Až dosud vědci předpokládali, že k dopadu, který tento kráter vytvořil, došlo z časového hlediska velmi blízko k dopadu mnohem většího tělesa v oblasti současného Mexického zálivu (proslulý kráter Chicxulub). Protože zmíněná událost je úzce spojena s velkým hromadným vymíráním na konci křídy, bylo i těleso, jež vytvořilo kráter Boltyš, považováno za jakýsi „podpůrný“ prvek, který globální situaci na konci křídy takřka pro všechny tehdejší obyvatele naší planety ještě více zhoršil.
Samotný dopad na území současné Ukrajiny by sám o sobě na způsobení celosvětové katastrofy rozhodně nestačil, ostatně impaktor měl průměr „pouze“ kolem jednoho kilometru. Nepochybně způsobil výraznou devastaci širokého okolí až do vzdálenosti několika stovek kilometrů, biotu na odvrácené straně planety však nijak neohrozil.
Lokalizace kráteru Boltyš v Kirovohradské oblasti na Ukrajině. Jde o jeden ze zhruba pěti známých kráterů, které by mohly časově přímo souviset s událostí K-Pg. Potvrzeny jsou však pouze dva astroblémy, mexický Chicxulub a právě Boltyš. (Astroblém je kráter vzniklý dopadem meteroritu.)
V roce 2010 byla nicméně publikována odborná práce, podle níž dopadl boltyšský asteroid jen asi 2000 až 5000 let před svým mnohem větším chicxulubským „bratříčkem“. Díky tomu by se mohl rovněž významně uplatnit při vymírání na konci křídy, protože by výrazně zhoršil lokální podmínky na území budoucí východní Evropy, tedy daleko od místa dopadu většího tělesa. Jak se dalo očekávat, brzy se objevily také hypotézy o tom, že oba impaktory mohly mít společný kosmický původ.
Byly by to pak dvě části původně jediného tělesa, které bylo gravitačně roztrháno až v blízkosti oběžné dráhy naší planety a jejich osud (či chcete-li, nebeská mechanika) je definitivně rozdělil. Tak bylo způsobeno mírně odlišné načasování dopadu a pochopitelně i rozdílná zeměpisná poloha místa srážky se Zemí. Několik tisíciletí, která měla jejich dopady vzájemně dělit, jsou z geologického hlediska pouhým mrknutím oka.
Na nějaký čas se tak zdálo, že dvě vzdálené a na první pohled nesouvisející události ve skutečnosti spojovalo pevné pouto vesmírného původu. Nově publikovaná studie pětičlenného kolektivu badatelů však této hezké hypotéze definitivně odzvonila. Zpřesněné radiometrické datování metodou argon-argon totiž dokládá, že kráter Boltyš vznikl až zhruba 650 000 let po kráteru Chicxulub a na vyhubení neptačích dinosaurů i mnoha jejich současníků se tak přímo nepodílel.
Přesto mohl být jeho význam značný, a to z jiného důvodu souvisejícího s klimatickými podmínkami nejstaršího kenozoika (raného paleocénu). K dopadu kilometrové planetky totiž došlo někdy mezi 65,55 a 65,23 milionu let před současností.
Triceratops byl jedním z dinosaurů, kteří se dožili až hořkého konce křídové periody v době před asi 66,04 milionu let. Když o 650 tisíc let později dopadala do oblasti dnešní východní Evropy další planetka, která vytvořila menší kráter Boltyš, po těchto ceratopsidech i jiných neptačích dinosaurech už nebylo nikde ani stopy.
Svět se tehdy ještě vzpamatovával z velkého vymírání a světové ekosystémy byly svědky vývojového závodu mezi savci a ptáky o vyplnění ekologických nik uprázdněných donedávna ještě jasnými hegemony v podobě velkých plazů – zejména dinosaurů, ptakoještěrů, plesiosaurů a mosasauridů. Ačkoliv z hlediska celkové doby existence skupiny Dinosauria se jednalo jen o velmi krátkou dobu od jejího zániku (s výjimkou ptáků), světové ekosystémy a směr vývoje živé přírody se již navždy změnily.
Raný paleocén byl postapokalyptickým světem, ve kterém se teprve začínala naplno rozjíždět evoluční radiace savců, a ve kterém probíhala období tzv. hypertermií (dob výrazného a relativně krátkodobého zvýšení globální teploty). Podle zmíněného výzkumu týmu, vedeného Annemarie Pickersgillovou z Glasgowské univerzity, mohl dopad planetky na území dnešní Ukrajiny spolupůsobit při dalším takovém „zhoupnutí“ teploty a potenciálně sehrát roli i při masivní výlevné činnosti dekkánských vulkánů.
V tom případě by představoval významný negativní faktor při globální obnově ekosystémů v prvním milionu let po dopadu planetky v budoucím Mexickém zálivu. Podle vědců podílejících se na výzkumu poslouží podrobná data získaná při výzkumu také k lepšímu pochopení klimatických změn způsobovaných lidskou civilizací nebo také k přesnějšímu vyhodnocení nebezpečí ze strany vesmírných blízkozemních objektů.
Řeka Ťasmyn, v jejímž povodí se kráter zčásti nachází. Jde o pravý přítok Dněpru. Řeka je dlouhá asi 164 kilometrů a její povodí má rozlohu kolem 4600 kilometrů čtverečních.
Velkým přínosem je však už samotný fakt, že z původního odhadovaného časového rozpětí 1,3 milionu let byla nejistota ohledně stáří kráteru Boltyš snížena na pouhých 140 až 160 tisíc let, což je v případě takto vzdálených geologických období velmi málo. Nová zpřesněná datace ukrajinského impaktního kráteru nyní činí přibližně 65,39 milionu let.
Neptačí dinosauři už tehdy zřejmě víc než půl milionu let neexistovali, ale savci, ptáci, krokodýlovití plazi a mnozí další obratlovci, jejichž předkové děsivou katastrofu přežili, byli přímými současníky této lokální ničivé události. Nakolik skutečně zasáhla do jejich vývoje a případně snad i zpomalila obnovu paleocenních ekosystémů, to bude ještě nepochybně předmětem mnoha budoucích výzkumů.
Článek vznikl pro DinosaurusBlog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.
