Americká revoluce v námořním válčení. Připlouvá mořský dron Sea Hunter

  • 122
Americká DARPA dokončila vývoj námořního dronu Sea Hunter. K jeho hlavním úkolům patří vyhledávání a sledování podvodních plavidel. Sea Hunter dokáže na moři samostatně hlídkovat po dobu několika měsíců, navíc s velmi nízkými provozními náklady.

Vývoj prototypu dronu Sea Hunter stál 20 milionů amerických dolarů. Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA, Defense Advanced Research Projects Agency) s programem ASW ACTUV (Anti-Submarine Warfare Continuous Trail Unmanned Vessel) umožnila vznik vysoce autonomního plavidla, které ovlivní způsob vedení vojenských operací a které představuje novou podobu námořního válčení.

Sea Hunter, známý také jako Class III USV (Unmanned Surface Vessel), dokáže překonat vzdálenost 19 000 km bez nutnosti návštěvy přístavu. Ve srovnání s torpédoborci s protiponorkovými schopnostmi, jejichž denní náklady dosahují 700 000 dolarů, je provoz nového dronu s 15 000 až 20 000 dolary za den o poznání levnější. 

„ACTUV představuje novou vizi námořního hladinového válčení, která zaměňuje malý počet velmi účinných a cenově nákladných plavidel za velký počet jednodušších zařízení. Ta jsou jako celek navíc ještě účinnější,“ řekl Fred Kennedy, jeden z ředitelů DARPA. „Americké námořnictvo nastínilo, jak je důležité nahradit figuru ‚krále‘ a ‚královny‘ na námořní šachovnici za spoustu ‚pěšců‘. ACTUV je první krok přesně tímto směrem,“ dodal.

Plavidlo Class III USV je 40 m dlouhé a dosahuje rychlosti až 50 km/h. Tento na světě největší námořní dron, navržený jako trimaran, se skládá z hlavního a dvou vedlejších trupů, jež jsou k němu připojeny postranními nosníky. Během dvouletých zkoušek v letech 2016 až 2018 byly úspěšně otestovány průzkumné, sledovací a zpravodajské snímače či schopnosti autonomního provozu.

V roce 2017 prošel Sea Hunter třemi testy v reálných podmínkách, jejichž cílem bylo zavedení a využití autonomních systémů tak, aby byly v souladu s Mezinárodními pravidly pro zabránění srážkám na moři. Loni v srpnu americký dron provedl několik zkoušek s výbavou pro odklízení námořních min. DARPA a Úřad pro námořní výzkum ONR (Office of Naval Research) také testovaly flexibilitu plavidla při plnění různých úkolů ‒ dron je přísně modulární a vybavení a senzory lze měnit podle konkrétní mise.

DARPA zakončila projekt ASW ACTUV letos v lednu a o měsíc později předala první Sea Hunter ONR. Tento úřad bude pokračovat v jeho vývoji a zkoušet automatizované zpracovávání dat, autonomní chování v konkrétních misích a koordinaci činnosti s dalšími USV.

Plavidlo Class III USV by mohlo vstoupit do aktivní služby již v tomto roce. Otázkou samozřejmě je, zda námořnictvo projeví zájem o nákup většího počtu hladinových dronů ‒ to si vyžádá vypracování nové doktríny námořního válčení a operací hladinových dronů, což je možná ještě složitější, než vývoj samotného robotického plavidla.

Jak dokládá dosavadní průběh testování, jeho původně zamýšlené využití k vyhledávání a sledování nepřátel či pronásledování ponorek, kvůli čemuž je vybaveno vysokofrekvenčním sonarem, by mohly nahradit úkoly typické pro minolovky.

„Obě role dávají pro drony jako je Sea Hunter smysl. Skupina plavidel MDUSV (Medium Displacement Unmanned Surface Vehicle) může pohotově prohledat rozlehlou oblast a nalézt v ní nepřátelské ponorky či podobné podmořské hrozby,“ napsal Joseph Trevithick ve svém článku pro The Drive.

„Hladinové drony také mohou provádět průzkum před plavidly s posádkou... a dostávat se blízko k vysokohodnotným cílům jako jsou letadlové a vrtulníkové výsadkové lodě,“ dodal Trevithick.

Ponorky představují rostoucí hrozbu pro americká hladinová plavidla. Dieselelektrické ponorky s technologicky pokročilými pohonnými jednotkami lze sonarem odhalit jen obtížně a ve srovnání se svými předchůdkyněmi vydrží pod hladinou výrazně delší dobu. Schopnost Sea Hunter plavit se na moři 90 dní, navíc bez posádky, dává americkému námořnictvu možnost, jak nepřetržitě střežit přístavy a další citlivé cíle na pobřeží.

„Je to zlomový bod. Úplně poprvé máme k dispozici robotickou loď se schopností plout na volném moři. Do pěti let bych rád viděl loďstva námořních dronů v západní části Tichého oceánu a v Perském zálivu,“ uvedl v roce 2016 pro Reuters Robert Work, náměstek tehdejšího ministra obrany USA. Zdůraznil také, že se tato loďstva budou vždy nacházet pod lidskou kontrolou.

Ilustrace námořního dronu Sea Hunter v akci

Americké námořnictvo má v úmyslu využívat plavidla jako je Sea Hunter pro řadu různých úkolů včetně protiponorkových a zpravodajských operací. Vedle flexibilních schopností patří k přednostem dronů možnost řízení z jednoho velícího centra. To poskytuje zajímavou a méně nákladnou alternativu ke konvenčním lodím s početným mužstvem.

Čínský, ruský a severokorejský zájem o výstavbu ponorek nahrává zastáncům pokračování programu Sea Hunter. Na vývoj sesterského plavidla Sea Hunter II americké námořnictvo vyčlenilo 35,5 milionu dolarů.

Joseph Trevithick ve svém příspěvku naznačil možnost vytvoření experimentální jednotky složené z plavidla Sea Hunter, torpédoborce třídy Zumwalt, torpédoborce třídy Arleigh Burke a jedné pobřežní bojové lodi (Littoral Combat Ship), jež americkým ozbrojeným silám napoví, jak lze nové námořní drony co nejúčinněji využít.

Zdroje: Naval Technology, The Drive, Reuters, The Diplomat

Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.