Celý zápas byl nesmírně vyrovnaný a o osudech jednotlivých setů rozhodovaly jen maličkosti.
"Úvodní dva sety byly velmi těsné, první jsem vyhrál a nechybělo málo ani ve druhém. Bohužel jsem nevyužil brejk už ve druhém gamu... Při servisu Ivaniševiče jsem byl prakticky bez šance, je hrozně těžké ho returnovat, je levák a navíc jako málokdo umí trefit všechny čtyři kouty, na to je těžké předem reagovat. Když je v krizi, vysolí dvě tři esa a je z nejhoršího venku." uznal Damm kvality ostříleného protivníka, i přesto ale koncovku třetího setu ovládl sám a za stavu 5:4 podával na výhru ve třetí sadě.
"Jenže v tu chvíli jsem to zvrtal, servis mě zradil v nejnevhodnější chvíli a pak jsem to vyházel do autů, škoda. Byl jsem i trochu nervózní, navíc jsem cítil úbytek sil a uspěchal jsem to. Goran je fakt nevyzpytatelný, občas se tváří, že ho zápas moc nezajímá, třeba ve čtvrté sadě jsem vedl 3:0 a měl brejk na 4:0, ovšem on jakoby mimochodem zahrál famózní úder a zase se chytil..."
I přes porážku v 1. kole byl Damm se svým představením na Australian Open spokojen. "Opravdu jsem si to užil, nebyla to tak jednoznačná prohra, jak se možná čekalo, hrál jsem uvolněně a navíc jsem zažil singlovou premiéru na zdejším centrkurtu! Bylo to moc příjemné a díky časovému posunu kvůli dešti jsem navíc vlastně zažil atmosféru denní i noční při osvětlení...."
Ještě lepší náladou hýřil vítězný Goran Ivaniševič, který připomněl, jak se během jediného roku může tenista ocitnout z okraje zájmu na diváckém výsluní. "Loni touhle dobou jsem už seděl v letadle směr Evropa, když jsem vypadl v prvním kole kvalifikace. Tehdy jsem hrál na nějakém zapadlém malém kurtu, kolem něj jezdily vlaky a nikdo si mě nevšímal...Teď jsem hrál jako hvězda na centrálním kurtu a možná, že mě za rok nominují na olympijský stadion..."
