Asi nejtypičtějšími představiteli teleworkerů jsou mnozí novináři, spisovatelé, programátoři či grafici a mnozí další lidé pracující s textem či obrázky. Ti totiž ke své práci často opravdu nepotřebují víc než počítač připojený k internetu a případně telefon. Jak ostatně uvedl v posledním čísle měsíčníku e-biz šéfredaktor časopisu Internet David Litvák: "Jediným důvodem, proč chodit do kanceláří, bylo pevné připojení k internetu."
V okamžiku, kdy je možné kvalitní a finančně únosné pevné připojení k internetu pořídit jednotlivým pracovníkům do jejich domovů, je cestování zcela zbytečné. A i když potřebné informace nenajdou na internetu a musí za nimi vyrazit "do terénu", stejně by šli mimo kancelář...
Úspory taky nejsou k zahození
"Vystěhování" týmu z kanceláří může navíc přinést i nemalé úspory. Opět si dovolím citovat z článku v e-bizu: "Po spuštění projektu se provozní náklady na rok snížily zhruba o milion korun." Některé redakce tímto způsobem ostatně pracují už dlouho. Například většina internetových magazínů - mezi nimi i Notebooky.cz - má většinu externích redaktorů. Nač platit místo někomu, kdo ho ve skutečnosti vůbec nepotřebuje, že?
Konzultanti na cestách
Další skupinou typických teleworkerů jsou konzultanti a různě specializovaní poradci a auditoři. Většina těchto lidí totiž ke své práci potřebuje hlavně svůj vlastní mozek a kromě něj jen tužku, papír, telefon a samozřejmě také notebook, ve kterém jsou uloženy informace a z něhož je možné se dostat k internetu či firemnímu informačnímu systému. A protože úkolem těchto lidí je pomáhat klientům, tráví většinu času u nich.
Celkem logicky je zbytečné, aby firmy, které konzultanty zaměstnávají, pro každého z nich držely kancelář, včetně vybavení. A protože jsou to firmy s velkým inteligenčním potenciálem, poradily si po svém. Stálé místa v kancelářích jsou určena pouze pro "administrativu" a další pracovníky, kteří je skutečně využijí. Pro ty ostatní jsou k dispozici "nájemné" kanceláře vybavené základním příslušenstvím a samozřejmě připojením k počítačové síti. Tyto kanceláře si konzultanti zamlouvají na dobu svého pobytu ve firmě.
Dokonalosti v této oblasti dosáha společnost PricewaterhouseCoopers, která ve své budově v Praze provozuje elektronický systém, díky němuž si poradci mohou "svůj" stůl rezervovat buďto předem a nebo - v případě, že přijdou bez předchozí rezervace - jim sdělí, kde jsou volná místa. Tento systém, odborně nazývaný hotelingový systém kanceláří, je tak zajímavý, že se mu budu příští týden věnovat v samostatném článku.
Ráno vstanu a ...
Zatímco konzultanti traví většinu pracovního času u klientů, ostatní teleworkeři tráví svůj čas převážně v domácí kanceláři. Jejich "cesta do práce" tak představuje vzdálenost mezi postelí a pracovním stolem. Do kanceláře obvykle dojíždějí jen, aby předali hotovou práci a převzali nové úkoly.
I když se může právě tento styl práce zdát přitažlivý, je kupodivu náročný - zvláště na zodpovědnost - je mnohem obtížnější přinutit se dodržovat pracovní režim - a také proto, že při tomto stylu práce "na dálku" je pracovník v izolaci od ostatních lidí. Neoddiskutovatelnou výhodou domácí kanceláře je "klid na práci".
V okamžiku, kdy je možné kvalitní a finančně únosné pevné připojení k internetu pořídit jednotlivým pracovníkům do jejich domovů, je cestování zcela zbytečné. A i když potřebné informace nenajdou na internetu a musí za nimi vyrazit "do terénu", stejně by šli mimo kancelář...Úspory taky nejsou k zahození
"Vystěhování" týmu z kanceláří může navíc přinést i nemalé úspory. Opět si dovolím citovat z článku v e-bizu: "Po spuštění projektu se provozní náklady na rok snížily zhruba o milion korun." Některé redakce tímto způsobem ostatně pracují už dlouho. Například většina internetových magazínů - mezi nimi i Notebooky.cz - má většinu externích redaktorů. Nač platit místo někomu, kdo ho ve skutečnosti vůbec nepotřebuje, že?
Konzultanti na cestách
Další skupinou typických teleworkerů jsou konzultanti a různě specializovaní poradci a auditoři. Většina těchto lidí totiž ke své práci potřebuje hlavně svůj vlastní mozek a kromě něj jen tužku, papír, telefon a samozřejmě také notebook, ve kterém jsou uloženy informace a z něhož je možné se dostat k internetu či firemnímu informačnímu systému. A protože úkolem těchto lidí je pomáhat klientům, tráví většinu času u nich.
Celkem logicky je zbytečné, aby firmy, které konzultanty zaměstnávají, pro každého z nich držely kancelář, včetně vybavení. A protože jsou to firmy s velkým inteligenčním potenciálem, poradily si po svém. Stálé místa v kancelářích jsou určena pouze pro "administrativu" a další pracovníky, kteří je skutečně využijí. Pro ty ostatní jsou k dispozici "nájemné" kanceláře vybavené základním příslušenstvím a samozřejmě připojením k počítačové síti. Tyto kanceláře si konzultanti zamlouvají na dobu svého pobytu ve firmě.
Dokonalosti v této oblasti dosáha společnost PricewaterhouseCoopers, která ve své budově v Praze provozuje elektronický systém, díky němuž si poradci mohou "svůj" stůl rezervovat buďto předem a nebo - v případě, že přijdou bez předchozí rezervace - jim sdělí, kde jsou volná místa. Tento systém, odborně nazývaný hotelingový systém kanceláří, je tak zajímavý, že se mu budu příští týden věnovat v samostatném článku.
Ráno vstanu a ...
Zatímco konzultanti traví většinu pracovního času u klientů, ostatní teleworkeři tráví svůj čas převážně v domácí kanceláři. Jejich "cesta do práce" tak představuje vzdálenost mezi postelí a pracovním stolem. Do kanceláře obvykle dojíždějí jen, aby předali hotovou práci a převzali nové úkoly.
I když se může právě tento styl práce zdát přitažlivý, je kupodivu náročný - zvláště na zodpovědnost - je mnohem obtížnější přinutit se dodržovat pracovní režim - a také proto, že při tomto stylu práce "na dálku" je pracovník v izolaci od ostatních lidí. Neoddiskutovatelnou výhodou domácí kanceláře je "klid na práci".
