AKTUALIZACE: Jak se ukázalo, zprávy o konci komety byly přehnané. Ve skutečnosti alespoň část jádra průlet vydržela a kometa je znovu viditelná. Více v tomto článku. Tento text necháváme v původní podobě jako malou připomínku toho, co se ve zpravodajství může stát.
Jako první o tom informoval vědec Bernhard Fleck ze Sluneční a heliosférické observatoře SOHO (Solar and Heliospheric Observatory). Od něj informaci převzala na svůj Twitter i Evropská kosmická kancelář ESA. Vesmírné těleso zjevně ukončilo svou 5,5 milionu let trvající pouť do vnitřní oblasti sluneční soustavy. Nezbyly totiž vůbec žádné stopy po jeho kdysi jasném ohonu. Stalo se to, čeho se vědci obávali, kometa se při průletu kolem Slunce rozpadla.
Vlasatici objevila 21. září 2012 dvojice astronomů - Bělorus Vitalij Nevski a Rus Arťom Novičonok - pomocí dalekohledu International Scientific Optical Network (ISON), podle něhož dostala své označení ISON.
Kometa se podle odborníků nejvíce přiblížila ke Slunci na 1,2 milionu kilometrů ve čtvrtek v 19:37 SEČ. Astronomové použili všechny možné solární teleskopy, aby ji zachytili, až se opět vynoří po obletu Slunce, ale marně.
"Nevidím vůbec nic, co by se vynořilo zpoza slunečního disku," prohlásil astrofyzik Karl Battams z Námořní vědecké laboratoře ve Washingtonu při živém vysílání televize amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA). "Je smutné, že to podle všeho skončilo takhle, ale o téhle kometě ještě zjistíme víc," dodal.
ISON při nejbližším přiblížení prolétala sluneční atmosférou rychlostí přesahující 350 kilometrů za vteřinu. V prostředí, do něhož se přitom dostala, dosahuje teplota 2760 stupňů Celsia. To je dost na vypaření nejen ledu, ale celého jádra komety.
Pokud by kometa, nebo nějaký její větší zbytek blízké setkání s hvězdou přece jen přečkala, pak by měla být během jednoho či dvou týdnů viditelná pouhým okem ze Země.
