Ondřej, její šestnáctiměsíční syn, se nechal hned po závodech nadnášet v její náruči. Hlavoňová si stihla dojít pro trofeje na vyhlášení výsledků, trpělivě rozdala několik rozhovorů, ale pak už hned spěchala k dítěti.
„Na rodinu myslím vlastně okamžitě od chvíle, kdy závod skončí. Rodina je u mne prioritou, úplně mi změnila život,“ tvrdí. Přesto se znovu vrhá do nové sezony. K atletice se vrátila vloni, ve druhé části své kariéry má zatím osobní rekord 191 centimetrů. V sobotu přeskončila 190, pokoušela se však ještě o 194 cm, což je limit pro halové mistrovství světa v Birminghamu. Tam se chce kvalifikovat.
Ambice Hlavoňové, nejlepší domácí výškařky, která se usadila v Brně, však brzdí slabé tréninkové možnosti. Dojíždění do Prahy za trenérem Kovářem dostalo trhliny při loňských povodních, které zničily halu ve Stromovce, navíc další nafukovací halu strhla vichřice. K tomu Hlavoňová v současnosti může do Prahy dojíždět jenom jednou v týdnu a sama cítí, že to nestačí.
„Fyzičku sice mám, na tom jsem pracovala tvrdě a sílu jsem nasbírala. Nejsem však technicky dobrá, potřebuju hodně skákat. Budu s tím muset něco dělat, protože i když atletika už není na prvním místě, tak pokud se do něčeho pustím, chci to dělat na sto procent,“ říká přesvědčivě.
Tomu, že v případě intenzivnějšího tréninku by se výkony výškařky, známé také pod dívčím jménem Kováčiková, mohly posunout do zcela jiného světla, odpovídá i rychlé zlepšování od začátku sezony. Před deseti dny startovala v Třinci, překonala jenom 184 cm a skončila čtvrtá. O týden později už přidala šest centimetrů a vyhrála. „Tohle mne povzbuzuje a motivuje, protože je vidět, že něco bych skočit mohla. Že to není beznadějná snaha,“ doufá Hlavoňová.
