Rozzářit poněkud šedou soupisku překvapivým jménem. Osvěžit partu třicátníků kapkou elánu a drzosti. Využít (částečného) úspěchu národního týmu na šampionátu hráčů do dvaceti let. A povolat do Pchjongčchangu jednoho z nejšikovnějších mládenců, který v posledních sezonách na místních zimácích vyrostl - Martina Nečase.
Chyběla odvaha
Kouč Josef Jandač se svými pobočníky poskládal mužstvo tak, aby za příhodných okolností mohlo zaútočit na medaile.
Vsadil na prověřené borce, často využitelné na různých postech, v různých situacích. Má v hlavě sehrané dvojice a trojice. Jde do bitvy s muži, na něž se zřejmě může spolehnout.
Česká nominace na ZOHKdo a proč pojede do Koreje |
Český hokej se sbírá z historického úpadku a on - stejně jako šéfové střídaček z ostatních zúčastněných zemí - tentokrát nemohl povolat machry z NHL.
Především proto jeho výběr působí dosti konzervativně a nejen pro zahraniční pozorovatele nezajímavě. Přesto mohl projevit víc sebevědomí a odvahy.
Rozhodl se například nechat doma Martina Růžičku, jenž umí ze všech kandidátů „posvátného dresu“ nejlépe vypálit z voleje, přičemž na mnoha nedávných mistrovstvích světa a olympiádách Česko zoufale postrádalo ryzího kanonýra. I proto čeká na velkou medaili nejdéle v dějinách.
Zavržená tradice
Ještě méně pochopitelné je opomenutí komety Nečase navzdory doporučení kolegů Libora Zábranského, jenž ho vede v Brně, a Filipa Pešána, který z něj udělal tahouna juniorské „repre“.
Jandačovi a jeho nadřízení si nepřipravili dlouhodobější plán, jak nadějné hochy z povedeného ročníku 1999 postupně zabudovávat mezi dospělé. A tak si v pondělí pouze posteskl, že Nečase neviděl ani na jedné přípravné akci a že má málo svalů.
Je škoda, že zavrhl užitečnou tradici časného vypouštění dravců na mezinárodní scénu. Kouč Pavel Wohl na jaře 1990 na šampionátu ve Švýcarsku nasadil teenagery Jágra, Reichela a Holíka. Ivan Hlinka pozval do Nagana hubeného Hejduka, Josef Augusta v Petrohradu i v Salt Lake City vsadil na Havláta, Alois Hadamczik vzal do Turína pod pět kruhů jiného junáka Olesze.
Bohužel se potvrzuje, že v Česku dál schází větší vůle myslet na budoucnost a dávat důstojnou příležitost talentům, kteří za pár let mají v reprezentaci převzít hlavní roli. Nečas mohl v Koreji oživit mančaft mazáků a posbírat zkušenosti pro příští velké akce.
Jandač zase mohl celému hnutí dát najevo, že dohlédne dál než do února. Že se časy mění. Že se Češi poučili od Finů či Švédů. Mohl zdejším klukům i jejich rodičům ukázat, že se vyplatí dřít. Že mohou docela brzy prorazit. Jenže šanci nevyužil.
