Rekonstruovaná kostra dromeosaura v expozici instituce Royal Tyrrell Museum of Palaeontology v kanadském Drumhelleru. Dromeosauři byli nepochybně aktivními predátory, lovícími menší obratlovce a snad i mláďata kachnozobých (a některých dalších) dinosaurů. Jaké byly konkrétní potravní preference tohoto dinosaura, jakou využíval loveckou taktiku nebo zda mohl lovit ve smečkách, o tom však bohužel prakticky nic nevíme. | foto: Etemenenaki3; Wikipedia (CC BY-SA 4.0)

Srpodrápý zabiják z Kanady byl silnější než velociraptor

  • 2
Právě před sto lety byl vědeckému i laickému světu představen pozoruhodný masožravý dinosaurus z kanadské Alberty. Dostal vědecké jméno Dromaeosaurus albertensis a byl prvním poněkud lépe známým zástupcem podčeledi „srpodrápých zabijáků“, která byla pojmenována po něm – tedy jako Dromaeosaurinae.

Dromaeosaurus albertensis, v překladu „běhající ještěr z Alberty“ je tedy typovým druhem jedné z nejpopulárnějších skupin dravých dinosaurů, proslavených rody jako Deinonychus nebo Utahraptor. Zároveň plní stejnou úlohu i u celé čeledi Dromaeosauridae, do níž spadají miniaturní až obří dromeosauridi a mnozí z těch, kteří jsou příbuzní rodu Dromaeosaurus, navíc vykazují poměrně robustní stavbu těla.

To platí i pro samotný rod Dromaeosaurus, který byl sice zhruba stejně velký jako mongolský velociraptor, byl ovšem výrazně mohutnější. Nejasné je využití srpovitých drápů na nohách u tohoto rodu, které navíc nebyly v podobě fosilií dosud objeveny.

 Vzhledem k tomu, že dromeosauři jsou vědě známí už celé století a jejich výtvarnou rekonstrukci nalezneme prakticky ve všech větších knihách o dinosaurech nebo v mnoha muzejních expozicích, bychom nejspíš předpokládali, že tento teropod je dobře známým a detailně prozkoumaným zástupcem pozdně křídové severoamerické fauny. Opak je pravdou, protože z dromeosaura známe kupodivu jen velmi malou část kostry.

Vytvořit věrohodnou repliku dromeosauřího skeletu tak bylo možné až v nedávné době na základě anatomických porovnávání a doplnění kosterních elementů od jiných dromeosaurinů. První fosilní exemplář tohoto teropoda byl každopádně objeven již roku 1914 proslulým americkým paleontologem Barnumem Brownem, který tehdy vedl výpravu Amerického přírodovědeckého muzea ke kanadské řece Red Deer.

Místem nálezu byl současný Dinosauří provinční park v Albertě a holotyp s označením AMNH 5356 sestává z téměř kompletní lebky o délce 24 centimetrů, části spodní čelisti, dvou jazylkových kostí, první záprstní kůstky (metakarpálu) a několika kostí distální (spodní) části nohy. Naštěstí nejdůležitější část kostry pro diagnostiku, tedy lebka, byla prakticky kompletní, chyběla jen horní část „čenichu“. V pozdějších letech byly na území Alberty a sousední americké Montany objeveny ještě další kosterní fragmenty z několika jiných exemplářů dromeosaurů, jednalo se o úlomky lebky a zhruba třicítku izolovaných zubů.

Stejně jako u mnoha dalších dlouhodobě známých taxonů také dromaeosaurus se stal jakýmsi „odpadkovým taxonem“, celkem bylo totiž popsáno ještě sedm dalších domnělých druhů tohoto rodu. Dnes jsou prakticky všechny považovány za nomina dubia, tedy pochybná (a nejspíš i neplatná) vědecká jména. Je ovšem poněkud paradoxní skutečností, že tak významná skupina teropodů, jako jsou dromeosauridi, je pojmenována po relativně málo známém a ve svých ekosystémech spíše vzácném druhu dinosaura. Dromeosauři byli menší až středně velcí dromeosauridi s délkou kolem dvou metrů a hmotností asi 15 kilogramů.

Byli tedy skutečně stejně velcí jako zástupci rodu Velociraptor, jejich lebka, čelisti i trup však byly proporcionálně mohutnější a pevnější. Lebka byla celkově silná a robustně stavěná, rovněž zuby s kónickým průřezem umožňovaly dromeosaurovi lovit poněkud statnější kořist, než na jakou nejspíš útočili štíhleji stavění velociraptorini.

Další výzkumy ukázaly, že dromeosauří zuby byly zaživa více opotřebované než v případě zubů troodontida rodu Saurornitholestes, což naznačuje, že dromeosauři při lovu více využívali svých zubatých čelistí než charakteristických srpovitých drápů na druhém prstu každé zadní končetiny. Bylo také odhadnuto, že dromeosaurus měl asi třikrát silnější stisk čelistí než velociraptor, což je v dobré shodě s výše uvedenou interpretací jeho potravní ekologie.

Výzkum zubů také ukázal miniaturní vrypy, které svědčí o tom, že dromeosauři útočili i na velkou zmítající se kořist a dokázali odolat výrazným silám a tlakům při jejím zachycení a držení. Jiná výzkumná studie zase ukázala, že se patrně jednalo o dravce s denní aktivitou.

V každé horní čelisti měl dromeosaurus devět zubů a podrobný výzkum jeho mozkovny umožnil určit dokonce i polohu a vzezření některých původních cév a nervových svazků v okolí mozku. Přestože robustnější stavba kostry působí jako primitivní vývojový znak, dromeosaurus byl ve skutečnosti vysoce specializovaným typem teropoda. Není jisté, jak dlouhou dobu tento dromeosaurid existoval, nejstarší zatím známé fosilie mají stáří kolem 80 milionů let (věk kampán), zatímco ty nejmladší mohou být staré jen kolem 69 milionů let (věk maastricht).

Navíc jsou k dispozici také objevy fosilních zubů z horninových sledů souvrství Hell Creek a Lance, jejichž stáří tedy činí asi 68 až 66 milionů let. Nedá se přitom předpokládat, že jediný druh D. albertensis existoval celých 11 až 14 milionů let, pravděpodobně se tedy jedná přinejmenším o dva nebo více jiných druhů v časové posloupnosti. Podle provedených fylogenetických analýz jsou nejbližšími vývojovými příbuznými dromeosaura raně křídové rody Yurgovuchia a Utahraptor z amerického Utahu a Achillobator z Mongolska.

Podle jiné analýzy byl zase nejbližším příbuzným dromeosaura rod Dakotaraptor a vzdálenějšími příbuznými další severoamerické rody Atrociraptor a Deinonychus. Dromeosaurus byl každopádně velmi zajímavým dravým dinosaurem, a to nejen pro svůj historický a taxonomický význam – můžeme již pouze doufat, že se o něm i více než sto let po jeho objevení dozvíme ještě mnoho dalších zajímavostí.

Článek vznikl pro Dinosaurusblog Vladimíra Sochy a byl redakčně upraven. Původní verzi včetně bohatého odkazového rejstříku najdete zde.