Jeho vrak dodnes leží v opuštěném koutě v ústí Akabského zálivu a je dokonce viditelný na Google mapách. Létající člun PBY Catalina registrace N5593V tu přistál a zakotvil 22. března 1960. Šlo o luxusní přestavbu, která z bývalého válečného letounu vytvořila „létající jachtu“ s veškerým možným komfortem, vč. mrazáku či sprchy. Měla to být pouhá zastávka na cestě kolem světa, kterou 15. února téhož roku zahájil zámožný průmyslník Thomas Kendall s rodinou a přáteli. Než otevřeme samotný příběh, který se odehrál téměř na den přesně před 64 lety, zaměřme se na samotný letoun.
Obojživelná holka pro všechno
Americký letoun Consolidated PBY Catalina byl v nejrůznějších verzích vůbec nejrozšířenějším létajícím člunem druhé světové války. Jeho původní určení bylo hlídkovat a bombardovat, což je ostatně i významem zkratky PBY, tedy „Patrol Bomber“ s písmenem ypsilon, kterým se označoval výrobce Consolidated Aircraft. Jméno Catalina, které získal stroj až v roce 1942 prostřednictvím britského Královského letectva, odkazuje na ostrov Santa Catalina při kalifornském pobřeží nedaleko Los Angeles.
Vývoj letounu sahá až do roku 1928, kdy Consolidated Aircraft získala zakázku amerického námořnictva na prototyp letounu, který dokázal dolétnout do vzdálených míst jako Havaj, Aljaška či Panamský průplav.
 |
Vzlet první verze Cataliny, PBY-1 se uskutečnil 19. května 1936. Z technického hlediska je důležitým milníkem přidání výsuvného podvozku na přelomu 4. a 5. verze PBY, což z létající ho člunu vytvořilo obojživelný letoun. První obojživelné letouny s označením PBY-5A převzalo americké námořnictvo v říjnu 1941. Tato verze se nakonec stala nejrozšířenější verzí Cataliny a jak zjistíme později, stala se i vhodným základem pro budoucí létající jachty.
I přes původní určení, tedy jakéhosi lehkého pozorovacího bombardéru, se z Cataliny postupem času stala praktická holka pro všechno s neocenitelnými zásluhami v bojích po celé zeměkouli. Od polárních oblastí po rozpálený Pacifik. Uplatnila se v boji proti ponorkám, při eskortování konvojů, při nočním torpédování nepřátelských lodí, při záchranných operacích či pouhé přepravě nákladu. Pozdější využití našla Catalina jako létající hasičský tanker pro hašení lesních požárů. Technická variabilita Cataliny si zaslouží více pozornosti a budeme se jí zabývat v samostatné monografii. Nyní jen dodejme, že celkově bylo vyrobeno 3 272 kusů všech verzí.
Technické údaje letounu Catalina PBY-5A:Výkon motoru: 1 200 hp Počet motorů: 2 Délka: 19,45 m Rozpětí: 31,7 m Výška: 6,14 m Hmotnost prázdného letounu: 9 485 kg Celková hmotnost: 15 411 kg Maximální vzletová hmotnost: 16 012 kg Maximální rychlost: 282 km/h Cestovní rychlost: 188 km/h Přistávací rychlost: 126 km/h Dostup: 4 481 m Rychlost stoupání: 158 m/min Dolet: 4 096 km |
Neohrožený zachránce
S trochou nadsázky by se dalo říct, že kde se ve druhé světové válce odehrálo něco zásadního na moři, bude za tím určitě někde vězet Catalina. Posádce britské Cataliny W8406 (WQ-Z) se 26. května 1941 podařilo vypátrat německou bitevní loď Bismarck. Tento postrach Královského námořnictva se podařilo poslat ke dnu hned druhý den, 27. května v 10:39.
Bitevní loď Bismarck
Posádky dvou Catalin, které 3. dubna 1942 objevily japonskou flotilu, přibližující se k Cejlonu, tímto zachránily britskou Východní flotilu. A byla to opět posádka Cataliny z americké perutě VP-44, která 3. června 1942 spatřila uskupení sedmnácti japonských lodí, tvořících první část japonské flotily, mířící na Midway.
A takto bychom mohli pokračovat. Catalinám vděčila za svůj život řada letců a námořníků, které létající čluny vylovily z moře. Vzpomeňme například záchranu přeživších z potopeného amerického torpédoborce USS Cooper v Ormockém zálivu. Na vlnách přežilo 168 mužů. První Catalina odletěla pod palbou nepřítele s neuvěřitelným počtem 56 trosečníků. Pilot Lt. Ball byl za tento čin vyznamenám Námořním křížem. Zbylé námořníky odvezla po hladině další Catalina do bezpečí zálivu.
Posádka ze záchranné mise PBY amerického námořnictva, která v roce 1944 skočila do vody v přístavu Rabaul. Zachránila těžce popáleného pilota námořní pěchoty, který byl sestřelen při bombardování pevnosti Rabaul držené Japonci. Japonská děla pobřežní obrany stále střílela na letadlo, takže člen posádky pokračoval ve funkci kulometčíka, aniž by se stihl obléknout.
Místo zraněných letců modelky a playboyové
Poválečný ekonomický růst, zvyšující se klientela s masivní kupní silou na jedné straně a velké množství vysloužilých a válkou prověřených letounů na straně druhé, vnukl jistý podnikatelský záměr muži jménem Glenn Odekirk ze Southern California Aircraft Corporation. Tento stavitel letadel, spolupracovník megalomana a nadšeného aviatika Howarda Hughese přišel s myšlenou, přestavět Cataliny PBY-5A, tedy válečné stroje, na luxusní létající čluny. Jeho zhmotněnou vizi popsal v březnu 1951 časopis Popular Mechanics.
Ukázka článku časopisu Popular Mechanic z března 1951
Příďovou střílnu a pracoviště bombometčíka nahradila elegantní příď. Namísto bomb se pod každé křídlo zavěsil na speciálním – z kokpitu ovládaném – navijáku člun pro dopravu na břeh či sportovní rybaření. Zvláštní protipožární stěna oddělila motorové prostory od zbytku draku stroje, což ve spojení s komplexním protipožárním systémem zvýšilo požární bezpečnost.
Zvláštní pozornost byla samozřejmě věnována interiéru. Vznikly ložnice pro celkem osm lidí – tři dvojlůžka a dvě jednolůžka. V celém prostoru byl rozvedený audiosystém, rádio i telefony. Dále nechyběla kuchyně vybavená lednicí i mrazákem a samozřejmě toaleta se sprchou.
Z bočních střílen vznikly prosvětlené salonky, přičemž na pravoboku bylo možné využít nabídky vypouklého panoramatického okna za příplatkovou cenu 3 500 amerických dolarů (dnes tato suma odpovídá v přepočtu zhruba částce 800 tisíc korun), které v pozdějších desetiletích pomáhalo s identifikací takto modifikovaných letounů. Cena této luxusní verze Cataliny (včetně povlečení) začínala na částce 225 tisíc amerických dolarů. To v dnešních korunách zhruba odpovídá pořizovací ceně 52 milionu korun.
Na palubě fungoval duální elektrický systém na 24 voltů (při letu) a 110 voltů (na zemi či na kotvě), živený buď elektrickou přípojkou v přístavu či na letišti, nebo benzínovým generátorem v přídi letounu o výkonu 6 000 wattů. Tento prostor, byl zvukově izolován a výfukové plyny odvedeny pod čáru ponoru.
Rozpětí křídel 31,7 metru dokázalo zajistit prostornou terasu i skokanský můstek. Reportáže časopisu Popular Mechanic či magazínu LIFE přinesly v průběhu 50. let minulého století snímky modelek, které pijí drink při pozorování kalifornského pobřeží za letu, nebo se opalují na překrytu mohutného hvězdicového motoru Pratt & Whitney.
Kolem roku 1954: Shirley Buehanonová, modelka agentury Eda Tabora, schází po schodišti v zadní části letadla PB-Y, aby z něj vystoupila.
Jak říká moudré řčení: „Když máš na opici, musíš mít i na banány“. V případě PBY Cataliny asi není trefnějšího pro hodnocení provozních nákladů. Podle Alaska Aviation Museum byla spotřeba dvou motorů o výkonu 1 200 koňských sil v cestovním režimu (tedy s chudší směsí) zhruba 212 litrů paliva na hodinu. Kapacita nádrží byla zhruba 6 600 litrů. V tomto kontextu působí některé fotografie časopisu LIFE s modelkou, jež si vychutnává cigaretu na palubě Landseaire, poněkud znepokojujícím dojmem.
Nicméně možná právě tyto články v tisku vnukly Thomasovi Kendallovi, kterého média na konci 50. let – v jeho 44 letech – líčí jako průmyslníka na odpočinku, myšlenku na způsob, jakým bude trávit svůj důchod. Bohatství, které nabyl v segmentu klimatizací, si totiž Kendall rozhodl plně užít na cestě kolem světa v létající jachtě Landseaire, tedy v luxusní přestavbě válečné Cataliny 48397 USN, výrobního čísla 1759, verze PBY-5A. Nejspíš to měla být i cesta propagační, neboť Kendall měl v plánu přestavbu dalších Catalin a jejich pronajímaní.
Cesta snů
Kendallova expedice měla trvat zhruba rok. Zajímavostí je, že letoun N5593V si těsně před cestou zahrál ve filmu S.O.S. Pacific z roku 1959. Složení posádky stroje s americkou registrací N9953V bylo následující: Thomas s manželkou Miriam a čtyřmi dětmi ve věku 24, 15, 11 a 9. Dále se k nim připojila jeho asistentka Ramona Shearerová s jedenáctiletým synem. Později na palubu přibyl fotograf časopisu LIFE David Lees. Uvádí se, že jak Thomas Kendall, tak i jeho manželka Miriam byli zkušenými piloty. Jako kopilot pomáhal i nejstarší syn Bob.
Jak jsme již zmínili v úvodu, cesta odstartovala 15. února 1960. Z letiště Ontario International zamířili do Karibiku, poté přes Kanárské ostrovy do Británie. Odtud kolem pyramid v Gíze na jihovýchod směr Akaba a dál podél pobřeží Saudské Arábie. 22. března přistál Kendall v závětří opuštěné zátoky.
Na obzoru číhá smrt
23. března ráno se všichni na palubě hydroplánu probudili do teplého slunného dne. Na přídi vyvěsili americkou vlajku, aby všem případným příchozím dali jasně najevo, co jsou zač. Minulý večer totiž zaznamenali skupinku mužů v jakýchsi uniformách, kteří je ze břehu sledovali.
Po pozdním obědě si děti hrály na pláži, Kendall se synem kontrolovali letadlo, když se ozval vzdálený zvuk výstřelu. Kendall v článku pro magazín LIFE vzpomíná, že jej považoval za součást oslav právě probíhajícího Ramadánu. „Náhle jsem zaznamenal několik cáknutí ve vodě. Někdo střílí na děti! Zakřičel jsem na Paula a Stephana, aby okamžitě plavali k letadlu. Pak jsem vlezl otvorem dovnitř a pospíchal na záď, abych jim pomohl dovnitř. Cestou jsem křičel, ať si všichni lehnou na zem, že jsme pod palbou,“ píše Kendall.
Ukázka článku Thomase Kendalla v časopisu LIFE z 30. května 1960
Rozpoutalo se hotové peklo. Trupem Cataliny začaly hvízdat střely. Celé dávky z kulometu páraly opláštění. Paní Kendallová zalehla a děti na podlaze a kryla je vlastním tělem. Všude létaly vzduchem střepy z rozstříleného zrcadla, bylo cítit unikající palivo a hydraulický olej. Přítomný fotograf David Lees později poznamenal, že takovou střelbu nezažil za celou válku.
„Věděl jsem, že všude musí unikat palivo. Mohl jsem buď riskovat zastřelení a zkusit nahodit motory, nebo zůstat ležet a riskovat, že tu uhoříme.“ Kendall se zvedl, aby se dostal do kokpitu. Chtěl nahodit motory a pokusit se odjet s letounem mimo dostřel na volné moře. V tu chvíli ucítil zásah, když mu střela zajela pod žebry do oblasti ledvin. Syn Bob byl ve vodě na přídi a bušil do trupu, aby mu někdo podal nůž. Chtěl odříznout kotevní lano.
Paní Shaererová se pod palbou dostala do kuchyně, vzala zde nůž a okýnkem ho podala ven Bobovi. Ten lano přeřízl, poklopem vklouzl do pilotní kabiny a nahodil motory. Thomas Kendall se zraněný plazil do zadní části, aby zavřel poklopy, což se mu nedařilo. Snažil se překřičet hluk motorů, aby Bob zvedl podvozek a uvolnil tak stroj. Bob jej ale neslyšel. Kendall se tak plazil zpět do centrální části, kde přepnul ventil ovládání polohy podvozku. Letoun se dal pomalu do pohybu.
V Catalině bylo v době útoku zhruba 3 400 litrů paliva, které nyní stříkalo na všechny strany. Kendall přikázal všem, aby opustili letoun a doplavali ke břehu. Na pláži začala dlouhá anabáze. Ve třech náklaďácích přijelo asi šedesát beduínů, podivně vyhlížející tlupa přidružená k saudskoarabské armádě. Všichni, včetně velitele, který nařídil útok, byli analfabeti, kteří samozřejmě neznali ani americkou vlajku. Sami byli vyděšení a prsty se jim třásly na spouštích zbraní. Jejich příslušnost k armádě jen vzdáleně připomínaly kusy uniforem smíchané s tradičním beduínským oděvem.
Muka v poušti
Následovaly dlouhé hodiny trmácení po poušti v nákladním automobilu a dny strávené v zajetí. Pro těžce zraněného Kendalla to byla pravá muka. Podívat se na podivné zajatce dokonce dorazil i jeden ze saudskoarabských princů Chálid ibn Saud a anglicky mluvící důstojník letectva.
Vyšlo najevo, že za celým útokem stál fanatický strach z vylodění Izraelců. Podle Kendalla se důstojník vyptával, kde jsou stíhačky a bitevní lodě, které měly provázet invazi. Později se začal důstojník ptát, proč Kendall s rodinou, když tedy nejsou izraelskými špióny, opětoval palbu a později naházel veškeré své zbraně do moře. Kendall zjistil, že důstojník nepřekládal princi to, co se dozvěděl. Bál se, že z vojáků udělá hlupáky a zbabělce, kteří pálili ze všech laufů na rodinu s dětmi.
K zajatcům se nakonec dostal americký pilot, který přiletěl s princem. A den na to dorazilo letadlo s egyptským doktorem, který poskytl Kendallovi základní ošetření. Všichni následně odletěli do Džiddy, kde strávili několik týdnů rekonvalescencí. Rentgen odhalil projektil „u dolního pólu pravé ledviny, na úrovni horního okraje třetího bederního obratle“.
Velitel, který nařídil útok, byl prý odsouzen k trestu smrti stětím a vojákům, jež vyrabovali cennosti z letadla, byla uťata paže. Nicméně na ostrou protestní nótu amerického velvyslance odpověděli představitelé Saudské Arábie, že vláda odmítá přijmout jakoukoli zodpovědnost za přepadení, zranění a vzniklou škodu. Z jejich pohledu byl incident uzavřen.
Tolik z vyprávění Thomase Kendalla pro magazín LIFE z 30. května 1960. Rozstřílený vrak Cataliny zůstal na místě přepadení dodnes.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
