Od letitého majora Zemana po aktuálního Františka Kriegla platí totéž: Filmům se nemá slepě věřit! Když už, tak dokumentům, které takzvaně uvádějí na pravou míru. Ale pozor, leckdy podle toho, co se vládnoucí ideologii právě hodí do krámu.
Několik generací tak vyrůstalo pod školní doktrínou, že jediný protifašistický odbojář, který stál za řeč, se jmenoval Julius Fučík a že německým okupantům obecně vzdorovali výhradně komunisté, Pokud už náhodou přišla řeč na Operaci Anthropoid, pak vykreslila nezodpovědné dobrodruhy řízené kapitalistickým Londýnem, za jejichž akci se draze zaplatilo.
Naopak o popravišti Berlín-Plötzensee, kde skončily stovky nekomunistických členů našeho odboje, se dlouhá léta nemluvilo. Teprve nyní se Zora Cejnková v premiérovém dokumentu ČT Když přišla noc... dostala k archivům gestapa a našla děti či vnuky několika vlastenců souzených a popravených v době protektorátu za „vlastizradu“.
Pokud si film přiznaně – a skvěle – hraje jako Indiana Jones, ať si vymýšlí. Ale seriózně se tvářící životopisy by plnou pravdu obcházet neměly.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
