Vyplňování výkazů a pracovních dokladů je jednou z nejnudnějších zaměstnaneckých činností, ale ve vzácných případech u toho vznikají alespoň zajímavé dokumenty. To je i případ Buzze Aldrina a jeho kolegů na palubě kosmické lodi Apollo 11 (tj. Neila Armstronga a Michaela Collinse, který se na povrch Měsíc vůbec nepodíval). Po návratu se totiž museli vyrovnat nejen s otázkami vědců, techniků, novinářů, politiků a fanoušků, ale také personálního oddělení a celníků.
Otázky těch posledně zmíněných byly předvídatelné. Ptali se astronautů, kde byli, co přivezli a „co za to“. Aldrin před několika dny tyto málo známé dokumenty vyvěsil na Twitter, a kondenzovaná forma byrokratického jazyka skýtá velmi nezvyklý pohled na jejich dobrodružství.
#TBT My mission director @Buzzs_xtina's favorite piece of my memorabilia. My travel voucher to the moon. #Apollo11 pic.twitter.com/c89UyOfvgY
Podle cestovního příkazu se astronauti dopravovali vládním letadlem, lodí, vozidlem a také kosmickou lodí z Houstonu přes Floridu, Měsíc a Havaj zpět do Houstonu. Cestu tak hradila vláda s výjimkou zhruba 108 mil (174 km), které různě (na Floridě i v Houstonu) projel Aldrin ve svém vlastním voze. NASA mu za to přiznala úhradu 33 dolarů a 31 centů. Jídlo a pití byly po celou dobu jeho pracovní cesty zajištěny vládou, a na diety mu tak nárok nevznikl.
Yes the #Apollo11 crew also signed customs forms. We brought back moon rocks & moon dust samples. Moon disease TBD. pic.twitter.com/r9Sn57DeoW
Celní prohlášení astronauti vyplnili (nebo spíše dostali k podpisu) v den svého návratu na Zemi, tedy 24. července 1969, a podle něj cestovali po trase mys Canaveral, Měsíc, Honolulu. Jako náklad uvedli vzorky měsíčního prachu a horniny a nikdo z členů posádky netrpěl žádnou nemocí. Na výzvu ve formuláři, aby uvedli další události během cesty, které by mohly vést k šíření jiných nemocí, je uvedena odpověď: „Je předmětem zkoumání“ (to be determined“. Astronauti zůstali v karanténě až do 11. srpna.
