Neziskové organizace i zahraniční odborníci doporučují, aby se v Česku do pátrání mnohem víc zapojili všichni obyvatelé.
„V Nizozemsku se informace o pohřešovaném dítěti okamžitě objeví na internetové sociální síti Facebook. Mobilní operátoři automaticky rozesílají lidem zprávy na telefon, fotka dítěte se hned objeví na digitálních tabulích v autobusech. Do deseti minut u nás ví o pohřešovaném dítěti 650 tisíc lidí a tisíce organizací,“ popisuje Frank Hoen, který koordinoval systém pátrání po dětech v Nizozemsku.
Operátoři mobil zaměříNynější vyšetřovatelé mají velkou výhodu v mobilech. Děti je běžné nosí u sebe a zpětně se dá vysledovat, kde se pohybovaly. Telefon totiž neustále komunikuje s anténami operátorů, a nechává za sebou jakousi stopu. S pomocí operátorů lze určit místo, kde se telefon nalézá. Musí však být zapnutý. Rodiče by proto neměli ztracenému dítěti volat tak často. Neustálými pokusy hrozí, že se vybije baterie. Takový telefon už nelze prostřednictvím operátorů najít. |
Podobné tabule jsou i v Česku a většinou informují o počasí či kde pracuje údržba. „Využití tabulí pro pátrání po dětech u nás zatím nemá podporu ministerstva dopravy,“ podotýká Jitka Gjuričková, ředitelka odboru prevence kriminality ministerstva vnitra. Tabule prý musí převážně sloužit dopravním informacím.
Všem v okolí přijde MMS
Naopak zapojení mobilních operátorů je možná na spadnutí. Ti by lidem posílali na mobily údaje o dítěti spolu s fotografií. Tedy hlavně lidem, kteří bydlí blízko místa, kde se dítě ztratilo. Jejich aktivita je důležitá, o záchraně dítěte často rozhodují první minuty.
„My s tím souhlasíme. Jen potřebujeme, aby se do zákona vepsal odstavec o tom, že nás policie může o takovou spolupráci požádat,“ říká bezpečnostní ředitel T-Mobilu Radek Havliš. Operátoři se tak chtějí pojistit proti případným stížnostem, že zneužívají osobní data. Novelu zákona o policii nyní připravuje ministerstvo vnitra, které by mohlo vyjít operátorům vstříc.
V Česku se ročně ztratí neuvěřitelných osm tisíc dětí. Tedy 22 denně. Ale jsou to hlavně takzvaní "útěkáři", kteří utečou z domova nebo třeba z diagnostického ústavu. Ti se většinou rychle najdou. Skutečné policejní pátrání bylo letos do 1. listopadu zahájeno třiadvacetkrát, loni to bylo o jeden případ méně. I to je však stále dost.
Pomohou soukromí detektivové?
Ředitelka nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová upozorňuje i na to, že v Česku neexistuje žádný „národní koordinátor“, u něhož by se sbíhaly všechny informace nejen o ztracených dětech, ale třeba i o sexuálních agresorech.
Koordinátor by pak mohl v případě zmizení dítěte informace předávat dál - záchranářům, strážníkům, na letiště či nádraží, na hranice či do zahraničí, ale i školám. „Trpíme neinformovaností. Škola třeba vyhodí kluka, který bodl v jídelně spolužáka nožem do krku, ten kluk přejde do jiné školy a tam nikdo nic neví,“ říká Ferdinand Raditsch, konzultant preventivních programů.
Totéž platí pro lékaře, kteří se mnohdy vůbec neptají na původ zranění dítěte, které může být způsobeno domácím násilím. Nepředcházejí tak útěkům takových dětí.
Kromě většího zapojení lidí se chystá také nový zákon o bezpečnostních službách, který by umožnil využít pracovníky soukromé ochranky a ostrahy objektů. „Tuto profesi vykonává 51 tisíc lidí, kteří se pohybují na veřejných místech, třeba v obchodních centrech. Když dostanou informaci, mohou hodně pomoci,“ říká šéf bezpečnostní agentury ABL Matěj Bárta s tím, že jen letos ostraha takto našla 14 dětí a policii předala 18 celostátně hledaných lidí.