude trvat dlouho a rozsah této ekonomické špionáže pocítí každý americký občas ve formě ztráty práce, vyšších cen a snížené kvality života.“
Peking získává citlivé informace i z výzkumu na amerických univerzitách, kde pracují etničtí Číňané – připomněl šéf pohotovostní jednotky firmy SpearTip Josh Vander Veen.
Výsledkem jsou mnohé výrobky běžné spotřeby, které snadno pronikají na americký trh, protože je čínské firmy nabízejí za poloviční ceny. „Mají s tím hodně práce,“ konstatoval Vander Veen. „Přesto je to jenom zlomek nákladů a zlomek času, jaký takový výzkum zabere.“ A Číně se to vyplácí.
Příště se podíváme, jak funguje takzvané Čínské národní centrum pro přesun technologií, které provádí průmyslovou špionáž po celém světě. Jinými slovy, tato vládou řízená organizace krade vědecké a technické údaje.
