„České jádro týmu jinak ví, co od Dina čekat,“ konstatuje Švrdlík. „Zařadili jsme mezi sebe tři nové zahraniční hráče (Jure Škifič, Bryce Alford a Joey Brunk), zatím se jeví dobře. Doufám, že navážeme na loňský rok a že se nám třeba podaří udělat o ten krok víc. Chybělo málo,“ ohlíží se za sezonou, v níž jeho mančaft vypadl v semifinále a obsadil konečné čtvrté místo.
Teď v přípravě měly Pardubice mírně pasivní bilanci 2-4, z toho se nicméně nijak zvlášť „nestřílí“.
Trénuji na podání ruky, říká děčínský Grepl. Na přeběhlíka Nicholse se nezlobí |
„Šlo o to, jak se nám dařilo uplatňovat věci z tréninku v zápasech. Byly tam slušné úseky, z toho je nutné vycházet. Chce si to přenést hru do úvodních kol, prohrát teď tři utkání by byl problém,“ uvědomuje si. „Ale věřím, že jsme připravení. Hned v Děčíně to bude ‚křest ohněm‘,“ dodává.
Beksa nový ročník Kooperativa NBL rozjede v hale Válečníků, svých semifinálových přemožitelů, v sobotu v 18 hodin. A lze předpokládat, to bude duel nabitý emocemi — což se speciálně u kouče Repeši projevuje tím, že když se na hřišti něco nepovede, „sprdne“ lavičku.
„Kolikrát se na sebe podíváme: Co s tím máme dělat?“ směje se Švrdlík. „Ale vzkaz je takový: Když tam půjdeš, neudělej stejnou blbost. Není však jediný trenér, který tohle dělá, že se podívá na střídačku a začne jí vyčítat, co se zrovna stalo na hřišti. U Dina to je asi těmi gesty ještě výraznější,“ míní.
