Venku panují dvacetistupňové mrazy a mně se náhodou vynoří vzpomínky na uhelné prázdniny.
Začátkem ledna 1979 se po Silvestru v tehdejším Československu prudce ochladilo. Mrazy krutě postihly energetiku a dopravu. Uhlí zamrzá tak, že nejde vyklopit z vagonů. Mráz ničí také pásové dopravníky v dolech a elektrárnách. Zamrzá nafta v nádržích nákladních aut a autobusů.
Tak začínají mé vzpomínky na mrazem ochromenou infrastrukturu roku 1979 ... zbytek si přečtěte v samostatném rámečku. Vraťme se do současnosti. Ačkoli za uplynulých jednatřicet let technologie v energetice významně pokročily, mráz trápí elektrárny dál.
2010: 31 let po legendárních uhelných prázdninách
Elektrárna v Dětmarovicích. Na první pohled je vše stejné. Ale jen na pohled.
Vzpomínky na uhelné prázdniny 1979Vyhlašují se mimořádná opatření, ulice se ponořily do tmy. V některých dálkově vytápěných bytech klesá teplota. Televize vysílá až pozdě večer. V prostředcích hromadné dopravy se netopí. A školáci mají prázdniny. Nedávno postavená elektrárna o sobě dává vědět. Obvyklý klid vystřídal jekot tři kilometry vzdálených proudových turbín z Migů 21, které pohánějí pohotovostní generátory v dětmarovické elektrárně... Od lidí z vesnice vím, že všichni zaměstnanci, tedy i lidé z kanceláří, hekticky pomáhají udržet zauhlování elektrárny. Elektrárnu trápí pásové dopravníky. Trhají se, po opravě se na ně musí vysypané uhlí dostat lopatami. |
Stejně vypadající "obaly" ukrývají modernizovaná zařízení. Běží tři ze čtyř výrobních bloků. Pozoruji pohodu, klídek ... Tabáček je povolen jen na jednom místě v elektrárně, nepříliš pohodlném balkoně. A zmíněné pohotovostní generátory poháněné leteckými motory už v elektrárně nejsou.
Na místě se od svého průvodce Ing. Richarda Findy dozvídám, že česká energetika se z uhelných prázdnin významně poučila. Dnes jsou navíc běžně dostupné materiály a technologie, na které v tehdejším Československu nebyly devizy (nebo bylo embargo).
Reportáž málem bez fotek
Při focení v mrazech se vyplácí jednoduchý postup: schovat foťák pod bundu a vytahovat ho jen po dobu nezbytně nutnou.
Dnes jsem se rozhodl jinak a o chvíli později toho lituji. Po půlhodině na krutém mrazu vstoupím do rozmrazovacího tunelu vytápěného na 60 °C a kvůli kondenzaci vlhkosti začne ze zrcadlovky doslova kapat. Proud horkého vzduchu z trysek tak nejen rozmrazoval uhlí, ale sušil i moji fotografickou výbavu.
Boj s mrazem: vagóny do pece
Zmrzlé uhlí na vagonech putuje do rozmrazovacího tunelu. Při naší návštěvě si ohřívací systém musel poradit s opravdu řádně promrzlým ruským uhlím.
Pokud je uhlí dlouho na železničních vozech, tak ve velkých mrazech zmrzne a nejde vysypat.
Po vjezdu vlaku se na obou koncích zavřou vrata, která brání únikům tepla. Před nimi vidíte hadice, z nichž vytéká odčerpávaná voda z roztátého sněhu nabaleného na uhlí.
Pokud je uhlí promrzlé, putuje do rozmrazovacího tunelu.
Jakmile jsem vstoupil do tunelu, orosily se mi brýle a fotoaparát. Brýle nejprve osuším kapesníkem. Zbytečně. Orosí se znovu. Zahřívám je proto vzduchem z prvního horkého výfuku. Foťák je na tom ještě hůř, kondenzát je tlustý snad milimetr. Kdybych ho ponořil do vody a hned vytáhl, byl by sušší.
Odkud se vzala v rozmrazovacím tunelu pára? Odpařením části sněhu z uhlí. A také vysušením uhlí horkým vzduchem.
Při dlouhé cestě z Ruska energetické uhlí řádně promrzlo, v době dopravy byla okolní teplota běžně mínus 40 °C. Třináct vozů (kapacita tunelu) stráví zde 40 hodin v teplotě až 60 °C. Přitom obvyklá doba rozmrazování je 4-8 hodin.
Ohřátý vzduch míří přímo na vozy s uhlím. Řešení zajistí maximální teplotu v prostoru uhlí. V místě podvozků je trochu chladněji - v dolní části tunelu se teplota pohybuje v rozmezí 40 až 50 °C (nesmí dojít k přehřátí čepů a nákolků). První otvor na záběru zajistil čirou optiku a odstranění kondenzátu.
Vzduch pro tunel ohřívá pára o teplotě přibližně 190 °C. Výměník je napájen parou ze společné sběrny.
Po rozmrazení se uhlí z vozů vysype do zásobníku, odkud je dopraveno na místo určení.
Optimální chod kotlů elektrárny zajišťuje spalování homogenizovaného paliva ze skládky. Díky tomu je kvalita paliva dlouhodobě stejná.
Kolesa nakladače mohou těžit zmrzlou skládku díky mohutným rozrušovačům s hroty. Uhlí se však v zimě nevytěžuje zcela, protože to zmrzlé na konci skládky láme hroty rozrušovače jako párátka.
Těžní zařízení pojíždí kolem skládky na kolejnici. Někdy rozrušovač uvolní velký blok zmrzlého uhlí, který dopadne až do místa pojezdu. K jeho odstranění slouží fréza (ve zvednuté poloze) a pluh. Vylepšení si vynutily praktické zkušenosti.
Těžba kolesem a uvolněný asi 100kilogramový kus promrzlého uhlí.
V budově vytápěné kotelny je 15 metrů vysoký zásobník na uhlí. Na snímku je ovládání deskových uzávěrů výsypky. K okamžitému použití je zde uhlí až na 6-8 hodin provozu kotle na plný výkon.
Jak se získává pára pro ohřev rozmrazovacího tunelu
Cesta páry v tepelné elektrárně je mnohem složitější, než se na první pohled zdá. V kotli vzniká tzv. vysokotlaká pára o tlaku 15,5 MPa a teplotě 540 °C. Nejprve odvede práci ve vysokotlakém dílu turbíny. Na jejím konci má teplotu "jen" 320 °C a tlak 3,4 MPa. Pára jde zpět do kotle, kde se podle slovníku energetiků přihřeje. Odtud putuje na středotlaký a nízkotlaký díl turbíny.
Na vratném parovodu jsou odběry. Z tzv. osmého odběru se získává pára pro napájení sběrné stanice a turbonapáječky (čerpadlo poháněné párou pro napájení kotle kondenzátem) či vysokotlaký ohřívač č. 2. Z osmého odběru putuje pára do společné sběrny, která zásobuje párou ostatní provozy elektrárny (chemická úpravna vody, odsíření nebo rozmrazovací tunel).
Turbogenerátor a odběrní místa páry z turbíny.
V mrazech hrozí přechlazení elektrárny
Aby nedošlo k přechlazení elektrárny v zimním období, může zajistit chlazení tří výrobních bloků jediná chladící věž. Existuje také možnost umělého vytvoření ledové clony, která omezí proudění vzduchu ve věži. Schéma řízení chlazení vidíte na monitoru.
Pásy dnes mráz netrhá
Nové materiály, lepší maziva a provozní opatření zajišťují spolehlivý chod zauhlování elektrárny. Venkovní dopravníky uhlí se nechávají trvale zapnuté od mínus 5 °C, nehrozí tak, že zmrznou. Vyšší spotřeba elektrické energie je vykoupena spolehlivostí. A některé kryté dopravníky mají i vlastní vytápění.
