V novém ročníku, který dnes startuje, se 41letý trojnásobný mistr světa do první ligy vrátí coby největší letní posila Dukly.
"Jestli jsem si o první lize něco zjišťoval? Abych pravdu řekl, tak ne. Protože informace mohou být, jaké chtějí, a stejně si to člověk vždycky musí osahat sám," usmívá se třetí nejúspěšnější střelec historie nejvyšší soutěže.
Některé soupeře jste ale mohl poznat už při letní přípravě.
To máte pravdu, v přípravě jsme hráli proti Olomouci, proti Třebíči, takže člověk už soutěž trošku poznává. Na druhou stranu, příprava je něco jiného než mistrovská soutěž. Takže jsem plný očekávání a doufám, že se nám bude dařit.
Když jsme se bavili při prvním tréninku na ledě, říkal jste, že si za domácí úkol musíte nastudovat tváře a jména svých spoluhráčů. Povedlo se?
Jo. Kluky poznám, vím, jak se jmenujou. Ale tohle je můj problém všeobecně, není to jen, co se týče nových spoluhráčů. Mám trošku problém udržet v paměti tváře a jména. Takže si vzpomenu, že někoho od pohledu znám. Ale to jméno mi tam hned nepadne. Snad to bude postupně ještě lepší.
Jihlava má hodně mladý kádr, řada spoluhráčů by mohla být vašimi syny. Stalo se, že by vám v kabině někdo vykal? Nebo jsou spíš drzí a musel jste je rovnat?
Myslím, že v kabině je to úplně bez problémů. Tam se tyká i trenérovi. (usmívá se) My jsme taková parta, která si nemusí na nic hrát, něco si dokazovat. Naopak si myslím, že zdravá drzost k mládí patří. Kdyby ti kluci nebyli trochu oprsklí, tak by asi hokej ani hrát nemohli.
Kromě spoluhráčů vás v Jihlavě přivítali i fanoušci. Jak jste si to po takové době užíval?
Samozřejmě jsem hrozně rád. Byl to jeden z faktorů, který rozhodl, že jsem tady v Jihlavě a že pokračuji dál. Hlavně se teď budu snažit, abych jim to nějakým způsobem splatil. A když bude zdraví držet, tak věřím, že budou spokojené obě strany.
Příznivci Dukly se dokonce skládali, aby vedení přispěli na nákup vašich hráčských práv. Vybrali více než pětinu potřebné částky - přes 60 tisíc korun. Co na to říkáte?
Že by mě to vůbec nenapadlo. Jsem překvapený tím, že tohle vůbec vzniklo. Je to jen důkaz toho, že je spousta lidí, kterým na Dukle záleží. Je vidět, že ten klub má nějakou svoji tradici. A teď je jen na nás, abychom dokázali to očekávání fanoušků naplnit.
Když se vrátíme k přípravě, Dukla si v Regionálním poháru zahrála proti Havlíčkovu Brodu a Třebíči. Jak jste vnímal rivalitu těchto soubojů?
Já osobně jsem proti Brodu nehrál. Ale proti Třebíči to bylo cítit. Shodou okolností jsem v roce 2003 hrál taky zápas v Třebíči, kde bylo plno (22. prosince 2003 vyhrála Dukla v Třebíči 5:2, Ujčík dával první gól Jihlavy - pozn. red.). A vím, že tam nějaké tření mezi Jihlavou a Třebíčí je. Ale to k tomu patří. A dělá to ten zápas ještě zajímavější, dává mu to náboj.
A bylo to cítit i v té přípravě?
Právě, že ano. Mydlilo se to už od první třetiny. Rozhodčí tomu dal trošku volnější ruku a pak měl co dělat, aby to zvládl ukočírovat. Ale to je hokej.
