- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dle dokumentu, kdy v NASA zkoušeli náraz pěny na hranu křídla, tak ta pěna jí prostě proletěla. To by měl být asi nejjasnější důkaz.
Jen poznamka k tem pomerne nekvalitnim fotkam siluety Columbie ze sledovaci stanice na Kirtland AFB v Novem Mexiku :
Ta dokonala sledovaci aparatura s pohyblivym zrcadlem 3.6m s adaptivni optikou Columbii nesledovala. Nikdo to po te stanici nechtel. Fotky poridili zamestnanci stanice jen tak, ve volnem case, vlastnim, amaterskym dalekohledem se soustavou pohyblivych zrcasel, rizenou jejich vlastnim programem na starem Macintoshi. Proste si jen chteli zkusit, jestli dokazou v amaterskych podminkach sledovat kamerou rychle letici raketoplan, kdyz naprogramuji jeho predem znamou sestupovou drahu. Povedlo se jim to, ale obraz raketoplanu ma na jejich fotkach jen par pixelu - je to amaterskou kamerou pres maly dalekohled. Presto je tam videt deformace leveho kridla.
Existují nějaké dostupné informace o tom v jakém stavu byly ostatky posádky a co je vlastně zabilo?
http://abcnews.go.com/Technology/story?id=6549678&page=1
Neví se to jistě. Buď zemřeli při ztráty tlaku v kabině, nebo se v kabině "umlátili" (někteří nebyli připoutaní), nebo je zabil pád.
Menší kousky nejsou příliš nebezpečné. Po oběžné dráze se pohybují přibližně stejným směrem a stejnou rychlostí, tedy okolo 8 kilometrů za sekundu. Jestliže by se některé z těchto tělísek srazilo s raketoplánem, bude jejich vzájemná rychlost poměrně malá, a proto nemůže způsobit vážnější škodu.
-------------------
Tahle část je trochu nejasná. Zní to, jako by všechny menší kousky odpadu na nízké oběžné dráze létaly šťastnou shodou okolností podobnou rychlostí i směrem jako STS-107.
Sklonů oběžných drah ovšem existuje nekonečné množství a na desítkách z nich se pohybuje odpad nebo úlomky, které by mohly raketoplán poškodit nárazem pod velkým úhlem. O těch větších kusech se ví a například ISS se jim občas musí výhýbat. U těch menších se doufá, že jsou menší a moc škody nenadělají.
Je sice pravda že drah a sklonů je nekonečně mnoho, ale rozumné je využívat jen některé. Základním předpokladem jak nahoru dostat co nejlevněji co nejvíce materiálu je využít všechny dostupné zdroje. Tedy kromě tahu rakety i rotaci země a hlavně zauvažovat nad rovnoběžkou že které startujete. Základem levného letu nebo letu s co největší užitečnou hmotnosti je start směrem na východ, protože vám pomůže rotace země. Za druhé je vhodné startovat co nejblíže rovníku, protože tam je obvodová rychlost země nejvyšší. No a právě proto Američané pálí své raketoplány a další stroje práce z jižního cípu USA Floridy a to východním směrem. Převážná většina dílů ze kterých je sestavena ISS startovala odtud například. Na polární dráhu se startuje zásadně z Vandenbergu a startují tak většinou družice, které nějakým způsobem snímkují planetu zemi nebo zajišťují rozprostřenou síť družic (některé z Iridium, některé z GPS, NOAA, Corona a další) ty ale většinou nelétají na nízkých oběžných drahách, ale zásadně mnohem výše, aby je nebrzdila atmosféra a mohly v klidu fotit zemi roky bez korekce dráhy. S takovými nemá nízkoletící raketoplán možnost se setkat a kdyby z těchto družic něco upadlo tak se to bude pohybovat na velmi podobné dráze.
a tom ám teď jako čekat na třetí díl... ach jo...
Američané nikdy neuznávají vlastní pochybení. Takže cizí hackeři jsou jasnou volbou. Stát se to teď, tak jde o hackery ruské a vyšetřování končí jako uzavřené.
...To jako někdo hacknul izolační destičku tak, aby se při návratu odddělila...
No je třeba vinu hodit jinam...
Co jsem četl články kolem letu, tak raketoplán měl pořád nějaké problémy...prostě někdy se stane i věc, za kterou nikdo nemůže (nelze předpokládat selhání).
Jinak platí pravidlo: Co se může pokazit, to se pokazí.
Bohužel u raketoplánu to má většinou tragické následky.