Nexus Q
Nexus Q
Když společnost Google v roce 2012 představila produkt Nexus Q, mělo to být domácí mediální centrum, u kterého není důležitá jeho vlastní mediální knihovna. Umělo se připojit ke cloudovým službám jako je například Google Play, Music nebo YouTube a odtud streamovat vybraný film, seriál či video. Tato koule měla konkurovat různým streamovacím boxům. Proč se tak nestalo?
Důvodů bylo hned několik. Namísto vlastního intuitivního operačního systému bylo možné Nexus Q ovládat pouze z tabletu nebo smartphonu se systémem Android. Pokud jste ho neměli, měli jste smůlu. Ještě horší bylo, že Nexus Q mohl streamovat pouze ze služeb vlastněných společností Google, což znamenalo, že neumožňoval využívat konkurenční populární streamovací aplikace, včetně Netflixu či Spotify. A navíc našlo by se jen málo spotřebitelů, kteří by za toto zařízení zaplatili kolem 7 500 Kč.
2. Google Glass
Sergej Brin předvádí Google Glass na tiskové konferenci v září 2012.
Google Glass měl být revoluční počin. Počin, který jsme donedávna znali pouze ze sci-fi filmů, a který nám měl pomoci vstoupit do skvělé budoucnosti a nahlížet do ní jasnější optikou. Jenže ve finále to bylo jen kus hardwaru, respektive ošklivé brýle, které se prodávaly za cca 37 000 Kč. Každému, kdo je na někom viděl, naháněly hrůzu. Majitelé vypadali jako kyborgové a navíc měli možnost ukládat záznamy toho, co vidí – tedy kohokoliv kdykoliv nahrávat, aniž by o tom věděl.
I proto se na Google Glass postupně vztahovaly různé zákazy – brýle se nesměly nosit do kin, divadel, na večírky apod. Obavy z tohoto kusu technologie dokonce vedly ke vzniku výrazu „glasshole“, který asi netřeba vysvětlovat. Kromě problémů s ochranou soukromí byly brýle Google příliš drahé na to, aby byly cool a nabízely dostatek použitelných funkcí. Nicméně i tak se na ně musíme koukat jako na průkopníka na tomto poli a je pravdou, že pokusy o využití podobných brýlí pokračují dále. Jednoho dne bychom se tak mohli dočkat i toho, že by mohly nahradit smartphone.
24. května 2013 |
3. Google Pixel Slate
Google Pixel Slate se ke klávesnici připojuje pomocí konektoru, přes který ji nabíjí.
I tento produkt se tvářil jako geniální nápad. Odborná veřejnost ho chválila, nicméně po uvedení na trh se během krátké doby dostavilo rychlé vystřízlivění. Pixel Slate byl odnímatelný tablet podobný Microsoft Surface Pro, avšak s jedním rozdílem – byl to Chromebook vybavený systémem Google Chrome OS. Tablet byl uveden na trh v době, kdy se zdálo, že sláva Android tabletů ustupuje iPadu a blížil se jejich rychlý konec.
Když se v říjnu 2018 začal prodávat, tak operační systém navíc trpěl mnoha bugy. Ty se nedařilo promptně vyřešit a zhruba po třičtvrtě roce společnost Google přestala zařízení prodávat – nepodařilo se jí totiž získat takovou podporu od uživatelů, kterou by potřebovala. Zde však příběh nekončí. Zároveň se stalo něco zvláštního. Ve stejném období Android tablety zažily oživení, a to díky řadě Samsung Galaxy Tab.
4. Google Tango
Projekt Google Tango
Dalším příkladem, že produkty někdy předbíhají dobu je projekt Tango – první pokus Googlu přinést rozšířenou realitu do telefonů. Jeho problém však spočíval v přístupu. Tam, kde moderní mobilní platformy pro využití rozšířené reality (AR) mohly využít svůj hardware, který byl již přítomen ve smartphonech, Tango požadovalo, aby výrobci telefonů navíc implementovali další, a navíc drahý hardware snímající prostorové parametry k vytváření vlastní 3D sítě, díky níž mohl přesně umístit obsah pro rozšířenou realitu. Zatímco samotné Tango bylo kladně hodnoceno, těch pár telefonů, které ho podporovaly, byly kritizovány za to, že jsou robustní, drahé a pomalé.
Tango také trpělo stejnými problémy, které trápí současné platformy pro rozšířenou reality, a to sice v tom, že neexistuje dostatek užitečných aplikací a ty, které slibují vzrušující zážitky jsou někde na půl cesty. Projekt Tango byl nakonec ukončen, ale jeho duše žije dál, a to v ARCore, vývojářské sadě pro vývoj aplikací pro AR od Googlu, která nevyžaduje žádný další hardware.
5. Google Daydream
První headset pro Google Daydream, který nepotřebuje chytrý telefon, a 180° 4K kamera s možností streamování.
Dalším neúspěchem na poli AR je Daydream. Nahradil levnou náhlavní soupravu Google Cardboard společnosti Google, která umožňovala zažít nově vznikající technologii rozšířené reality prostřednictvím běžného smartphonu a lepenky. Daydream stál necelých 400 korun a ve své podstatě šlo o převlečenou prémiovou verzi Cardboardu, která se mnohem lépe nosila. Ve funkčnosti však nepřinesla nic nového – Daydream byl stále jen pouzdro pro telefon, který jste měli vzdálený jen několik centimetrů od obličeje a tak využili AR aplikace. Cílem bylo dostat toto AR zařízení k masám, aby přesvědčil uživatele o výhodách rozšířené reality.
Produktu přitom vůbec nepomohlo to, že náhlavní souprava byla při uvedení kompatibilní pouze s Google Pixel a Moto Z. A vlastně ani to, že opět bylo dostupných pouze málo aplikací, které využívaly výhod AR. I proto Daydream skonal, na druhou stranu podobných zařízení dnes existuje stále mnoho.
6. Google+
Google+
Google+ byl bezpochyby tím nejambicióznějším pokusem o konkurenci Facebooku. Jeho vznik vedl částečně k uzavření Orkutu (další neúspěšné sociální sítě Google), Buzz a Google Friend Connect. Google, odhodlaný proniknout konečně na trh, vrhl všechny své prostředky do podpory Google+ v naději, že přiláká uživatele Androidu, YouTube a Chromu do této platformy. Google+ chtěl být dalším Facebookem, jedinou aplikací, kterou budou uživatelé používat ke komunikaci s přáteli, zveřejňování fotek a vyhledávání zpráv. Postavena byla na využívání uživatelských profilů, Hangouts, fotkách, kruzích, streamech atd. K dispozici byly také možnosti pro skupinové videochaty a skupinové textové zprávy.
Google+ nepřežil své konkurenty a před jeho vypnutím dokonce došlo ke dvěma významným únikům dat. I když nakonec selhal, platforma přežila déle než předchozí snahy Googlu o sociální platformy (vzpomenete si na ty další?) a v roce 2019 po sedmiletém funkčním období zmizela.
7. Google Video
Google Video
Google Video je právě jednou z mnoha ukončených sociálních platforem. Stará dobrá poučka v byznyse říká, že když konkurenci nemůžete porazit, tak ji kupte. Google Video bylo vlastní Google úsilí, které mělo za cíl porazit YouTube. Služba byla spuštěna v roce 2005 a umožňovala nahrávání videí na servery Google a jejich sdílení na jiných webech. Spolu s amatérskými videi měla platforma hostit komerční profesionální média, jako jsou televizní pořady a filmy.
Google Video však nedokázalo držet krok s YouTubem, a proto Google v roce 2006 YouTube odkoupil. Avšak ani po tomto kroku Google video hned neskončilo. Platforma ovšem trpěla postupnou mučivou smrtí. Až bylo nakonec rozhodnuto o sloučení platformy s YouTube – stalo se tak však až v roce 2009, kdy i byla zastavena možnost do něj videa nahrávat. Google Video následně ještě žilo další dva roky, než byl její osud definitivně zpečetěn.
8. Projekt Ara
Skládací smartphone Project Ara
Přestože projekt ARA nikdy nespatřil světlo světa v odborných kruzích se mu věštila skvělá budoucnost. O to více by tedy bylo zajímavé sledovat, jak by se mu dařilo. Ara, prototyp smartphonu, byl o modularitě, respektive o schopnosti získat možnost vyměnit různé části smartphonu za jiné. Podobně jako u modulárního laptopu Framework byla vize projektu Ara prodávat moduly a komponenty, díky kterým by uživatelé mohli upgradovat své telefony, aniž by museli kupovat nové.
Byl to v podstatě smartphone postavený z modulových kostek, které bylo možné snadno vyměnit. Teoreticky bylo možné vyjmout modul fotoaparátu a vložit novější. Nebo si po ruce ponechat náhradní baterii – kdyby té stávající došla šťáva. Výhody byly jasné, ale navzdory slibu, že se na trhu objeví koncem roku 2016, se Google rozhodl jeho vývoj ukončit.
