Na začátku krátké vysvětlení. Společnost Silbatone Acoustics je korejský výrobce highendové audiotechniky, zejména zesilovačů, předzesilovačů, korekčních zesilovačů a DA převodníků. Jejich specialitou je hybridní konstrukce NeoHyb, která umožňuje použití stařičkých druhů elektronek, jež mají velmi zajímavé zvukové vlastnosti, ale zpravidla na dnešní reprosoustavy nízký výkon, typicky dva až tři watty.
Jimi zesílený signál proto putuje do speciálního obvodu, který funguje jako proudový násobič a jehož úkolem je signál z elektronek dále zesílit bez ovlivnění zvukového charakteru výsledné reprodukce. Každý model je přizpůsoben na míru konkrétní elektronce nebo jejím kompatibilním variantám.
Kupříkladu výkonový zesilovač P-105 je určen pro triody WE275A, které byly ve výrobě od roku 1930; dnes lze koupit poměrně drahé (ale údajně konstrukčně a elektricky přesné) repliky. Nebo model P-103, určený pro triody WE205D (s vhodnými adaptéry můžete osadit i jiné verze). Volbou elektronek můžete ovlivnit charakter výsledného zvuku; navíc vědomí, že hudbu zesiluje desítky let stará „lampa“ (nebo její přesná replika), má své kouzlo.
Zakladatel a majitel společnosti Silbatone Michael Chung je vášnivým sběratelem vzácné historické audiotechniky, zejména reprosoustav. A právě exempláře ze své sbírky vozí jako „lákadlo“ na expozice firemní elektroniky. Na letošní High End Munich dovezl unikátní obří kovové hornové reprosoustavy Westen Electric WE-12B z roku 1926. Podrobně si je můžete prohlédnout ve videu.
Podle slov vystavovatele se na světě dochovaly jen čtyři kusy těchto soustav, přičemž pár, který byl v mnichově vystavován, pochází k newyorského kina společnosti Warner Bros, kde v roce 1927 proběhla premiéra filmu The Jazz Singer, prvního celovečerního filmu se synchronizovanou hudební nahrávkou a dialogy. Reprosoustavy jsou tak součástí nejen technické, ale i kulturní historie.
Dvoupásmové reprosoustavy Western Electric WE-12B z roku 1926
V ruchu diskutujících posluchačů byl prostor spíš na „okuk“ než poslech, nicméně zvuk příjemně překvapí rozlišením – i ve složitějších scénách si zachovává přehlednost a neztrácí ji ani při vysokých hlasitostech, které jsou s ohledem na v podstatě legrační výkon zesilovačů působivé – na výstavě hrály s elektronkami VT-2 z roku 1918. Ostatně, se zesilovači s výkonem pod deset wattů tyto soustavy ozvučovaly kina pro víc než dva tisíce diváků.
Ze zvuku je patrná velikost reprosoustav (vše, co reprodukují, zní „velice“), mají hezký důraz a dynamiku, ale spíš decentní hloubky. Při reprodukci nové Mission Impossible nebo Transformers by v kině příliš nezazářily, ale tehdy byly na plátně úplně jiné žánry. Patrná je i určitá kovová tvrdost, která ale třeba starým nahrávkám Led Zeppelin docela slušela.
Výstava byla zatím jen putovní, ale to se v těchto týdnech mění – Silbatone Acoustics v Soulu otevírají novou budovu od japonského architekta Kengo Kumy, jejíž nemalá část bude sloužit jako muzeum a depozit historických reprodukčních skvostů.
Nenápadná ikona
Na záběrech z expozice Silbatone si můžete všimnout i mnohem menších, ale velmi staře vypadajících reprosoustav. Je to model Iconic od konstruktéra Jamese Bullougha Lansinga, který byl předním výrobcem reprosoustav například pro kina filmového studia MGM. Na snímku je menší model nazvaný Iconic, který vznikl v roce 1937 pro použití zejména ve studiích.
Reprosoustava Iconic od Jamese B. Lansinga
Nejde o aktivní reprosoustavu, jak by naznačovalo osazení elektronikou – ta je pouze pro napájení elektromagnetů, které výrobce zvolil místo permanentních magnetů.
Jméno Jamese B. Lansinga možná neznáte, ale jeho firmy Altec Lansing a JBL určitě ano.
