Na startu bude jediný český zástupce Milan Kadlec. Barvy italské stáje Lampre Daikin bude hájit jezdec, který se v tomto závodě představí podruhé, při
své premiéře v roce 2000, to však ještě v týmu Mobilveta Design,
obsadil sté místo.
Na Giru se českým jezdcům v posledních letech dařilo. Před třemi lety dojel Pavel Padrnos osmnáctý, o rok později skončil Jan Hruška ještě o čtyři místa výš a Padrnos obsadil 26. pozici. V loňském roce skončil Padrnos 38., Hruška 47. a René Andrle 62.
Kadlecovi letos připadne role takzvaného domestika, měl by pracovat ve prospěch lídra stáje, kterým je Rus Pavel Tonkov. Ten vyhrál Giro v roce 1996, v následujících dvou letech obsadil druhé místo. V letech 1999 a 2001 nestartoval, mezitím skončil pátý.
"Je to závod téměř stavěný na něj. Když na tom bude dobře, pojedeme na něj, v záloze by měl být připraven Massimo Codol," popsal strategii stáje Kadlec. "Co se týká mých vlastních ambicí, od Gira si moc neslibuji. Snad pokud bude prostor, tak bych se chtěl pokusit ve druhé polovině závodu uspět v některé etapě," pokračoval český jezdec.
Generálku absolvoval v etapách Kolem Romandie, ale ty se mu příliš nevyvedly. "Nejsem na tom úplně nejlépe, rozhodně ne tak, jak bych si představoval. Doufám však, že se rozjedu a bude to lepší. Měl jsem takový divný program, jel hodně závodů a regenerace nebyla dobrá," hledal vysvětlení pro svou formu.
"Z Gira však strach nemá. "Je letos kratší, není tak náročné v kopcích. Pozor si však budu muset dát v prvním týdnu, na nizozemských a belgických silnicích to bude určitě dost foukat a hrozí nebezpečí pádů," svěřil se Kadlec.
Loňským vítězem tradičního cyklistického svátku se stal Gilberto Simoni z Itálie, na druhém místě skončil Španěl Abraham Olano a za ním jeho krajan Unai Osa. Nejlepším umístěním českých jezdců byla 38. pozice Pavla Padrnose.
Poprvé se Giro uskutečnilo 13. května 1909 a domácí cyklisté v něm nenašli přemožitele až do roku 1950, kdy se jako první zahraniční jezdec prosadil Hugo Koblet ze Švýcarska. Celkově Italové vyhráli devětapadesátkrát, na druhém místě figuruje se sedmi triumfy Belgie, šestkrát zvítězili Francouzi. Prvním východoevropským králem se stal roku 1994 Jevgenij Berzin z Ruska, kterého o dva roky později napodobil krajan Pavel Tonkov.
Od roku 1997 se vavřínové věnce pro vítěze udělovaly jen domácím cyklistům. Ať už to byl dvakrát Ivan Gotti (1997 a 1999), Marco Pantani (1998), Stefano Garzelli (2000) či Simoni.
Dlouhou historii závodu dokázaly narušit pouze válečné události, neuskutečnil se jen v letech 1915 - 1918 a 1941 - 1945. V ostatních případech vyzkoušely náročnost Gira stovky jezdců, domácí Wladimiro Panizza se zúčastnil rekordních osmnácti ročníků. O jeden závod méně absolvoval jeho krajan Pier Mattia
Gavazzi.
Nejslavnějšími postavami Gira jsou italští závodníci Alfredo Binda s Faustem Coppim a Belgičan Eddy Merckx. Binda a Merckx uspěli třikrát po sobě, belgický fenomén se do historie italských etap zapsal ještě několikrát. Dodnes mu patří rekord v podobě 78 etap, ve kterých oblékl růžový trikot, a jeho jméno je spjato rovněž s údajem o nejnižším časovém rozdílu mezi vítězem a druhým
jezdcem. V roce 1974 vyhrál před Italem Baronchellim o pouhých dvanáct sekund.
V roce 1973 se prolomila tradice a trasa zavedla cyklisty i mimo italské území. Závod začal ve městě Verviers v Belgii a do Itálie vedl přes Lucembursko, Francii a Švýcarsko. V roce 1996 cyklisté odstartovali dokonce v řeckých Aténách, čímž pořadatelé uctili 100. výročí prvních novodobých olympijských her a založení listu Gazzetta dello Sport.
Důležitá změna nastala v roce 1995, kdy se na přání Mezinárodní cyklistické unie (UCI) přesunula španělská Vuelta z tradičního jarního termínu do období babího léta. Mezi Vueltou a Girem totiž dříve bývala stěží dvoutýdenní přestávka a někdy se oba závody dokonce překrývaly. Giro d'Italia se stalo první velkou soutěží roku a to trvá dodnes.
