Hvězdná obloha v průběhu noci

Hvězdná obloha v průběhu noci | foto: Profimedia.cz

Polárka se opět probrala k životu

  • 22
Známá hvězda se zase jednou ocitla v centru pozornosti světových astronomů. Dlouho očekávaný útlum jejích pulzací se nekonal, hvězda naopak znovu ožila. Svědčí o tom nejnovější výsledky jejího dlouholetého pozorování.

Polárka je asi nejznámější hvězdou severní polokoule, v našich končinách stěží najdete někoho, kdo by o ní neslyšel. Jde o nejjasnější hvězdu v souhvězdí Malého medvěda, žlutého obra, vzdáleného 431 světelných roků od nás, asi milionkrát větší než Slunce a asi pět tisíckrát zářivější.

Kdyby bylo Slunce na jejím místě, tak bychom ho na obloze hledali marně, nespatřili bychom ho ani dalekohledem.

Oficiální název hvězdy zní Alfa Ursae Minoris, v Čechách jí nejčastěji říkáme Polárka nebo Severka, neboť leží téměř na průsečíku prodloužené zemské osy otáčení s nebeskou klenbou. Snadno tedy z její polohy můžeme odvodit, kde leží severní zemský pól. Toho s úspěchem využívali při navigaci již staří námořníci, svým výjimečným umístěním inspirovala mnoho básníků, spisovatelů či náboženských myslitelů.

Unikátní cefeida

Jen málokdo asi ví, že Polárka patří k zvláštnímu typu proměnných hvězd, tzv. cefeid, u nichž dochází díky opakovanému rozpínání a smršťování jejich vnějších vrstev k periodickým změnám v jejich jasnosti. Cefeidy jsou pro astronomy velmi důležité, používají je jako tzv. standardní svíčky při určování vzdáleností ve vesmíru. Znají totiž souvislost mezi periodou jejich pulzací a jejich svítivostí, pomocí tohoto vztahu pak mohou relativně snadným výpočtem zjistit, jak daleko se daná cefeida nalézá.

Ale Polárka není jen tak obyčejná cefeida. Nejenže pulzuje (zhruba jednou za čtyři dny), ale na rozdíl od ostatních podobných hvězd se u ní mění i velikost těchto pulzací. Jejich amplituda činila na počátku 20. století asi 10 %, zatímco před necelými deseti lety byla už jen 2 %. V tom je Polárka mezi cefeidami skutečně unikátní. Její neobvyklé chování astronomové zatím neumějí vysvětlit, dlouho se domnívali, že pulzace zmizí nadobro. Ale nová pozorování ukázala, že odchylky v její jasnosti opět vzrostly, a sice na 4 %. Zdá se tedy, že Polárka opět ožila.

Cool Stars 15

Významný objev učinil mezinárodní astronomický tým v čele s Hansem Brunttem z univerzity v Sydney a Alanem Pennym z univerzity v britském St. Andrews. Vědci s ním seznámili odbornou veřejnost v červenci během konference "Cool Stars 15“. Jak objevitelé sami přiznávají, opětovné zvýšení amplitudy bylo pro ně samotné stejným překvapením jako pro ostatní astronomy, nic podobného nečekali, chtěli jen prý zachytit okamžik, ve kterém kolísání jasnosti hvězdy ustane úplně.

"Před 100 lety se jasnost Polárky měnila o 10 %, ale během posledního století se její pulzace neustále zmenšovaly, až před deseti roky dosáhly pouhých 2 %,“ říká k tomu Penny a dodává: "Myslelo se, že dochází ke změnám ve struktuře hvězdy a že její pulzace zcela vymizí. Jenže nyní náš tým zjistil, že před deseti roky se opět začaly zvětšovat až na nynější 4 %“.

K objevu pomohly nepříliš známé dalekohledy

Pennyho a Brunttův objev byl podle jejich vlastních slov "umožněn jen díky inovativnímu použití dvou malých, relativně neznámých kosmických dalekohledů a jednoho pozemského teleskopu v Arizoně“.

Bruntt studoval krátkoperiodické chování Polárky nyní již vysloužilým infračerveným teleskopem WIRE, Penny zas prováděl průzkum cefeid kosmickou kamerou SMEI, která se obvykle používá k monitorování slunečního větru. Jako první si nečekaných změn v chování hvězdy všiml Penny a okamžitě svá data porovnal s těmi, která naměřil Bruntt. Jejich závěry krátce na to ještě potvrdil Joel Eaton ze Státní univerzity v Tennessee, který pozoroval změny v rychlosti plazmatu na povrchu hvězdy pomocí arizonského automatizovaného spektroskopického teleskopu AST.

Znovuoživení Polárky vědce poněkud zaskočilo. Opět se ukázalo, že kolem cefeid existuje spousta nevyřešených otázek, naše poznání v tomto ohledu bude třeba ještě rozšířit. Podle všeho se zdá, že hvězda prochází stadiem, se kterým standardní model hvězdného vývoje nepočítá.

P.S. Závěrem jen dodejme, že severní pól nebude směřovat k Polárce navždy. Nejpřesněji se bude možné podle ní orientovat kolem roku 2100, poté se začne Polárka od pólu díky precesnímu pohybu rotační osy Země vzdalovat. Stejnou polohu zase zaujme až za dlouhých 25 800 let.

Zdroj: www.st-andrews.ac.uk, www.wikipedia.org


Den otevřených dveří letiště Náměšť

Ve středu 1. května se na letišti Náměšť poprvé veřejnosti představí nové vrtulníky AH-1Z Viper a UH-1Y Venom. K vidění bude další letecká i pozemní technika.

Mohlo by se hodit