Diskuze

Pomůžete člověku v nouzi? Sami ano, před ostatními lidmi se zdráháte

Člověk je tvor empatický a když vidí neštěstí, má snahu pomoci. Bohužel se ukazuje, že tato snaha klesá, pokud jsou v okolí i nějací další lidé. Výsledkem je paradoxní psychologický jev známý jako „apatie kolemjdoucích“. Jak se můžeme tomuto známému kognitivnímu omylu sami bránit?
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
MH

Ve spolecnosti, ktera razi heslo Nic nedelejte, my to pak posoudime, se neni cemu divit. Jakakoli vlastni aktivita byva po zasluze potrestana radou chytrych, kteri dodatecne presne vedi, co jste v tu chvili meli delat.

0 0
možnosti
KS

Já si dycky říkám, že platím nehorázné daně, tak ať se starají ti, co jsou za to placeni. Takže volám měšťáky klidně kvůli otevřené pouliční lampě, protože to může nějaká děcko klidně zabít. Zrovna tak, když vidím že opilci večer rozkopávají popelnice po oknem. A je fakt, že se nikomu večer nechce moc jezdit, ale časem dorazí, třeba za 20 minut (i když to mají ze služebny 3 minuty :D)

Ale to jsou nesmysly, naproti tomu když jsem volal záchranku nebo státní policii, tak to byly dycky jenom minuty a většinou ještě volali hned zpátky když podezřelé nemohli najít, tak sem je naved a hned je měli. Taky hasiči perfektní reakce na lince, vždycky chcou přesně vědět adresu nebo místo kde hoří, i když už to dycky bylo nahlášené, tak byla operátorka moc milá a důkladně si ověřovala, že to není jiný požár kousek vedle.

Sám pak pomáhám tam, kde to zvládnu - odtah auta z křižovatky, nahození přes kabely, atd. Takže jde to, není to nijak těžké, chce to podle mě přeskočit body 2 a 3., nic neřešit a prostě jít kousek blíž a prostě se jenom zeptat, jestli je všechno v pořádku. Většinou už jenom lidi čekají např. na odtahovku. Ale jednou jsem takhle zvedal ze země dědu cukrovkáře co měl hypo.záchvat (na první pohled k nerozeznání od opilce). Byl PŘÍMO v obchodě, lidi na něj čuměli, i pokladní, ale prostě NIKDO nic nedělal. Posadil sem ho na židli, koupil mu čoko tyčinku, za chvilku už normálně mluvil. Tak sem ho naložil do auta a hodil domů. Babka byla moc ráda furt mi cpali prachy. To mi bylo 18. Takže fakt to zvládne KAŽDÝ - alespoň se zeptat-zavolat 112.

3 0
možnosti
OO

O22l41d44a 23O73l69e32š

28. 8. 2018 12:12

to je staré, na rušné ulici se tomu říká "padlý kmen", který se překračuje.

0 0
možnosti
TZ

Jako ve vlaku, dva kouřící a vyhrožující delikventi. Mě a průvodčí se nikdo nezastal, můj návrh byl vysadit je v první stanici. Cestující jen čuměli. Někteří prohodili, kdyby kouřili a mě se to nelíbilo, tak mi taky jednu vrazí.

0 0
možnosti
FO

Jednoznačně první otázka, když někoho takového vidím: Je pro mě bezpečné, k němu jít?

Bohužel téměř vždy je vcelku jasné, že moje dobrá vůle by mohla s velkou pravděpodobností pro mě špatně dopadnout. Většina lidí, kteří vypadají na to, že by mohli potřebovat pomoc, vypadají také tak, že je lepší se nevystavovat jejich reakci.

Bohužel se mi už stalo několikrát, že jsem někomu nabídnul pomoc a dočkal jsem se nadávek.

1 1
možnosti
ON

Typické NYT, které tak ráda citují naše média. Přitom NYT lžou ráno, lžou v poledne, lžou večer. Pravdivě píší jenom datum vydání a ani to není úplně jisté.

1 0
možnosti
JV

Tentokrát policisté - BORCI!R^ Musím se přiznat, že mne by první napadlo - zfetovaný bezdomovec...Rv. Vím, je to špatně. Obava předem. Kdyby to bylo jinde, volám hned. V Práglu, u hlaváku...sorry.. Šla bych dál. V tomhle případě se za to stydím.

1 0
možnosti
PN

P47e79t19r 58N69e71d15o30m91a

22. 8. 2018 13:03

notoricky zname

1 1
možnosti
KS

jn a stejně většina jde dál...

0 0
možnosti
VE

Zažila jsem v Praze, dole v podchodu ležel pod schody chlápek, evidentně spadlý ze schodů, tekla mu krev. Kolem hlouček čumilů. Šla jsem dál a narazila na hlídku VB (Veřejné bezpečnosti; ještě před sametem, nebyly mobily, proto asi byli lidi bezradní). Oznámila jsem jim to a oni se začali zabývat mnou, co prý jsem jako zač...

2 1
možnosti
ŠF

Zažil jsem takovou situaci dvakrát - jednou člověk ležel na zemi (a lidi ho obcházeli), podruhé chroptěl na lavičce. Ano, autor článku má pravdu - chvíli jsem se rozhlížel a hlavou mi běžely myšlenky typu "určitě už někdo zavolal" nebo "to je nějaká skrytá kamera?". A pak jsem vytáhl telefon a na tu záchranku zavolal. Poprvé o tom nevěděli a hned vyrazili, podruhé mi řekli "již o tom víme, ale přesto děkujeme za zavolání". Takže opravdu platí: Nebuďte lhostejní, hlavu vám nikdo neutrhne.

9 0
možnosti