Státní kyjevská konstrukční kancelář LUČ (GosKKB LUČ) vydala již 2. března 2022 strohou zprávu:
„Vysoce přesný MLRS Vilcha v akci! Od prvních dnů války provedly ozbrojené síly Ukrajiny kolem 50 přesných raketových úderů raketami R624 Vilcha. Je potvrzeno zničení desítek kusů obrněnců, systémů protivzdušné obrany, prostředků radioelektronického boje a mobilních velitelských stanovišť.“
Kolik bylo nasazeno odpalovacích vozidel, kolik bylo odpáleno raket a v jakých oblastech k tomu došlo, je minimálně prozatím zahaleno tajemstvím.
Ostatně už s počty odpalovacích vozidel ve výzbroji ukrajinské armády před invazí to není jednoduché. O příslušné munici, tedy raketách, ani nemluvě. Navíc počet vozidel zařazených do výzbroje je jedna věc a počet aktivně používaných vozidel druhá věc.
Například britská 525stránková brožura The Military Balance 2021 mimo jiné uvádí, že v daném roce ukrajinská armáda disponovala minimálně 81 kusy raketometů Vilcha a 81 kusy staršího raketometu Smerč. V obou případech se jedná o 300mm raketomety, přičemž ukrajinská Vilcha vznikla na základě původního sovětského raketometu Smerč, a to v první řadě vlastním vývojem a výrobou nových raket s mnohem větší bojovou hodnotou.
Ukrajinský raketomet Vilcha
Před ruskou invazí ukrajinská armáda samozřejmě disponovala původními raketami typové řady 9M55 raketometného systému 9K58 Smerč (BM-30) i novými domácími raketami typu R624 Vilcha, kterých ovšem neměla nijak závratné počty (v řádu nižších stovek kusů). V roce 2021 byly završeny úspěšné zkoušky vylepšené rakety R624M Vilcha-M, do výzbroje ukrajinské armády měly tyto rakety přicházet v prvním čtvrtletí roku 2022. V každém případě zpráva konstrukční kanceláře LUČ hovoří o ostrém použití raket typu R624 Vilcha.
Představení raketového systému Vilcha
Vilcha (česky olše) je salvový raketomet (angl. MLRS, multiple launch rocket system). Konkrétně těžký salvový raketomet, kde slovo těžký neodkazuje primárně na těžké odpalovací vozidlo, ale na těžkou munici, tedy těžké rakety s velkou ráží a doletem. Když říkáme těžké rakety, vztahuje se taková klasifikace samozřejmě k oboru salvových raketometů. Hmotností a velikostí se raketa Vilcha nemůže rovnat například taktické balistické raketě Točka (zdánlivě nesouvisející raketa Točka je zde zmíněna záměrně, ještě uvidíme proč).
Jak už bylo uvedeno, ukrajinská Vilcha přímo vychází ze sovětského těžkého salvového raketometu Smerč, který je určen pro rakety ráže 300 mm a odpalovací zařízení nese tucet hlavní.
Vilcha dostala především nové rakety umožňující přesnou palbu na cíl. Asi není třeba zdůrazňovat, že Vilcha není jediným přesným raketometem na světě, zde to musíme chápat v souvislosti právě s původním typem Smerč používaným ukrajinskou armádou. A navíc jde vyloženě o domácí, tedy ukrajinský vývoj.
Ukrajinský raketomet Vilcha
O již běžícím vývoji raketometu Vilcha se začalo externě hovořit v roce 2016, technické parametry se v té době ještě tajily. Ve stejném roce proběhly i první zkušební odpaly raket R624 Vilcha. Následně se objevila informace o tom, že salvový raketomet Vilcha má potenciál nahradit, resp. se s ním snad už počítá jako s náhradou i za taktické balistické systémy Točka a modernější Točka-U (informace z doby před ruskou invazí).
Informace, že by Vilcha kromě raketometů Smerč měla nahradit i taktické balistické rakety Točka, se může jevit překvapivá jen na první pohled. Zkrátka v doletu potřebný potenciál má a stejně tak i v účinnosti (kdy samozřejmě neporovnáváme u raket jeden kus vůči jednomu kusu). Jen připomeňme, že rakety Točka mají podle verze startovací hmotnost 1 800 nebo 2 000 kilogramů, hmotnost bojové hlavice je 480 kilogramů a maximální dolet rakety opět v závislosti na typu 70, 120 a u nejmodernějšího až 185 kilometrů.
První verze ukrajinské rakety, tj. R624 Vilcha, má bojovou hlavici o hmotnosti 250 kilogramů a dolet 70 kilometrů. Modernizované provedení R624M Vilcha-M má hmotnost hlavice sníženou na 170 kilogramů, díky čemuž bylo možné zvýšit dolet na 110 kilometrů (některé zdroje udávají dolet 130 kilometrů). Hovoří se o dalších modernizacích, kdy se i použitím jiné palivové náplně očekává dolet 200 kilometrů, případně i delší.
Střela raketometu Vilcha
A proč je střelba raketami Vilcha tak přesná? Raketa má kromě inerciální navigace i systém satelitní navigace GPS. Za pozornost stojí stabilizace trajektorie v první fázi letu (kdy má raketa při výstřelu relativně malou rychlost 30 m/s) pomocí malých plynových impulzních motorků, kterých má raketa v přední části po svém obvodu a v pěti řadách celkem devadesát. Práci korekčních motorků řídí systém inerciální navigace. Systém GPS naopak nastupuje do práce v závěrečné fázi letu na cíl.
U modernizované rakety Vilcha-M bylo při střeleckých zkouškách dosaženo přesnosti dopadu 5 metrů CEP. Několikrát střela dokonce zasáhla přímo střed terče. Jedno odpalovací zařízení je schopné každou z dvanácti raket „v jedné dávce“ poslat na dvanáct různých cílů v dané oblasti.
Uvažuje, resp. uvažovalo se, i o verzi naváděné v konečné fázi laserem, kdy by byl cíl ozařován z dronu Bayraktar TB2. Navádění střel salvového raketometu z Bayraktaru pomocí laseru není až takovou novinkou, Turci to již aplikovali u svých 230mm raket TRLG-230.
Ukrajinský raketomet Vilcha-M z prospektu konstrukční kanceláře LUČ
Co se týká odpalovacích vozidel pro raketomety Vilcha, je celkem logické, že se začala používat vozidla původního raketometného systému Smerč, konkrétně vozidla na osmikolovém podvozku typové řady MAZ-79111/MAZ-543. V katalogovém prospektu konstrukční kanceláře LUČ na Vilchu-M je představeno už nové odpalovací vozidlo na osmikolovém podvozku KrAZ-7634NE-000 domácího původu. Na stejném podvozku je v daném katalogu i muniční/nabíjecí vozidlo. Mobilní velitelské stanoviště s automatizovaným systémem řízení střelby je tam potom vyobrazeno na šestikolovém podvozku, také od firmy KrAZ.
Hospodářská situace automobilky KrAZ byla však již před ruskou invazí nelichotivá. V létě 2021 se objevila na mezinárodní kyjevské výstavě Arms and Security malá maketa odpalovacího vozidla raketometu Vilcha na podvozku Tatry 815 s pancéřovou kabinou. Není tajemstvím, že ukrajinská armáda se chtěla ve větší míře přeorientovat na automobily a u speciální techniky na podvozky Tatra.
Před ruskou invazí projevily o raketomety Vilcha zájem Spojené arabské emiráty a Egypt. Z těchto obchodů zatím tedy sešlo.
