Zajímavý článek, i když zřejmě "nic nového pod sluncem"... Při jeho čtení jsem si vzpomněl na dobu před více než 50 lety, kdy jsem se jako voják základní služby zúčastnil podobného přesunu po ose, i když na podstatně kratší vzdálenost.
Sloužil jsem tehdy u VÚ 8022 Jičín, kde byla dislokována 332. kanonová dělostřelecká brigáda, složená ze dvou oddílů tažených kanonů 122 mm vz.31/37 a dvou oddílů tažených kanonů 100 mm vz.53, pro představu celkem 72 kanonů. Kanony 122mm byly taženy pásovými vozidly Mazur s tankovými podvozky, kanony 100mm Tatrami. Doprovodných vozidel byly desítky od Gazů, přes Tatry 805, V3S, Tatry 11 a 138 až k obrněným transportérům OT 810.
Jedné noci na jaře v roce 1967 byl v noci u útvaru vyhlášen bojový poplach a po soustředění v záložním prostoru se celá brigáda přesunula po vlastní ose po trase Jičín-Hradec Králové-Svitavy-Olomouc-Vyškov a dále na Libavu, kde následně proběhly ostré střelby. Přesun zpět už byl proveden po železnici.
"Zážitků" z přesunu a následného cvičení mám habaděj, po těch letech vzpomínám raději na ty příjemnější. Teprve po letech jsem poznal, že vše bylo zřejmě mnohem složitější, než jsem si tehdy myslel... Dodnes např. nechápu, že po celou dobu přesunu i cvičení, jsme dostávali teplé jídlo a nápoje z polních kuchyní, které s námi jely...
