Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tvOsobnost indického politika, bojovníka za národní nezávislost a svébytného myslitele Móhandáse Karamčanda (Mahátmy) Gándhího ovlivnila životy miliony lidí na celém světě, zvláště těch utlačovaných. Jeden z největších duchů Indie, jak bývá mnohými označován, svou rodnou zemi vyvedl z britského područí a dokázal, že zvítězit se dá i beze zbraně v ruce. Sám byl ale 30. ledna 1948 zavražděn.
Zpočátku Gándhího života nic nenasvědčovalo tomu, že by drobný Móhandás měl dospět v muže, který se stane vzorem pro miliony lidí. Narodil se 2. října 1869 v Pórbandaru v kastě bohatého obchodníka. Ve škole nijak nevynikal, naopak se vyznačoval velkou dávkou plachosti, nízkou sebedůvěrou a samotářstvím. Ve třinácti letech se oženil se stejně starou dívkou jménem Kasturbáí. Rozhodující zkušeností pro jeho další duchovní vývoj se ukázaly být dva dlouhodobé pobyty v cizině.
Tříletý pobyt v Londýně, kde v letech 1888-1891 studoval práva, se nesl v duchu pokusů a omylů. Ohromený a nezkušený mladík se všemožně snažil vyrovnat britským gentlemanům, záhy ale zjistil, že pouhá vnější nápodoba mu kýženou vnitřní jistotu nepřináší.
Mahátma Gándhí
Začal pomalu experimentovat s prostším způsobem života. Po návratu domů nezavadil o kloudný případ a tak s jistou úlevou přijal práci právního poradce indické firmy muslimského obchodníka Dady Abdully v jihoafrické Pretorii.
Z původně plánovaného jednoletého pobytu se vyklubalo dlouhých 21 let. V Jižní Africe se poprvé setkal s projevy rasové diskriminace, objevil své poslání a začal vystupovat proti omezování práv indických přistěhovalců, za což neunikl věznění. „Naučil jsem se objevovat lepší stránku lidské povahy a získat si srdce lidí,“ říkal.
Ačkoliv mu jeho úspěšná právnická praxe umožňovala život v luxusu, čím dál více přimykal k asketickému způsobu života. Hodně času věnoval četbě náboženských spisů zejména Bhagavadgíty a srovnával je s vlastními zkušenostmi. Jeho život opanoval ideál nesobecké služby druhým.
Do Indie se Mahátma (Velký duch) vrátil s pověstí umírněného politika jako zkušený veterán nenásilného odporu (ahinsá - nenásilí), přesvědčený, že dokáže dosáhnout politického osvobození Indie bez použití násilí za předpokladu vytrvání ve vnitřní pravdě (satjágraha).
Aby se seznámil s poměry v rodné zemi, vydal se na dvouletou poznávací cestu. Začal propagovat odmítání spolupráce s koloniálními úřady, vyzýval k občanské neposlušnosti, spočívající v nerespektování nespravedlivých zákonů. Svou energii soustředil na obnovení sebeúcty těch nejnesvobodnějších, kasty nedotknutelných, které nazval božími dětmi (haridžané).
V roce 1919 stanul v čele nově založeného Indického národního kongresu (INK), jehož cílem bylo získání úplné nezávislosti Indie. O tři roky později ale za svoji kampaň opět skončil ve vězení.
Vyvrcholením protestů občanské neposlušnosti proti britskému monopolu se stal Gándhím organizovaný, měsíc trvající solný pochod, při němž tisíce Indů absolvovaly v roce 1930 cestu dlouhou 320 kilometrů k pobřežnímu městu Dándí pro vlastní sůl. Tisíce osob včetně jejich vůdce skončily ve vězení, mnoho z nich bylo zbito nebo zabito. Dosáhly ale svého, britský solný monopol byl zrušen.
Přestože byl Gándhí významným protivníkem britské vlády, ta si ho v předválečných a válečných letech již nedovolila nepozvat na vyjednávání o poválečném uspořádání Indie. V srpnu 1947 byla Indie rozdělena podle náboženského klíče, i přes Gándhího odmítavý postoj.
Aby alespoň utišil náboženské střety mezi hinduisty a muslimy, které ani po rozdělení neustávaly, zahájil v lednu 1948 protestní hladovku v duchu svého hesla „Bez činu zůstává i ta nejkrásnější myšlenka bezcennou“. Po pěti dnech získal od vůdců znepřátelených skupin slib, že krveprolití bude zastaveno.
Pár dní na to byl osmasedmdesátiletý Gándhí cestou na pravidelnou modlitbu v indické metropoli Dillí zastřelen hinduistickým extremistou Náthurámem Gódsém. Zanechal po sobě čtyři syny a pozoruhodné učení.
