Když se minulý týden Řepík sešel s novináři, tvrdil, že si extraligovou premiéru za svůj mateřský klub odbude až předposlední den roku 2016. Proti Zlínu. Hlad po hokeji byl však nakonec větší. „V neděli na tréninku jsem se cítil dobře a říkal si, že ty čtyři dny už toho asi moc nezmění,“ vysvětloval nečekaný start.
Přispěla k němu také viróza Miroslava Formana. Pražský klub tak představil hvězdnou posilu s předstihem.
Řepík naskočil do pondělního zápasu proti Chomutovu. „Strašně jsem se těšil, Fyzicky jsem na tom byl docela dobře, akorát mě trochu neposlouchaly ruce,“ říkal po porážce 2:3.
S vysokým číslem 62 na zádech byl letošní extraligový šampion nepřehlédnutelný, bývalý liberecký Bílý Tygr předvedl několik odvážných průniků do útočného pásma, připsal si dvě střely. Dohrával souboje, zdánlivě bez ohledu na nedávné zranění ramena. „Pár soubojů jsem ale trochu vypustil,“ přiznal vyhlášený střelec.
I tak si připsal tři hity.
Spartě pomáhal v přesilovkách i v oslabeních. Právě ve hře ve čtyřech předvedl, jak moc může být pro Spartu platný. Ve třetí třetině vystihl rozehrávku soupeře, okamžitě se rozjel vstříc brance Pirátů, udělal elegantní otočku a naservíroval puk spoluhráči.
Gól z toho nebyl, ušetřený čas ovšem ano.
„Hrálo se mi dobře, snažil jsem se odmakat, co jsem mohl. Snažil jsem se klukům pomoct, hrál jsem hodně dozadu,“ tvrdil a následně si ještě jednou vyčinil za neposlušné ruce. Mrzela jej neproměněná tutovka z první třetiny. “Potřebuju zkoordinovat hlavu s rukama a to žádný trénink nevynahradí.“
I když Řepík při premiéře nebodoval, ukázal své přednosti. Rychlost, sílu, přehled, prudkou ránu. Jedna taková ostře pleskla o mantinel za klecí Tomáše Krále.
Navzdory prohře byl reprezentační forvard pozitivní. „Mám velkou chuť do hokeje, fyzicky jsem se cítil dobře, ještě pár zápasů a bude to fajn.“
