Ve strhujícím a velice kvalitním finále se několikrát zvedla a otáčela nepříznivé skóre. Odvrátila mečbol.
Nedosáhla sice na nejcennější placku, nějak zvlášť ovšem nepokazila dojem ze svého vystoupení v Ariake Parku.
V jeho úvodu překonala monstrózní počáteční trému a přetlačila Nizozemku Bertensovou.
Bez okolků zametla s Rumunkou Buzarnescuovou.
Nezalekla se domácí ranařky a světové dvojky Ósakaové.
V šíleném žáru uhnala Španělku Badosaovou, o níž se pokoušely mdloby a kterou do šatny museli dopravit na invalidním vozíku.
K slzám dohnala nasazenou čtyřku Svitolinovou z Ukrajiny.
Ošetření a odpočinek
Až v partii s Bencicovou se nechala zatlačit za základní čáru. Nechala sokyni příliš diktovat dění na dvorci.
Ani po ztrátě setu nepropadla malověrnosti. Začala uvolněněji švihat. Vymanila se z obrany. Postoupila do kurtu.
Vondroušová po boji nestačila na Bencicovou a v Tokiu bere stříbro |
Zdálo se, že v průběhu turnaje uspořila víc sil. Zatímco ona nepolevovala, Bencicová vadla. 5:7, 6:2.
Jenže zvraty pokračovaly. Obě dobré známé předvedly zábavnou a napínavou show.
Vyčerpaná Bencicová si za stavu 4:3 ve třetím setu nechala ošetřit palec na pravé noze, přičemž si jistě trochu odpočinula.
A vzápětí Češku dorazila.
S maskou válečnice
Vondroušová přiznala, že se nechala inspirovat krajankami Kvitovou, Muchovou, Krejčíkovou a Plíškovou, které zazářily na předchozích grandslamech.
Znovu předvedla, jaké dovednosti v ní tkví. Představila vylepšené podání. Ve výměnách si počínala agresivněji než dřív.
Chvílemi dost zkušeně vodila rivalky po dvorci. Týrala je kraťasy, po nichž ještě případně následovaly přesné prohozy.
 |
Znamenitě se pohybovala. Při japonském tažení se ocitla v náramné pohodě. Na jedné straně si věřila, na druhé si na sebe zbytečně nenakládala tíhu očekávání.
Nasadila masku válečnice. Rvala se a povzbuzovala. V sobotu se nenechala rozhodit bolestí pravého kolena.
V takové ráži předvádí výkony, jimiž patří na žebříčku do Top 20, možná dokonce i do elitní desítky.
Tokijské nastavení mysli
Bavila ji olympijská atmosféra, přišla fandit své deblové parťačce Plíškové. Potvrdila své vlastenecké cítění, vždycky tuze ráda reprezentovala.
Zvládla i série rozhovorů a salvy otázek, jejichž zodpovídání jinak nepatří k jejím oblíbeným činnostem.
Před dvěma lety na Roland Garros v utkání o titul jasně podlehla Australance Bartyové. Na olympiádě kladla rozjeté Bencicové mnohem silnější odpor.
Sama říká, že si podobné mače musí prožít a poučit se z nich. Jestliže to dokáže a udrží si tokijské nastavení mysli, jednou nějakou opravdu velkou trofej získá.
Na nějakém grandslamu nebo třeba na dalším podniku s pěti kruhy ve znaku za tři roky v Paříži.
