Po zápase jste říkal, že vám úspěch ještě nedochází. Co teď?
Ještě je to čerstvé. Možná, že mě ráno trochu víc bolela hlava, ale je to krásný pocit, sedět v naší klubovně a koukat se na pohár. To bylo bezva probuzení.
O čem jste přemýšlel, když jste vyhráli rozhodující finále?
Vzpomněl jsem si, že Pardubice nám vzaly titul, když jsem hrál v Trenčíně. Říkal jsem si, že je dobře, že si to teď pěkně vytrpí.
Nikdy jste nevyhrál ligu jako hráč. Kdybyste tři roky vydržel, mohl jste ho mít. Vždyť pardubický kapitán Janecký je o tři roky starší než vy.
To je život.
Co se pro vás vlastně změnilo, když už nehrajete, ale jste trenérem?
Mám víc starostí, jsem pod větším tlakem. Mnohdy si ho na sebe dělám sám, protože si dávám velké cíle. Někdy to možná přeháním. I proto, že to pak přenáším na mužstvo.
A taky jste ztloustl...
Přece jenom se občas hýbu na ledě, ale mám asi o devět kilo víc. Je pravda, že se moc nehlídám.
Vaše manželka jistě dobře vaří. Během play-off pekla pro celý tým.
Vstávala kvůli tomu v šest ráno. I díky ní jsme finále vyhráli. V den rozhodujícího zápasu pekla perník. Aspoň jsem si obalil nervy.
Kdy vám bylo nejhůř během rozhodujícího zápasu?
V poslední minutě. Nedali jsme gól do prázdné branky a pak se to ještě mlelo v naší třetině.
Jaký jste měl přitom tep?
Radši ani nevím. Ale po šestém zápase jsem na tom byl hůř. Prohráli jsme a já byl strašně vzteklý.
Manželka má o vás docela strach. Před dvěma roky vám k Vánocům dala měřič tlaku. Používáte ho ještě?
Občas. Ale když ten hokej děláte, tak nepřemýšlíte, jestli se může něco stát. Jednu sezonu ještě vydržím.
Chtěl jste s trénováním letos skončit, ale prezident klubu Tvrdý vás přemluvil. Zlobila se manželka?
(Dlouho přemýšlí.) Myslím, že byla ráda, že jsem to vzal. Je do toho zatažená víc, když jsem na střídačce, než kdybych seděl nahoře.
Dovedete si představit, že přijdete na zápas do Edenu a sednete si nahoru do místnosti pro funkcionáře?
Chtěl bych to zkusit. Ale trenér, co přijde po mně, to bude mít hrozně těžké. Když se mi nebude líbit hra mužstva, určitě mu to řeknu.
PŘI ZÁPASE NEDISKUTUJU
Na střídačce nervózně pobíháte, žvýkáte, křičíte a nadáváte. Někteří fanoušci vám vytýkají, že se neumíte ovládat.
Tohle je těžké někomu vysvětlit. Když někdo sedí v hledišti, zápas si užívá. Ale na střídačce je to úplně jiné. Zápas vás tak vtáhne, že si někdy musíte ulevit. Když jsem nespokojený, tak si zařvu.
Často vyčiníte i hráčům.
Chybu řeším už na střídačce. Přiznávám, že občas řvu jako blázen, ale kluci vědí, že za pět vteřin už o tom nevím.
Jste schopen vzít, když hráč naopak něco vytkne vám?
Oni vědí, že opravdu nemám rád, když mi někdo odporuje na střídačce. Při zápase diskutuju jenom s Pepou Beránkem a Frantou Kučerou. Řídit to může jenom jeden. Pak si popovídáme v kabině a na tréninku.
Když se rozčílíte, není radno stát blízko...
V kabině řvu, kopu do košů, lítají popelníky. Občas se sám sobě musím smát, připadám si jako blázen.
JAK ZKROTIT DUDU
Čím ze sebe setřásáte psychickou únavu?
Buď si vezmu auto a projedu se, nebo se jdu projít se psy.
Manželka si stěžovala, že jste si dogy pořídil, ale venčit je musí ona.
Trochu se bojí, protože jedna z nich je strašně dominantní.
Je těžší zkrotit dogy, nebo Dudu, hokejového rebela Slavie?
(Smích) Pro mě určitě ty psy. Na cvičišti mi říkali, že je musím bít, ale to se mi nechce.
A co platí na Dudu?
Samozřejmě pevnější ruka a domluvy. Ale byl jsem s ním velice spokojený, v play-off udržel nervy.
Když jste před třemi roky začal trénovat áčko, měl jste o sobě pochyby. Co teď?
Hodnocení toho, jaký jsem trenér, nechám na druhých.
Hráče točíte během zápasu z útoku do útoku. Je v tom nějaký řád, nebo jen intuice?
Točím je podle sebe.
Spoléháte jen na zkušenosti, nebo si přečtete také nějakou odbornou knížku?
Jistě, mám doma spoustu takových knih včetně starších od pana Kostky nebo Bukače. Koukám do nich, ale z osmdesáti procent rozhoduje psychologie.
ODPOČINEK? PŘI GOLFU
Hráčům klub zaplatí dovolenou na Kanárských ostrovech. Ale vy v tu dobu budete jako asistent reprezentačního trenéra na mistrovství světa. Uděláte si pak aspoň týden volna?
Pět šest dní budu hrát golf. Ale v Česku, abych byl klubu nablízku.
Kdy jste měl vůbec naposledy pořádnou dovolenou?
To už bude tak deset let, byli jsme s rodinou na Havaji. To je ráj na zemi.
Už myslíte na další sezonu?
Už během play-off jsem si skládal sestavu na příští sezonu.
Patří do ní i Viktor Ujčík a Radek Duda?
S Ujčíkem nepočítám. Duda má v Plzni ještě rok smlouvu, klub o něj stojí, i když on za něj hrát nechce.
Co vás požene dál?
Jsem prostě takový, chci vyhrávat.
A co funkce hlavního trenéra reprezentace?
Chtěl bych být ve Slavii, ale národní mužstvo bych nikdy neodmítl. Na to teď ale nemyslím.
Mluvil jste o výhrách. Co byla vaše největší prohra?
Největší prohra je vždycky se Spartou. To se cítím, jako by mi někdo uřízl hlavu.
A v životě?
(Dlouho mlčí) Trochu jinak jsem si představoval návrat z Ameriky. Chtěl jsem jít do Litvínova, kde jsem vyrostl, naučil jsem se tam hrát hokej... To, že jsem nakonec skončil ve Slavii, jsem bral jako prohru. Ale teď jsem šťastný, že to tak dopadlo.
