Továrna SUKM ve Wrexhamu je jedna z pěti továren Sharpu na solární panely a jediná v Evropě. Popravdě, nevyrábí pouze solární panely, ale také mikrovlnné trouby, ty však už většinou neprodává pod svou značkou, ale pouze jako OEM. Je to hlavní továrna Katsuragi v Japonsku, ostatní pouze z těchto článků sestavují fotovoltaické panely, které už mají jasné komerční využití.
Solární panely se dají použít různě. Kromě umístění na dům, což vám sice nepokryje spotřebu elektřiny, ale umožní vám platit o něco méně, je možné postavit například solární elektrárnu. Vzhledem k tomu, že má česká republika mít do roku 2010 minimálně 8 % energie z obnovitelných zdrojů, poskytuje na ně dotaci. Takže v praxi můžete dostat dotaci na postavení solární elektrárny (až 50 % a zvýhodněnou půjčku na pořízení) nebo můžete vyrobenou elektrickou energii výhodně prodávat, protože po dobu 15 let vám stát garantuje minimální výkupní cenu 13,20 Kč za kWh.
Instalace solárních elektráren jsou například v Dubňanech (47 kWp), německém Pasově (277 kWp) nebo ve španělské Murcii (1,5 MWp), která bude dokončená příští rok. Ještě větší bude instalace ve španělském Hellinu, která bude mít výkon 24 MWp a bude polohovaná, což znamená, že články se budou během dne natáčet, aby byly stále kolmo ke slunci a měly největší účinnost.
Pro srovnání. Vodní elektrárna v Praze na Štvanici má výkon 5,6 MW, jeden blok v Temelíně má asi 1000 MW a uhelná elektrárna Chvaletice má instalovaný výkon 4x200 MW. Loňská spotřeba Prahy byla asi 6000 GWh.
Jednotlivé řady článků automat vyskládá na plochu skla a následuje první vizuální kontrola (vzadu) a ruční spojování.
Kromě běžného použití se u solárních článků uvažuje také u dalších možnostech. Například k pohánění vodních pump v oblastech bez elektřiny, napájení zařízení k úpravě vody pro Afriku a jiné země aj. Jedna vzorová instalace už běží i v mongolské vesnici, kde spolu s dieselagregátem pokrývá veškeré potřeby vesnice. Novinkou jsou například osvětlené čekárny na zastávkách, které zkoušejí v Japonsku. Přes den solární články dodávají energii do akumulátorů, v noci se tato používá pro svícení LED diodami, takže osvětlení čekárny je naprosto samostatné a nevyžaduje další přívod elektřiny.
Jakse vyrábí solární články
Podnik leží ve Wrexhamu ve Walesu, pouze pár kilometrů od krásného historického města Chester a nějakých 30 mil od mezinárodního letiště Manchester. Ve skutečnosti je Wrexham téměř na hranici mezi Walesem a Anglií a skutečnou příslušnost prozrazují pouze dvojjazyčné nápisy v továrně – cedulky proti kouření a jiné jsou kromě angličtiny také ve welštině. Na druhou stranu pracovní pokyny už jsou pouze v angličtině, přece jenom překládat některé pojmy do welštiny by asi nebylo nejlepší. Když navíc většinu pracovníků netvoří ani Welšané ani Angličané.
Ruční propojování jednotlivých řad článků do velikosti celkového panelu. Články už leží na skle, které je chrání a směruje sluneční světlo.
Při vstupu musíme oželet nejzajímavější část výroby, tedy zpracování křemíku řezáním paprskem vody, napařování PN přechodu, který je příčinou fungování článku a nalepování drátků, které odvádějí výsledné napětí z článků. To vše se dělá už v Japonsku a do Walesu se dovážejí hotové plátky monokrystalického a polykrystalického křemíku. Další zpracování je poloautomatické.
Články zapéká obří toastovač
Stroj nejprve vyskládá jednotlivé články za sebe do řad a vodivě je propojí drátkem. Následuje umístění to tvaru panelu a ruční propojení jednotlivých řad. Výsledná instalace se vizuálně zkontroluje a položí na speciální sklo, nahoru a dolů nad články se položí „zapékací“ fólie. Následuje proces ne nepodobný tomu, když si vytváříte toasty. Ve velkém toastovacím zařízení se články zapečou do finální podoby.
Na fotografii vpravo vidíte stroje na spojování článků do řad. Vlevo pak testování a měření hotového článku. Ve stole pod článkem je zdroj světla, který probleskne a podle záblesku se změří charakteristika článku.
Ale to ještě samozřejmě stále není vše. Ke panelu je třeba připevnit výstupní kontakty, které se zabezpečí diodami, aby článek energii pouze vydával. Pokud by se tak nestalo, v noci by článek energii naopak odebíral a zahříval by se.
Hotový článek se ještě upevní do rámu a změří se jeho charakteristika. Výstupní charakteristika je spolu s „rodným listem“ panelu součástí dodávky. Ve zmíněném listu jsou zaznamenány postupně všechny operace, které se s panelem prováděly.
Vizuální kontrola článku před měřením.
Pokud se v některé části procesu zjistí, že je v panelu špatný jeden nebo více článků, přichází fáze, při které se ty špatné nahrazují dobrými. Tuto fázi bohužel žádný automat nezvládne, takže následuje ruční práce, při níž se řezákem a pájkou odstraní špatné články a nahradí dobrými. Špatné kusy se dále proměří a pokud je to možné, použije se třeba jenom jejich polovina.
Ani zbytky článků nepřijdou nazmar, protože se posílají zpět na recyklaci – kovové části se oddělí a křemík se znovu zpracuje. Při celé výrobě tak vznikne pouze minimum odpadů.
Vzhledem k charakteru práce, která je víceméně manuální a záleží spíše na zručnosti a přesnosti než odbornosti, jistě nepřekvapí, že většina pracovníků je z ciziny. Oficiální čísla k dispozici nemáme, ale neoficiálně zde pracuje asi 90 % Poláků, Slováků a Litevců, samotní Poláci tvoří asi 60 % osazenstva.
Továrně ve Wrexhamu se neustále daří zvyšovat produkci, maximálně jsou schopni dělat 4000 panelů za den, přičemž panely, které vyrobí, se prodají ještě týž den! Poptávka značně převyšuje nabídku, ale díky omezenému množství surovin továrna většinou jede asi na 60 % své kapacity.
Ukázka článků před továrnou - vepředu monokrystalické, vzadu polykrystalické.
| Co to znamená, když se řekne: |
|
| Mrakodrap poháněný sluncem |
|
|
Podíl společnosti Sharp na trhu se solárními články je momentálně asi 17%. Což je i vzhledem ke konkurenci z Číny velmi dobrý výsledek. Všechny sluneční články značky Sharp položené za sebou by utvořily řadu o délce dosahující poloviny obvodu Země.
