Přišlo to tedy v pravý čas.
Říkal jsem si: Třeba to vyjde ve finále. A vyšlo! Super pocit. Hlavně, že jsme to dotáhli do konce.
Čím to bylo?
Se Slavií je to strašně těžké, je tam plno kontaktů, ale možná nám právě to jejich užší hřiště vyhovuje. Máme na to stavěné hráče. Na malém ledu jsme se pokoušeli hodně střílet. A dali jsme pokaždé góly v pravý čas.
Třeba ten, který jste vstřelil hned po vhazování Skuhravého. To máte nacvičené?
Ne, kdepak. To jsme udělali snad poprvé. Venca Skuhravý mi vždycky říká, že mi hodí puk z buly dopředu. Ale já vždycky nějak zaspím a nepochopím to. Vida – ve finále to vyšlo parádně!
V play-off platilo, že vyhrávají hodně domácí. Vy jste už ale podruhé zvítězili venku. Prozraďte recept.
Těžko říct. Nám se v aréně Slavie vždycky hrálo dobře. A nikde přece nebylo psáno, že se pravidlo o domácí neporazitelnosti nemůže právě ve finále otočit. Hodně záleží, jakou kdo má formu. Jak to komu sedne. A nám to tentokrát fakt sedlo.
Tři další výhry a jste mistři.
To je hrozně daleko. Slavia hraje venku výborně. Nebudeme si teď myslet, že se Slavia porazí sama.
Už jste se díval, kolik vám přišlo blahopřejných textovek?
Zatím jsem měl jen rozhovory, nestíhám. Je toho dost, takže jsem se musel pořádně napít. Až teď se podívám, pár zpráv tam snad bude.
