Pochod na Řím, jak se událost zapsala do dějin, skončil 29. října ve „věčném městě“. Tam následně král Viktor Emanuel III. nabídl Mussolinimu úřad ministerského předsedy. Řadě Italů se Mussolini zdál být tím pravým mužem, který zemi vyvede z chaosu, kam upadla po první světové válce.
Vzestup radikálních nálad italské veřejnosti po první světové válce byl důsledkem neuspokojivých sociálních a politických poměrů v zemi. Výsadní postavení si záhy získala Mussoliniho fašistická strana, která se v roce 1921 poprvé dostala do parlamentu. Volební úspěch Mussoliniho povzbudil natolik, že jeho příštím cílem bylo získat úřad premiéra. Na podzim 1922 proto zorganizoval pochod zhruba 30.000 svých příznivců, aby tak demonstroval svou sílu. Plán Mussolinimu bezezbytku vyšel.
Pochod na Řím se stal zásadním mezníkem na cestě Musolliniho a jím vedených fašistů k moci, u které výřečný „duce“ setrval až do svého neslavného konce na jaře 1945. Během dvou dekád nejprve zavlekl Itálii do válečného dobrodružství v Africe, aby se později po boku nacistického Německa zapojil i do druhé světové války.
Na jejím konci padl Mussolini do zajetí partyzánů, kteří ho 28. dubna 1945 spolu s milenkou zastřelili a mrtvoly pověsili hlavou dolů na milánském náměstí Loretto. Úřady ho následovně nechaly pochovat v neoznačeném hrobě na milánském hřbitově Cimitero Maggiore. Tam ale tělo vyzvedli v dubnu 1946 tři příznivci fašistického režimu a ostatky několik měsíců schovávali v různých klášterech v okolí Milána. V jeho rodném Predappiu byly ostatky uloženy v roce 1957.
V rodišti Mussoliniho zůstává i po 100 letech od převzetí moci jeho kult takřka nedotčen, jeho místní hrobku ostatně každoročně navštíví na 70.000 lidí. Velká část Italů si myslí, že byl jeden Mussolini před spojením s Hitlerem a jiný po spojení s nacisty a vstupu Itálie do druhé světové války. „Mussolini byl velký státník. Pokročil v oblasti pracovního práva a sociální ochrany. Udělal však chyby, když se spojil s Hitlerem a přijal hanebné rasové zákony,“ řekla nedávno agentuře AFP v Mussoliniho rodišti dvaačtyřicetiletá úřednice Fabiana di Carlová.
Podle průzkumu agentury Ipsos z roku 2021 byl fašistický režim pro 66 procent mladých lidí ve věku 16 až 25 let „diktaturou, kterou je třeba částečně odsoudit, ale která také přinášela výhody“.
Původně učitel a později novinář Mussolini se narodil 29. července 1883 v severoitalském Predappiu. Po otci byl socialista, ateista a antiklerikál. V politice se začal angažovat jako člen socialistické strany, ze které však byl počátkem první světové války vyloučen. V té době také sepsal pojednání Jan Hus, muž pravdy. Za kladný postoj k husitství a propagování vzniku legií a samotného československého státu byl Mussolinimu v roce 1926 udělen v Československu Řád Bílého lva.
Zdatný řečník, který měl sklon k teatrálnosti, založil v roce 1919 fašistickou organizaci Fasci di Combattimento (Bojové svazky). Ta se o dva roky později přeměnila v Národní fašistickou stranu a na podzim 1922 zorganizovala pochod na Řím, kdy si Mussolini pomocí polovojenských fašistických oddílů v černých košilích vynutil své jmenování předsedou vlády.
Italové zpočátku vítali jeho autoritu - byli unaveni neustále se opakujícími stávkami a prohlubující se ekonomickou krizí. Mussolini se zdál být tím pravým, kdo mohl vyvést zemi z chaosu. Zpočátku také jejich očekávání plnil - zlepšil podmínky dělníků a zahájil ambiciózní program veřejných prací.
V průběhu 20. let Mussolini ale zavedl cenzuru tisku a zakázal všechny ostatní politické strany a záhy začal uplatňovat expanzivní zahraniční politiku. V roce 1935 napadl Etiopii, v roce 1939 obsadil Albánii a následující rok se po boku nacistického Německem zapojil do druhé světové války.
Po vylodění Spojenců na Sicílii v létě 1943 fašistická Velká rada převedla výkonnou moc na krále a Mussolini byl internován. Osvobodil ho ale německý vzdušný výsadek.
V září 1943 Mussolini založil na severu Itálie ovládaném Německem republiku s hlavním městem v Saló. Pokoušel se znovu získat popularitu, mimo jiné programem socializace Itálie včetně znárodnění. Když bylo jasné, že se jeho republika neudrží, pokusil se uprchnout s ustupujícími Němci, ale byl odhalen a zatčen partyzány.
Mussolini hrál na housle, miloval vážnou hudbu, zejména Verdiho. Byl sečtělý v domácí i světové literatuře.
S manželkou Rachele, se kterou se oženil v roce 1915, měl pět dětí (údajně se ale poprvé oženil už v roce 1914 s Idou Dalserovou, se kterou měl syna Benita Albiniega). V politice působila i jeho vnučka Alessandra Mussoliniová, bývalá poslankyně a senátorka, která až do roku 2019 zasedala v Evropském parlamentu.
