Německé velení si uvědomovalo, jak špatně na tom jsou vyloděné spojenecké armády se zásobováním. Překládka zásob přes vyloďovací pláže byla zoufale pomalá a jejich doprava stovky kilometrů daleko přetěžovala transportní prapory. Jakýkoli výpadek znamenal pro postupující jednotky nucenou zastávku a pro Němce šanci vybudovat obranná postavení, která museli Spojenci pracně dobývat.
Spojenci nutně potřebovali obsadit nějaký nákladní přístav s dostatečnou kapacitou. Při pohledu na mapu nebylo těžké si domyslet, že nejvhodnější budou Antverpy. Pokud by se Němcům podařilo obsadit přístav dřív než Spojencům, podařilo by se zdržet jejich rychlý postup směrem do centra Třetí říše. Navíc Hitler věřil, že by se mu mohlo podařit se západními Spojenci vyjednat separátní mír.
Počasí bylo stejně kruté pro vojáky obou stran, ale Němci měli výhodu, že se nemuseli obávat spojeneckých letadel.
Plán na protiofenzivu byl založen na několika předpokladech. Prvním byl moment překvapení a rychlost. Němci vytvořili lokální převahu, ale jen za cenu přeskupení jednotek a oslabení všech ostatních úseků fronty. Jednotky dostaly rozkaz nebrat zajatce, aby nedocházelo ke zdržení postupu.
Útok byl veden na styk britských a amerických jednotek, což logicky vedlo ke sporům v odpovědnostech a kompetencích mezi Spojenci. A v neposlední řadě Němci využili špatného počasí, které omezilo účinnost spojenecké letecké podpory.
Sledujte v televiziAktuální díl seriálu Největší tankové bitvy vysílaný Českou televizí můžete vidět v úterý 7. 2. 2012 ve 20:00 na ČT2 a reprízovaný na stejném programu v sobotu 11. 1. 2012 v 6:55. |
Němcům nahrála skutečnost, že v plánovaném útočném pásmu měli Američané rozmístěné jednotky, které se zotavovaly z předcházejících těžkých bojů, a čerstvé jednotky, které nebyly nikdy předtím bojově nasazeny. I proto se jim podařilo americkou obranu celkem snadno prolomit a rychle postoupit o 60 km k řece Maase.
Joachim Peiper
V čele útoku byla nasazena 6. tanková armáda. Její nejsilnější jednotkou byla bojová skupina Peiper, pod velením veterána z východní fronty Joachima Peipera, bojující v sestavě 1. SS tankové divize. Vyrazila vpřed s cílem obsadit přechody přes řeku Maasu. Ale předtím musela obsadit město Stavelot a most přes řeku Ambléve.
Američtí vojáci narychlo posilují pozice.
Američané se snažili "díry" v obraně zacelit narychlo přisunutými jednotkami.
Stavelot bránily protitankové prapory vyzbrojené kanony M5 a transportéry M16 s výzbrojí čtyř kulometů M2HB, ženisté a muži posbíraní z různých jiných jednotek.
Nové těžké tanky Pz.Kpfw. VI Ausf.B Tiger II
Proti novým tankům Pz.Kpfw. VI Ausf.B Tiger II neměli příliš šanci. Ale podařilo se jim získat čas.
Peiper překročil Ambleve a pokračoval dál. Ve Stavelotu nechal zadní voj, aby město vyčistil. To se neobešlo bez násilností na civilních obyvatelích. Boje o Stavelot jsou obsahem části dalšího dílu kanadského seriálu Největší tankové bitvy. Cenná jsou osobní svědectví účastníků.
Obě strany nasadily kromě tanků Pz.Kpfw. IV, Pz.Kpfw. V Panther, Pz.Kpfw. VI Tiger a M4 Sherman do bojů i stíhače tanků. Němci bezvěžové typy Panzerjager IV a Jagdpanther, Američané věžové M10 Wolverine a M18 Hellcat. Tato vozidla umožňovala montáž výkonnějších kanonů, daní byl buď omezený odměr, nebo snížení pancéřové ochrany.
Pz.Kpfw. VI Ausf.B Tiger II v městečku Stavelot
Přes počáteční úspěchy byla celá protiofenzíva od začátku hazardem bez valné šance na dosažení primárního cíle, kterým bylo obsazení Antverp. Na tak rozsáhlou operaci chyběly Němcům nejen síly, ale i zásoby munice a především pohonné hmoty a maziva. Bylo jen otázkou času, kdy se Spojenci z prvního překvapení vzpamatují a zatlačí Němce zpět. Američané však zatím bojovali o čas.
