Safari je poslední dobrodružství v rallye

Nairobi - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) Ernest Hemingway se vydával do keňského Rift Valley střílet nosorožce. Automobiloví závodníci, lovci trofejí moderní doby, se pod rovníkem na východě Afriky už téměř půlstoletí pouštějí do podobného dobrodružství. Spisovatelova i jezdcova posedlost mají společné jméno: Safari. Volně přeloženo ze svahilštiny znamená cestu. Ta v obou případech často představuje jedinou odměnu za kurážné počínání. Protože cíle - ať už v ruce třímá pušku, nebo volant - nedosáhne každý.Schwarz vybojoval v Africe historický úspěch - více zde
. "Když jsem se dověděl, že mám jet Safari Rally, kroutil jsem hlavou. Nechtělo se mi, nevěděl jsem, co bych tady měl pohledávat. Po tom, co jsem prožil, bych si to ale okamžitě zopakoval. Je to šílené a nádherné zároveň," vypráví mistr republiky Roman Kresta o své premiéře v Keni

I když kvůli ulomenému kolu nepřestál ani tři ze třinácti rychlostních zkoušek nejtěžší soutěže mistrovství světa, oči mu září jako dítěti v hračkářství.

CESTA ČI KAMENOLOM?

Safari Rally je něco jako formule 1 v Monaku, 500 mil Indianapolis nebo 24 hodin Le Mans. Nejslavnější závod svého druhu, s jedinečnou patinou a výzvou. Poprvé se jel roku 1953 na tehdejším východoafrickém území britského impéria jako oslava korunovace Alžběty II. Trať se pak postupně zúžila na Keňu. Vine se po jižních náhorních plošinách a v horských oblastech severu a zachovala si drsný charakter.

Safari sice opustila pralesy, ale těch nejhorších cest, brodů a průsmyků se drží. Při úporném stoupání džípu po kolosálních balvanech se nechce věřit, že nejsme v kamenolomu, ale na úseku, kde tým Škody před rally testoval své vozy. Zabloudit na trať rychlostní zkoušky je stejně impozantní. Po proláklinách, v nichž terénní vůz pomalu tancuje a cestující zažívají otřesy jako v sedle splašeného býka, soutěžní auto jen přelétne.

"Buď před výmolem zastavíte a projedete ho pomalu na jedničku, nebo ho ignorujete a držíte naplno šestý rychlostní stupeň," vysvětluje taktiku Armin Schwarz. Není šťastlivce, kterého by za celou soutěž nepotkalo proražení pneumatiky. "Tady se nevyhrává o vteřiny, ale o minuty. Nejtěžší je zvolit tempo tak, abyste měli rezervu pro případnou chybu. Vždycky vás to láká jet rychleji," připomíná Španěl Carlos Sainz, který Safari vyhrál už před devíti lety. Letos ho zradil motor, což znovu ukázalo, že spolehlivost při Safari ční nad rychlostí.

Většina rychlostních zkoušek měří přes sto kilometrů, nejdelší 124 km, což je jasný světový unikát. Představte si, že musíte po desetkrát horší cestě, než jakou znáte z českých polí, urazit vzdálenost mezi Prahou a Krkonošemi. Na plný plyn. Jednou z mnoha rarit Safari je, že se závodí na cestách neuzavřených normálnímu provozu. Zatarasit přes 1300 kilometrů rychlostních zkoušek v Keni, kde se 31 milionů obyvatel roztrousilo po 583 000 kilometrech čtverečních, prostě nelze.

POMOHLI DOMORODCI

V keňské pustině nepotkáte kilometry živáčka, nejvýš stádo vyhublých krav nebo pštrosa, kterého v pátek v plné rychlosti trefil Fin Mäkinen. Najednou, v nejméně čekané chvíli, se ale u cesty bůhvíodkud zjeví někdo z kmene Masaiů, nomádů, kteří společně s dobytkem obývají chatrné kobky z větví a hlíny. Fotografovat se nechají za úplatu, ale když nastane potíž, pomohou. Krestu s uraženým kolem také zachraňovali domorodci. Nalezli do kufru, aby se odlehčil předek a porouchané auto se mohlo dokodrcat do centra soutěže v hlavním městě Nairobi.

Na úplatcích pomahačům to stálo 3000 keňských šilinků, asi 1500 korun, které si Kresta musel půjčit. Na nekonečných rychlostních zkouškách si jezdci při defektu musí obvykle poradit sami. Spása je čeká teprve v servisní zóně, do níž se letos poprvé v historii soutěží mistrovství světa zajíždělo po každé rychlostní zkoušce. V servisu, rozloženém na oplocené a vojáky přísně hlídané louce, může auto zůstat dvacet minut. Dění tu připomíná hodně zrychlený film.

STRES V SERVISU

S ulomeným zadním nárazníkem přijíždí pod celtu mobilní dílny Schwarz. Než stačí vystoupit, mechanici už mají octavii zvednutou na heveru. Mění se pneumatiky, tlumiče, brzdové kotouče, vzduchový filtr. Specialista na elektroniku kontroluje činnost motoru. Dolévá se benzin, myjí se skla i dveře se startovním číslem, z blatníků se odškrabují kila naneseného bahna. Všechna činnost je přesně rozdělena a nacvičena, ale stresu a zmatku se vyhnout nedá.

Navigátor Manfred Hiemer pokuřuje, zatímco Schwarz obědvá špagety s masem a zeleninou, popíjí iontový nápoj a nechává si masírovat záda rakouským fyzioterapeutem, kterého přivedl do týmu. Tvář má zkřivenou bolestí, jak si leduje modrý palec, naražený o volant při najetí do výmolu. Mezitím doráží i druhé auto s Brunem Thirym. Shon začíná také druhé skupině mechaniků. "Minuta," hlásí šéfmechanik čas do konce Schwarzova servisu. Přetažení limitu by znamenalo penalizaci. Jezdec si narychlo zapíná kombinézu a vyráží na další zkoušku.

U Thiryho auta je v sobotu robota těžší, mění se celé řízení. Pomáhá i manažer týmu Pavel Janeba. Každá ušetřená vteřina dobrá. I tady se všechno stíhá. Thiry vycouvá, zatroubením pozdraví tým a také mizí. Mechanici, promočení potem, si mohou chvíli vydechnout. Uklidí nářadí, usadí se na zemi, něco pojedí. Zanedlouho je čeká další servis. A pak další. Čtyřikrát, pětkrát denně. Závodníci i ostatní členové týmu naspí nejvýš pět hodin.

Sobotní etapa pro někoho znamenala odjezd z Nairobi už před půlnocí. Soutěžní posádky startovaly ve čtyři ráno, přes den najely víc než 1300 kilometrů a do hotelu se dostaly po deváté večer. Jezdci strávili za volantem sedmnáct hodin. Schwarz měl s sebou v Keni přítelkyni, Thiry manželku i oba malé syny, ale času jim věnovali velmi málo.

PENÍZE SE HRNOU

Světové soutěže prošly za poslední roky radikální proměnou. I program Safari Rallye se musel smrštit do tří dnů. Účelem je přiblížit se úrovní, atraktivitou a zejména televizní sledovaností zbožňované formuli 1. Automobilový sport se dnes rovná úžasnému byznysu. Pouze v Británii, kde má domov většina týmů formule 1 i světové rallye, je díky němu podle odhadů zaměstnáno 40 000 lidí na plný úvazek a dalších 100 000 na částečný.

Pro Keňu je Safari Rallye studnou peněz. Týmy tu nechají statisíce, možná miliony dolarů. Letenky, víza, hotely, strava, pronájem doprovodných vozů a vrtulníků, to vše se draze platí. Hlavně v Nairobi s 1,5 milionu obyvatel, největším africkém městě mezi Káhirou a Johannesburgem, rušné metropoli s několika mrakodrapy a mnoha okolními slumy.

ŽÁDNÝ PROBLÉM

V pionýrských dobách soutěže se ani nevyplatilo dopravovat zničené vozy zpět, a tak je jezdci nechávali domorodcům na místě. K nespočtu úsměvných historek patří epizoda, při níž se populárnímu Indu Singhovi kdysi porouchala převodovka tak, že mohl jet pouze na zpátečku. Švéd Waldegard se startovním číslem jedna pouštěl vozy před sebe tak, aby mu projížděly cestu, a pokud někde zapadly, vydal se jinudy. Nynější manažer týmu Peugeot, Francouz Nicholas, se v roce 1978 kousek od cíle srazil s protijedoucím civilním vozem, ale beztak dokázal vyhrát.

Běžný provoz v Keni se kvalitou silnic, rychlostí vozů ani jejich manévry od dění při Safari Rallye moc neliší. I povrchy hlavních asfaltových tahů vypadají jako roleta, omezená rychlost tu neexistuje a předjíždí se všude, podle práva silnějšího. Pokud návštěvník pocítí strach, místní znalec má připravenu univerzální formulku. Hakuna matata, svahilsky "žádný problém". Kdo se odváží na Safari Rallye, musí si to často opakovat.

SAFARI: HLAVNĚ DOJET

Také belgický pilot Bruno Thiry ve voze Škoda doplatil na nástrahy Safari Rallye, nejtěžšího a nejslavnějšího závodu automobilů. V poslední zkoušce vyjel z trati a musel vzdát stejně jako před ním favorité Burns, Grönholm, McRae, Sainz, Auriol nebo Solberg.

Rallye Safari spíše než ostatní soutěže mistrovství světa připomíná "maratónskou" Rallye Dakar


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž