Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv
„Největší roli hraje v takových případech logistika. Člověk se musí podívat, jaké v té oblasti panují podmínky, jakým způsobem tam model dopravíme, a to všechno určuje celkové pojetí toho designu,“ říká architekt v Rozstřelu, kde byl hostem spolu s marketingovou ředitelkou společnosti Lego Group Ivou Ambrožovou. Prostřednictvím vesmírného letu značka demonstruje neomezené možnosti, které děti mají při hraní a tvoření. Například z šesti základních kostek stavebnice mohou postavit několik stovek milionů kombinací.
„Figurky, které poletí do vesmíru, jsou identické s těmi, které se dají kdekoliv koupit. Nedošlo u nich k žádným speciálním úpravám,“ říká hned na začátku rozhovoru Iva Ambrožová a ukazuje na jednoho budoucího miniastronauta, kterého vzala do studia s sebou. Rousek ji doplňuje: „Cílem bylo poslat do vesmíru tisíc figurek. Naštěstí ty panáčci jsou mnohem odolnější než my, lidé, takže jim nevadí teploty až minus šedesát stupňů Celsia ani nízký tlak. Jediné, co jsme museli řešit, bylo, jak tam takové množství panáčků dopravit.“ Marketingová ředitelka dodává, že vesmírné minifigurky bude možné vyhrát ve spotřebitelské soutěži.
Volbou byl meteorologický balon, na který se sonda s panáčky, elektronikou a vysílačem připevní. Stratosférický balon má však omezenou nosnost: „My jsme stáli před výzvou vyrobit sondu tak, aby se vešla do 2,7 kg a byli jsme schopni vypravit co největší posádku. Nakonec poletí tři balony.“
Jedna vesmírná sonda z Lega je dlouhá 68 cm a široká 155 cm. A protože se minifigurky neupravovaly, odlehčená musela být hlavně i sama sonda: „S týmem ČVUT jsme došli k tomu, že se to dá udělat jenom z karbonu, z uhlíkových vláken, aby to bylo lehké a zároveň dostatečně pevné. Takže je to kombinace karbonových kompozitů a 3D tištěných částí, které to doplňují. To je například kabina,“ doplňuje Tomáš Rousek.
Stratosférický balon by měl sondu vynést do výšky 34 kilometrů, tam se balon ze svého přibližně dvoumetrového průměru vlivem nízkého tlaku rozepne až na průměr deseti metrů a následně praskne. Poté se automaticky otevře záchranný padák, na kterém bude sonda směřovat opět k zemi. Celý let by neměl trvat víc než tři hodiny.
Startovat bude ze Slovenska, které má příhodnější podmínky: „Potřebujete to naplánovat s ohledem na počasí i hustotu osídlení. Jelikož se meteorologický balon nedá řídit, přišlo nám vhod i to, že kolegové na Slovensku mají software, který vypočítá trajektorii cesty za daných podmínek,“ vysvětluje architekt. Nutná jsou samozřejmě i povolení úřadů: „Musíte zkontaktovat místní úřady a nahlásit, že chcete udělat takový start z určitého letiště.“
Sonda bude vysílat datové pakety prostřednictvím palubního rádia. Tyto řetězce budou obsahovat nejen informace o poloze sondy, ale například i o okolní teplotě. Součástí sondy budou i dvě kamery. Pozemní skupiny jsou vybavené anténami a rádii pro příjem a dekódování těchto dat. Díky tomu bude možné sledovat balon po celou dobu jeho letu.
Na otázku, zda je možné, že by se balon přece jen po cimrmanovsku zatoulal „po pětihodinovém letu na Brusel k Varšavě“ hosté s úsměvem odpovídají, že to se stát nesmí. „V případě šance, že by ho mohl vítr zanést za hranice, raději start přeložíme.“
V Rozstřelu dále hosté mluví o tom, co se stane s miniastronauty po jejich návratu a proč se společnost Lego k takové akci odhodlala. Architekt Tomáš Rousek navíc vysvětluje, jaké paralely vnímá on mezi hravým projektem vesmírné lodi a velkými projekty, na kterých průběžně pracuje, proč je podle něj důležité hledat cesty k fungování ve vesmíru a odpovídá také na otázku, zda by se on sám někdy do vesmíru rád vypravil.
