- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Samozřejmě, že veškerá ta zdůvodnění blokace toho či onoho jsou jenom kecy. Ve svobodné společnosti je svoboda projevu regulována jen a pouze platnými zákony. Jakákoli regulace navíc je cenzurní zásah.
Dnešní komunikace a vyjadřování názorů už neprobíhá prvotně formou transparentů na náměstích, nýbrž elektronicky. Jakékoli omezení elektronické komunikace tedy už dnes nelze brát jen jako svobodné rozhodnutí provozovatele dané sítě, ale také jako zásah do svobody projevu ve své podstatě.
Samozřejmě zásadní problém nastává tehdy, když samotné zákony dané země cenzuru vyžadují, viz pravidla pro sociální sítě třeba v Německu. V takovém případě žádný Facebook či Twitter za ta omezení nemůže.
Ono je to trochu složitější. Vy jste si vybral jeden pohled, existují ale i jiné. Třeba si vemte jednoduchý příklad: vy (majitel firmy) si do své výlohy pověsíte nástěnku. Čím se řídí, co na tuto nástěnku můžete dát a co ne? Zákony dané země určí, co tam dát nesmíte (např. návod na výrobu bomby, vlajku naruby, výzvu k násilí proti skupině obyvatel), vy jako majitel si zase nemusíte nechat od nikoho říkat, co na té nástěnce musí být. No a pokud byste tam dal třeba pornografii, tak by to mohlo vyvolat nějakou odezvu a třeba by to řešil majitel domu, od kterého pronajímáte prostory.
Jednoduchý příklad, a i ten ukazuje, kolik věcí je třeba vzít v úvahu. A teď si představte, že Facebook řeší to samé, ale milionkrát denně ve stovce různých právních prostředích.
Nezapomeňte také, že Facebook je pořád soukromá firma a tedy může se rozhodnout, co zveřejní a co ne. Stejně jako vám by nikdo nemohl říkat, co dát na nástěnku, tak také Facebooku (provozovateli největší nástěnky na světě) nemůže nikdo říkat, co "musí" dát na nástěnku.
Mňa len zaráža, že na jednej strane sa hovorí o bezpečnosti a ochrane proti kyberšikane, na druhej strane nás čaká GDPR. Nie som odborník, ale čo som počul, tak napr. i IP adresa sa po novom považuje za osobný údaj. Napríklad ak sa teraz nejaký magor na nejakom webe niekomu vyhráža smrťou, alebo uverejňuje nelegálny obsah, tak polícia môže požiadať prevádzkovateľa o dáta onoho magora, na základe čoho môže konať. Lenže po GDPR, ak onen magor zverejní niečo, čím niekoho ohrozí alebo napácha škodu a vzápätí požiada o výmaz osobných údajov, tak bude nedohľadateľný? Ak by totiž prevádzkovateľ uchovával čo i len jeho IP-čky, tak mu hrozí mastná pokuta. Alebo to chápem zle?
Před vložením obsahu bude muset souhlasit s uložením osobních údajů, takže vámi popsaný scénař nehrozí. Buď nic neuveřejní nebo se policie k těm údajům dostane.
Výsměch. Někdo by jim měl říct že lhát se nemá. Jeden takový spor s Facebookem jsem dotáhl poměrně vysoko. A až pak teprve byl zakázán link ke článku na Aeronetu se jmény a daty narození dvacítky dětí z jedné nejmenované první třídy.
Když se podívám na tenhle manuál, neměl tam co dělat. Stejně jsem dodnes přesvědčený že mi jej jen "přestali zobrazovat".
Facebook ztratil důvěru. Ať se jde Zuckenberg bodnout.
"Poměrně vysoko" znamená co?
Vezměte si z toho příklad, iDNES.
Tento prispevek nepatri do slusne a kultivovane diskuze :-)
Mne minule smazali nabozensky vtip. Podotykam, ze v nem nebylo nic nenavistneho, ani urazliveho. Tak se aspon priste dozvim za co to konkretne bylo.
Tak a teď jsem zvědav na ten vtip, můžete ho sem prosím postnout? V tuto chvíli myslím, že je to relevantní k článku a třeba to projde přes zdejší cenzuru.
Proč jsou v názvu článku ty uvozovky?
Protože skutečná cenzura je něco trochu jiného.
Mne zmazali odkaz ktory som postol na stranku NGO neziskovky prevazajucej Africanov do Europy:
A až začnou pořádně filtrovat dezinformace, zbyde v ČR maximálně polovina politických stran, hnutí a činitelů.
Jo, ten seznam, co mazat a co ponechat, je celkem v pořádku. Tak teď aby si cenzoři toho sloupce "ponechat" všimli...