Nápad za všechny peníze Nová technologie není ani tak nová svým základem, jako spíše způsobem využití. „ Měli jsme to neustále před sebou, ale nikoho nenapadlo takové využití,“ říká Dimitrij Šikuljov z Nižnětagilského institutu v ruské Sverdlovské oblasti, kde na tento nápad přišli. Impuls, který v hlavách vědců rozsvítil nápad, byl výpadek elektrické energie. „Všem pracovníkům přestal pracovat počítač, nešla ani síť a my jsme museli najít řešení, jak si potřebná data předávat i za tohoto stavu,“ vysvětluje Šikuljov. Tak zkoušeli různé možnosti, avšak každá z nich ztroskotala. Až přišel jako blesk z čistého nebe nápad s velkým N. „Došlo k tomu při vzpomínce na léta strávená ve školních škamnech,“ přibližuje inženýr Ivan Ivanovič Chytrolinov. „Vedle vědomostí jsem si odtud i odnesl i schopnost improvizace,“ rozvíjí Chytrolinov. A právě při zrodu tohoto nápadu se ruskému inženýrovi schopnost improvizace skutečně hodila.
Jak to funguje Nově objevený systém vyžaduje minimálně dva operátory, kterými mohou být v případě důkladného proškolení případně i příjemce a odesílatel. Právě na jejich schopnostech pak závisí spolehlivost celé technologie. Rychlost přenosu se pohybuje v řádech kB za sekundu a ve speciálních případech může dosahovat až několik GB za sekundu, ale v tom případě se výrazným způsobem zvyšují vstupní náklady. Právě při přenosu malého objemu dat patří mezi výhody této technologie zanedbatelné náklady na materiál. Při pokusech o přenos většího objemu dat dochází až k jejich stoprocentní ztrátě, což je jeden z problémů, který se zatím vědcům nepodařilo vyřešit. Základní proces přenosu dat tedy vypadá následovně. Odesílatel si vezme tužku a papír. Na tento papír pomocí tužky napíše v jakémkoliv formátu či kódu data, která potřebuje poslat. Čím menší znaky, tím větší objem dat je schopen přenést. Poté, co dokončí tento proces, vybere si z některý z dálkových nosičů (jejichž obrázky vidíte na konci článku) a podle vzoru svůj papír upraví do tvaru vybraného nosiče. Již tuto práci však za něj může provést operátor. V okamžiku, kdy je nosič připraven, vydá odesílatel (operátor) hlasový či jiný povel, který inicializuje příjemce (operátora). Následně dojde k odeslání dat. Rychlost a přesnost přenosu je v tom okamžiku plně závislá na odbornosti odesíletele, či jeho operátora. Příjemce následně vezme nosič, převede jej do čtecího tvaru a data převede na libovolnou platformu. „Zkoušeli jsme, jaké maximální objemy dat lze naráz přenést a využili jsme tzv. zdvojení nosičů,“ vysvětluje Šikuljov. V tomto případě se místo záznamu dat prostřednictvím tužky využilo paměťové zařízení typu karty flash. Na ní byla data zaznamenána a karta pak byla připevněna pomocí lepící pásky k tělu dálkového nosiče. Osvědčilo se využít čtvrté generace nosičů, které sice nejsou tak přesné, ale zato bez větších ztrát přenesou i karty s kapacitou v řádech GB. „Bohužel jsme zatím nedokázali najednou přesunout data v řádech desítek a stovek GB, neboť i při zdvojení dálkových nosičů nedokázal systém připojený pevný disk přenést,“ stěžuje si Chytrolinov.
Osvědčí se technologie? Bezdrátový, tichý, levný, energeticky nenáročný – to jsou všechno přídomky, kterými se nová technologie může pyšnit. Komerčního nasazení v praxi se však v důsledku svých nedostatků patrně v nejbližší době nedočká.
| Druhy přenosových nosičů |
|
|
|
|
|
|
|
|
Další aprílové články:
