Druhých zimních her se zúčastnilo pětadvacet výprav a přijeli dokonce i zástupci poněkud exotických krajin Austrálie či Mexika. Poprvé od konce světové války se pod pěti kruhy představili i němečtí sportovci. Do soutěží zasáhlo celkem 468 mužů a 27 žen, mezi průkopnice patřila i československá krasobruslařka Libuše Veselá. Stejně jako při premiéře v Chamonix byli nejúspěšnější výpravou Norové.
Největší hvězdou her se stala právě norská krasobruslařka Sonja Henie, jíž v době zahájení nebylo ještě šestnáct let. Její kreace nazvaná "Umírající labuť" okouzlila diváky a dá se říci, že odstartovala novou éru ženského krasobruslení. Pro Sonju znamenala první velký úspěch v kariéře, který dokázala zopakovat i na následujícíh olympiádách v Lake Placidu a Garmisch-Partenkirchenu.
Průběh her ovlivnila náhlá obleva, kvůli které musel být zrušen nejdelší rychlobruslařský závod a omezen program bobistů. Velkou loterií se také stal běžecký závod na 50 kilometrů. Kdo nejlépe namazel, ten měl úspěch. Rozdíl mezi teplotou v době startu a doběhu byl téměř dvacet stupňů!
Do programu her byl nově zanesen skeleton, tedy jízda na saních vleže na břiše. Bobisté zase naposledy v historii měli možnost, aby jich do čtyřbobu nasedlo pět. Ještě osm let pak muselo olympijské hnutí čekat, než bylo do programu přijato přijato alpské lyžování.
Hokejový turnaj se opět stal jasnou záležitostí Kanady, tentokrát reprezentované výběrem torontské univerzity. Tým javorových listů byl nasazen rovnou do finálové skupiny, kterou prošel jako nůž máslem s celkovým skóre 38:0. Československé mužstvo v základní skupině porazilo Polsko 3:2, prohrálo se Švédskem 0:3 a mezi elitní čtyřku nepostoupilo.
Historicky první bronzovou medaili pro Československo získal skokan německé národnosti Rudolf Burkert.
