Permafrost na pobřeží Antarktidy taje mnohem rychleji, než se předpokládalo. Důvodem je intenzivnější sluneční záření. K tomuto závěru dospěli američtí vědci, kteří výsledky svého výzkumu zveřejnili v časopise Scientific Reports.
Odborníci z Geofyzikálního ústavu Texaské univerzity sledovali snímky a speciální laserová měření z Garwoodova údolí, což je nezaledněná oblast ve Viktoriině zemi.
Viktoriina země v Antarktidě
Tání permafrostu může přinést klimatické problémy
Zmrzlá voda je tam součástí půdy a dříve se usuzovalo, že permafrost zde má stabilní složení. Vědci však zjistili, že mezi lety 2001 a 2012 ledu v půdě trvale a čím dál rychleji ubývalo. Míra odtávání je podle nich dokonce srovnatelná s Arktidou, kde je mizení permafrostu zdokumentováno už delší dobu.
Podle studie za tání nemohou stoupající teploty, protože Garwoodovo údolí leží v oblasti, kde se mezi lety 1986 a 2000 teploty vzduchu nezvyšovaly a pohybovaly se na ročním průměru kolem 17 °C. Podle vedoucího týmu geofyziků Josepha Levyho ovšem tání s počasím přesto souvisí. Prý za něj může intenzivnější sluneční svit, který ohřívá sedimenty naplavené řekou Garwood.
Podobný důvod měla i deset let stará událost, kdy se zřítil vršek hory Matterhorn (psali jsme zde).
Ačkoliv je velká část zmrzlé vody na Antarktidě uložena ve formě ledovců, může mít i tání permafrostu citelný vliv na klima na Zemi. Podle analýzy z roku 2011 se do konce století může z roztáté půdy uvolnit stejné množství uhlíku, jako kdyby se odlesnila celá planeta. V půdě jsou také vysoké koncentrace metanu, skleníkového plynu, který atmosféru ohřívá mnohem více než oxid uhličitý.
Vědci využili pozemní i letecké snímkování pomocí laserového radaru LiDAR (Light Detection and Ranging), který při snímání daného terénu vysílá k zemi miliardy laserových pulzů, ze kterých posléze poskládá podrobný prostorový model mapovaného území. Využili také časosběrné snímání oblasti a meteorologické údaje.
