„Viděl jsem devadesátiletého muže, který smýkal po mokré trávě saně naložené dřevem. Dnes mu je sto let a je to stále velký optimista,“ vzpomněl na sbírání materiálů pro knihu Smrčka.
Kdy vás napadlo zmapovat tradiční horský transport?
Už na střední škole. S rodiči jsme jezdili do Krkonoš za známými. Můj otec chodil za jedním německy mluvícím starým dřevařem a brával mě s sebou. Potom točil dokument, u kterého jsem mu pomáhal. Od té doby jsem váhal, co studovat. Začala mě zajímat tradiční doprava, fotil jsem ji a dnes už se jí intenzivně věnuji jedenáct let. V Beskydech jsme také s otcem natočili dokument Říkejte mi strýcu o místních horalech.
Čemu se věnujete teď?
Po doktorátu jsem působil jako vědecký pracovník, ale také jsem jezdil brigádně autobusem. Byl to můj sen a koníček. Nabídka pro vědeckou práci mi nevyhovovala, mám i děti, tak jsem začal jezdit jako řidič autobusu městské hromadné dopravy v Praze, kde žiju. Nechal jsem si k tomu ještě jeden odborný časopis, chtěl bych ale časem i vyučovat.
Ve své knize píšete o pěti formátech přepravy – klouzavých a nosičských dopravních prostředcích, kolových prostředcích, zvířecím potahu a plavení dřeva. Které z nich jste zaznamenal v Beskydech?
Všech pět, ale historicky. Dnes se setkáváme se všemi kromě plavení dřeva. Třeba potah koněm se dnes stále využívá, je nezměněný. Využívá se z pragmatického důvodu, protože stroje se nedostanou všude a nejsou šetrné k terénu. Kolové dopravní prostředky jsou tu také, lidé mají kolečka a jezdí s nimi. Hnojní saně jsem zaznamenal, ale je to jen výjimka. Nošení, to jsou třeba i houbaři, kteří jdou s košem do hor.
Které klouzavé dopravní prostředky lze vidět i dnes?
Tam spadají obecně saně a smyky. Smyk je třeba spouštění klády, historicky dřevěnými žlaby, můžeme posunovat i po větvích stromů. V Beskydech se používalo mnoho druhů saní, byla tam velká pestrost. V oblasti Velkých Karlovic a Nového Hrozenkova se používaly pěšačky, pěší saně. Krčadla, v Beskydech nazývaná též kločary a klačary, se používala k ruční dopravě dřeva.
Jaké předměty lidé v Beskydech a Javorníkách převáželi?
Zboží bylo mnoho. Nejčastěji dřevo, seno a hnůj. Také potraviny. Větve stromů, cokoliv, co lidé pro každodenní život potřebovali. Materiálu se přizpůsobovaly dopravní prostředky.
V Beskydech se používaly pěší saně. Jak vypadají? Jak se s nimi jezdilo?
Pěší saně, zvané pěšačky, se využívaly na sněhu i na vlhké trávě. V Krkonoších se k saním přidělávala kolečka. Pan Ludvík Stoklasa nám v Beskydech dokonce předvedl právě pěší saně. Bylo mu přes 95 let, stále je využíval. Žije a je mu dnes sto let. Úžasný člověk, optimista. Vždycky jsem se na něj těšil. Byla radost ho vidět. Pěší saně se používaly v Karlovicích a Novém Hrozenkově. Zapojoval se za ně i byk, balík sena, který je přibržďoval. To zvyšovalo jejich kapacitu. Měly klanice, které držely pohromadě metrové dříví.
Co se na nich vozilo?
I hnůj. Na hnojních saních se dopravuje dodnes v oblasti Nového Hrozenkova. V zimě je to jednoduché, auto se do kopců nedostane, kůň ano. Díky tomu se v zimě hnojily louky. Také se rozdrobovaly ručně zmrzlé koláče od krav. To je známé třeba i z Krkonoš.
V Beskydech jsou také známé saně klačary. O co se jedná?
Říká se jim i kločary. Ty se využívaly jako ruční saně, krásně jsem to dohledal v dotazníku Polské společnosti roku 1960. V oblasti Istebné byl i přesný nákres saní s popisem. Používaly se tam jako ruční i potažní saně.
Narazil jste na staré sáně a další dopravní prostředky i jinde než v muzeích? Ukázal vám je někdo třeba u sebe doma, ve stodole?
Jsou tři způsoby, jak to se starými věcmi bývá. Jsou lidé, kteří si řeknou, že to jsou krámy, a spálí je. To je většina. Potom je lidé dávají do muzeí, to je ideální. Pár lidí si je nechá. Buď na ně nesahají a jsou někde v rohu, nebo je stále využívají. Nedávno jsem dělal výzkum zaměřený na kolářství a narazil v Polsku na manufaktury, které saně pořád vyrábějí. Lidé je sbírají, řemeslo se zachovalo. Potřebují je ti, kteří mají třeba koně, využívá je jako propagaci, když si třeba pekař zrekonstruuje starý vůz svého dědy. Využívají je na různé závody. Někteří si třeba nechávají zrenovovat kolo nebo třeba vyrobit lustr.
Zkoušel jste sám na saních přepravovat náklad?
Zkusil jsem si to jenom potáhnout. S naloženými saněmi bych měl strach jet, to je skoro nebezpečné. U rohaček se divím, že ti chlapi, kterým bylo třeba sedmdesát, to zvládli. Že za to sedli a jeli. Kdybyste zakopl, saně vás přejedou a je po vás. Sklízel jsem ale i seno, dopravoval jsem ho v loktuši. Zkoušel jsem krosny pro nošení zboží na Sněžku.
Která místa v Beskydech jste při výzkumu prošel?
Mě zaujaly Karlovice, Nový Hrozenkov, Trojanovice, Čeladná. Zajímavé jsou i Nové Hamry. Každé místo má své kouzlo. Vidím, jak se místa proměňují, jak se kvůli turismu z některých stává skoro disneyland. Lidsky mě to mrzí. Nejvíc mě okouzlily Javorníky. Krásný je ale i Jablunkov a jeho okolí.
Jsou v Moravskoslezském kraji zajímavá muzea, která vlastní exponáty z hor?
Zajímavých muzeí je spousta a nechci, aby na mě někde byli naštvaní, že je opomenu. Co se týká exponátů, já mám rád Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku. Tam jsou saně schované, mají je jako sbírkové předměty. Mají kločary a hnojní saně. Je potřeba se ale domluvit, aby je pracovníci ukázali. Blízké je mi i Muzeum regionu Valašsko, tam jsem získal hodně fotografií. Expozice k saním je dále v zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou.
Používali lidé k tažení saní hlavně koně?
Uživit koně není úplně snadné. Třeba v Krkonoších to vůbec nebylo běžné. Měli je hoteliéři a bohatší lidé. Chudší měli volský a kravský potah. V Beskydech měli koně formani. V pozdější době, ve dvacátém století, bylo využívání koní častější. Volský potah je silnější, kůň je zase poslušnější. Přestože je to tradiční, koňská doprava je běžnější až v pozdější době.
Koně jsou v lese k vidění dodnes.
Je to žádoucí z hlediska ekologie. Je ale zajímavé, že dříve dřevaři v lese neviděli koně rádi, protože jim ničili svážkařské trasy, škodili terénu. Dnes když něco kůň pošlape, je to lepší, než když tam jede těžká technika. Lidé koně využívají v národních parcích, využívají je v Beskydech církevní lesy.
Co lidé v Beskydech používali k přenášení věcí na zádech?
Dříve třeba podomní obchodníci používali krosny. V Beskydech jsem často narazil na nošení v koších. Lidé dopravovali většinou potraviny, dřevo a seno. Nosičská profese se mimochodem v rámci střední Evropy zachovala v Tatrách.
Plavili lidé v Beskydech dřevo? Pokud ano, tak kde?
Dřevo plavili puťaři, to byli plavci, kteří plavili na pltích, to byla tabule ze svázaného dřeva. Dopravovali na nich řezivo, prkna, i několik vrstev. Na Slovensku se jim mimochodem říkalo pltníci. V Beskydech se tabule dřeva plavily samostatně. Plavilo se na Moravě a Bečvě, také na Ostravici, Čeladence.
